Tři v jednom - nový report ze zápasů sezóny 2012/13

V dnešním přehledu máme o něco více času a tak si stihneme zrekapitulovat hned dvě kola výkonů B týmu v okresním přeboru a jedno vystoupení Céčka.

    Úvodní kolo okresu nám přiřklo brzce ranní sobotní termín, což spoustě z nás ale nenarušilo alkoholické radovánky a tak jsem v 8. hodin na place připraven já, Rýša a Źéňa v bráně. Kdyby někdo nevěděl, tak Rýša se Žéňou jsou navíc hráči C týmu.  Už to vypadalo, že zápas odehrajeme v rozložení sil 2+1, naštěstí nám benevolentní rozhodčí ponechali akademickou čtvrthodinku, a tak se ještě stihli dostavit Kudrc, Hankys, a Hýlič :) Nakonec máme dokonce i jednoho na střídaní, což je skvělý. Proti nám stojí nabuzených asi 12 hráčů Sklepů Chrudim. Zápas je v docela svižným tempu a do vedení se dostáváme my, a to díky mě. Situace vypadala asi tak, že sem na půlce chytil balón a chystal se ho rozehrát do strany, v tom se mi ale všichni protihráči doslova uhnuly z cesty, tak sem si to hodil (balón) dopředu a došel skoro před bránu, kde sem následnou krásnou střelou zahájil gólový účet ročníku 2012/13. Vedli jsme 1:0 což soupeře šokovalo, jelikož při pohledu na naši zdecimovanou sestavu čekali kluci ze Sklepa snadný vítězství.

  Hra se dál přelévala ze strany na stranu, ale řek bych, že jsme měli lehce navrch. Přesto se soupeři podařilo nějak těsně před půlkou vyrovnat. Do druhé části jsme vlítli jak velká voda a Kudrc po pěkně sehraných kombinacích dvakrát skóroval – 3:1. Mohli to být dokonce ještě lepší, ale poté náš nejlepší letošní střelec odmítl hattrick a před úplně prázdnou kasou natrefil tyč. Protivník asi 3 minuty před koncem ještě snížil na 3:2, ale to bylo všechno, co se mu povedlo a my tak slavíme první tři body.

  Druhý zápas dne proti Chroustovicím mě přišel těžší. Paradoxně, ale ani jeden mančaft neměl vyloženou šanci, prim hráli obrany a za tu naši nám Žéňa patřičně poděkoval, na což od něj nejsme moc zvyklí. Střetnutí, tak skončilo zcela netypicky 0:0, což, se ale pro nás vzhledem k situaci dá brát jako úspěch.  Jelikož jsme skončili asi v 9 ráno, na pivo ani nikdo nešel.

   Týden uběhl jako voda a já už jsem byl znova přichystán v žlutém dresu hájit barvy G 12 „B“. Tentokráte byla naše sestava kompletní a řekl bych skoro, že elitní. Tak si to vemte – Urbis, Sigi, Jarda Hnátko, Máša, Kudrc, Brychny, Mihy a Jirka Hýl. Na začátek jsme doslova rozcupovali kdysi slavný Saler Sport Slatiňany 7:1, o tom se nemá smysl více rozepisovat, prostě masakr.

   Poté přišel konflikt (to slovo není náhodné) s jakýmsi Mongolem Herálec. Tak agresivní pojem jsem v úvodní větě odstavce použil proto, že zápas byl opravdu hodně, ale hodně vyhecovaný a docházelo k místy téměř boxerským střetům. Co se hry týče, tak jsme dali gól hned z první akce a vypadalo to na pohodu. Pak se ale nějak stalo, že jsme prohrávali 1:3 nicméně ještě během  stejného střídaní, kdy jsme obdrželi třetí branku bylo vyrovnáno. Prostě kolotoč.  Ve druhém dějství se hra značně vyhrotila, hodně se pískalo a žlutilo, u nás jednou i červenalo a tak jsme hráli, nikdo neví kolik vlastně minut, v oslabení. To jsme ale nejen, že ustáli, ale dokonce dal Mihy gól. Zápas nakonec končí 6:4 pro naše barvy a já osobně sem rád, že se to nepopralo, protože soutěž je na začátku a nerad bych příště zase stál před úvodním hvizdem na hřišti skoro sám.

  Nálada je dobrá, a tak prakticky všichni kromě Brychnyho a Jardy míříme na Stromovku – cca v 11. hodin. Tady se jede ve velkým stylu. Kromě hromady piv rozjíždí Jiřík jak je jeho zvykem spirály zelené. Ale ne, nám už nestačí velká, my musíme mít dvojitou velkou! Atmosféra v hostinci je výborná a mnou dlouho propagovaná hláška Sparta vole, jakožto odpověď na všechno se skvěle ujímá i u ostatních účastníků. Asi v 16. hodin se seance přerušuje, protože většina se přesunuje někam jinám. Mnou cloumá pocit mesiášství, že musím ještě jet zachránit kluky z Céčka, jejichž zápas začína od 17. hodin. A tak volám Vácovi, oznamuju mu, že jsem k dispozici a čekám na nabráni V Cadilacu. Inu, někdo to dělat musí. V Káčku stihám jedno pivo, chvíli čumím do blba a už mě vyvolává Váca, tak a jedem.

    V hale sem si připadal tak trochu jako ve snu. Nevím čím to, ale padla tam na mě jakási tíseň. Prostory mi přišly menší než normálně, panovalo podivné šero a hlavně se všechno strašně motalo. Sportovně musím uznat, že sem klukům z Céčka moc nepomohl. Dokonce mám pocit, že sem zavinil minimálně jeden gól, a to, když sem coby poslední bez zjevné příčiny upad a nabídl tak soupeři skórovnání. Víc situaci z toho zápasu si naštěstí nepamatuju. Navíc mě podrželi vyšší mocnosti a v průběhu druhého mače došla elektrika, což ukončilo moji agónii. Prohráli jsme tak jenom 0:4. První zápas ale přinesl alespoň bod, takže úplně ztracený to nebylo.

   Ani nevím jak, ale najednou sem seděl zase v hostinci. Tentokráte na Hřišti, respektive Za Vodojemem. Už ani nevím co sem tak všechno plácal, ale vím, proč za nás nechtěl dále hrát pan Kohout, on byl totiž s Landou na předávání českého Slavíka! Cink :)

   V hostinci sem z naší skupiny vydržel úplně do konce a odcházel v poslední várce, to už ale snad ani není k chlubení.

 Každopádně jsme se tenkrát všichni moc nasmáli a byla to jářku veselá taškařice.

-          „Proč jste převrátili ten stůl?? Dejte to jak to bylo!! Vy ste se zbláznili??!!“

             …

-          „SPARTA VOLE“