Souhrn ročníku 2014/15

Vzpomínám jak jsme po 2.kole právě uběhlé sezóny seděli nad pivem v restauraci U Vodojemu a tipovali kolik letos uděláme bodů. Rozmezí tipů se pohybovalo od 2 – 8. Já osobně sem to viděl na tři. Přičemž osmibodový tip Ríši mi přišel jako neuvěřitelné megalomanství. Kdyby někdo vyřkl dvouciferné číslo, asi bych měl zato, že se úplně zbláznil. Ačkoli se hned v prvním zápase podařilo urvat bod proti Chroustovicím, následovala řada porážek, některé z nich pak s příchutí debaklu. Navíc chaotická hra a bezradnost z ní vyplívající nedávala naději na nějaký obrat situace a odraz naší postarší skupinky ode dna tabulky. Problém byl rovněž v tom, že z kdysi mohutné soupisky slavného G12 zbylo jen pár odvážlivců, takové to ideologicky zdravé jádro, které tomu, ale fotbalově moc nedá. Jmenovitě sem to pak byl já, můj brácha, pan Váca, Ríša a čím dál více neurotický Žéňa. K tomu nás občas doplnil taky veterán Šindy a druhým rokem za nás kopal pilot Véna. Sporadicky se v našem dresu objevil bývalý kapitán SPS Renda a jeho kamarád Standa, který fanaticky jezdil vlakem až z Nových Hradů. Naši sestavu se taktéž pokusil omladit Vojta z Bítovan, který se ale zranil a nastoupil jen asi ve třech kolech. Věkový průměr činil asi 35 let, zatím co na place jsme se museli potýkat s mančafty složenými ze 17-18 letých smradů…

    Zkrátka a dobře po sedmi zápasech jsme měli na kontě pořád jen ten jeden bod a hrozivě narůstající záporné skóre. Pak ale přišel památný zápas s Gymplem a vydřené vítězství 1:0. Euforie byla podobná jako při návratů zlatých hochů z Nagána. Že by příslib lepších časů do budoucna?

  Po Vánoční pauze se v naší soupisce začali celkem pravidelně objevovat další tři mladý kluci z Bítovan, které zmanipuloval Šindy. Často jsme si kladli otázku, co ty chlapce žene k tomu, hrát zrovna s námi, ale byli jsme za ně rádi. K tomu se odněkud ze slezských dolů vykutal na povrch Kudrnáč a zúčastnil se závěru sezony.

    V úvodu „jarní“ části to ještě bodově bylo o ničem, idkyž ve střetu s Chroustovicema (2:3) jsme opět sahali po remíze. Tu jsme uválčili s Trpišovem hned v dalším kole a poté senzačně porazili Rabštejnskou Lhotu 4:3. Čtyři body za kolo a pocit, že jsme neprohráli, to tu dlouho nebylo.

   A co víc, v dalším kole jsme zdrtili 9:3 partičku z Křižanovic, která nevěřícně kroutila hlavama, co to s nima podzimní outsider provedl. A jelikož sme do konce soutěže stihli opětovně porazit Gympl 4:0 a úplně na závěr ještě 2:1 sklepnout Steru Pardubice, dosáhli jsme v kolonce získaných bodů neuvěřitelné cifry 17. Samo sebou jsme se pohnuli i z posledního desátého fleku a rovnou na sedmý. Z naší pralesní ligy se sice nedá nikam níž spadnout, ale i tak potěšila skutečnost, že pokud by to šlo, tak bysme se zachránili :-)  

   Bezprostředně ze slatiňanské haly míříme do v úvodu článku jmenované restaurace, kde byla naplánována mohutná oslava konce futsalového ročníku 2014/15. První runda piv nám byla donešena asi o půl 12 dopoledne, což slibovalo náramně veselou společnost. Škoda je, že z asi 20 bývalých členů pozvaných organizátory nedorazil vůbec nikdo, nepočítám-li Bivoje, který se pozdržel asi hodinu. A podívat se na nás přišel taky pan Machy, duchovní otec futsalu na chrudimsku. Za stolem se tak sešlo pouze tvrdé jádro starých harcovníků, nešli do konce ani kluci z Bítovan, kteří měli odpoledne další sportovní vyžití. Srát nás to může dvojnásob i proto, že k dispozici byl vynikající zvěřinový guláš připravený Šindym, a který se stihl zkonzumovat možná tak ze třetiny. I tak se dá akce označit za vcelku úspěšnou, i přesto, že nedošlo k žádným výraznějším momentům hodných vyzdvihnutí. Bylo to vlastně celkem poklidné. Pan Žéňa ještě ráno nesmrtelně vykřikoval jak budeme pít do rána, manželce tvrdil, že možná ještě někdy přijde domů a pak šel hned v první várce asi kolem 19-20 ?? hodiny (nevím přesně). Jako poslední sem v hostinci tradičně vydržel já (je to dobře, nebo špatně?) a Kudrnáč, se kterým sme se propili asi do 11 večer, kdy jsme uznali  za vhodné téměř prázdný lokál opustit. Moc hezká 12ti hodinová šichta :-)

  Závěrem snad zbývá dodat, že na rozlučce jakož i během celé sezóny jsme se všichni, až na Žéňu, moc nasmáli a byla to tenkrát jářku náramná taškařice.  

Prostě fešáci

Nádherná dynamika pohybu v rozvíjejícím se drtivém útoku G12

Kolik jich večer dáš? Patnáct.

Hlavně, že je večírek

Moc jsme se tenkrát všichni nasmáli