Další výlet do pivovaru

 K autobusu přibíhám přesně na čas a okamžitě se roztahuju přes dvě sedačky, abych se nemusel s nikým dělit. Rozhlížím se a zdraví mě řada známých tváří jak z G12, tak z AC Parta. A samozřejmě i jiných.  Nakonec stejně ještě čekáme na partičku opozdilců, takže sem si více než kilometrový zrychlený přesun poklusem mohl odpustit.

   Když konečně vyrážíme, přichází k naší skupině v zádní části vozu Kubelín s lahví zelené, ze které notně upíjím. Žádný další destilát už se ke mně bohužel nedostal a tak cesta do Náchoda probíhá na sucho. Přede mnou sedící partička dvou dívek a chlapců se připravila poctivě a kolují mezi nimi snad tři flašky. Nicméně se udělali sami pro sebe a nikomu dalšímu zvlažit hrdlo nenechali. A tak se bavím konverazací  hlavně s Vénou a Druidem. Občas dorazí na kus řeči i někdo další. Známých tu bylo opravdu hodně.

    Cesta ubíhala celkem pokojně, překvapila mě zastávka v Hradci a následně v Jaroměři, kde jsme nabrali další účastníky. Měl jsem hrůzu z toho, že by si ke mně mohl někdo sednout a já se musel uskromnit což bych činil opravdu nerad, ale naštěstí to nikoho nenapadlo a kapacita autobusu nově  příchozí pobrala i bez mého zapojení. Asi  15 kilometrů před Náchodem se dostáváme do brutální zácpy a dlouhé minuty popojíždíme krokem. Já to správně odhaduju na práce na silnici a provoz řízený semaforem. Bivoj se tasí se svou tezí zácpy od hranic s Polskem J Přestávky využívá pěkná dívka ze čtveřice neznámých lidí přede mnou. Nechá si  otevřít dveře a jelikož stojíme právě u pole se vrhá do porostu vykonat potřebu. Nutno říct, že si celý proces náležitě vychutnala, zamávala všem co jsme na ní čuměli z oken a chvíli to vypadalo, že se vychčije snad hned vedle autobusu. Na tom, že má někdo potřebu není nic divného. Když to ale trvalo asi 5 minut a nás v koloně předjelo snad 60 aut začali být někteří zájezdníci nervózní. „To tam sereš nebo co?“ křičel kdosi. Nakonec se dívka zjevila a my se mohli kodrcat dál. Když jsme popojíželi jakousi vsí, vyběhlo několik lidí ven a v nedalekém motorestu si pořídilo pivo do pet lahví. Já sem příležitost nevyužil, čehož sem litoval.

   Zácpa nás nakonec stála více než hodinu času! Do pivovaru tak dorážíme až po 7. hodině. Ujímá se nás starý známý sládek, pivem a jeho výrobou naprosto posedlý člověk. Jelikož jsme dnes už jeho třetí skupina je společensky trochu poupraven, což dává výkladu ty správné grády. Já už sem to jednou absolvoval a tak mě přednáška spíše zdržuje. Všichni se samozřejmě těší hlavně na tu pitku.

 Té se asi po hodince dočkáváme a já se hrnu do společenského sálu. Tam se okažitě vrhám na obložené tácy s pečivem a nemyslím na ostatní. Žijeme v kruté době a kdo si co neurve, to nemá. Až poté co se cítím být v rámci možností nasycen se vydávám pro pivo. Od této chvíle se má paměť už jen čím dál víc mlží a mlží. K dispozici byly tři druhy točeného piva a čtrnáct lahvových. Já trávím čas pouze u točených a to především u klasické 11tky. Tu a tam to proložím Hronem, což byla 13tka. Bylo tu ještě nějaké pivo v anglickém stylu, ale to mi moc nejelo a stačilo mi ho pouze od kohosi upít.

  Hyperaktivní průvodce pořád něco plácal do mikrofonu a staral se tak o zvukovou kulisu. Pochybuju, že ho někdo poslouchal déle jak dvě slova, ale toho chlapíčka jeho práce evidentně baví. Po nějaké době dokonce pustil plátno a promítal nám reklamy na pivo z celého světa. To už pár lidi i zaujalo.

  Jinak probíhala volná zábava a každej měl nějakou svojí partičku. Asi v 10 jsem si dal s Druidem na půl pizzu což byl skvělej tah. Byla pěkně mastá (myslím olejem) což udělalo pivem rozbředlému žaludku jen a jen dobře. Už nevím co všechno jsme při pivních debatách řešili a na co jsme přišli, ale bylo veselo. Asi kolem 11 ?? nás Bláža začal nahánět do autobusu a připravovat se na cestu domů.

 Naše skupinka seděla v busu jako první a než se dal celý zájezd dohromady, tak jsme si ještě počekali. Jakožto fandovi zombie hororů se mě moc líbila scenérie lidí trousících se zpomaleně a trhaně potemnělou ulicí k autobusu. Noc oživlých mrtvol hadr J

  Cesta zpět rozhodně neproběhla v klidu. Blážova naděje na autobus plných spících opilců se naplnil jen z poloviny. Opilci by tu byli a někteří skutečně tvrdě usnuli, ale my co jsme zůstali bdělí jsme se do toho pořádně obuli. Hned na začátku cesty začal člověk sedící přede mnou zpívat. Já sem se okamžitě chytil a co vím tak se přidal ještě Bivoj a Venca a pár dalších lidí + trojice postarších dívek sedících úplně vzadu – a ty znaly a dokončily absolutně každou píseň, kterou jsme my načali, ale pozapoměli slova.

  Byl jsem zpěvem naprosto fascinován a chtěl sem zapojit co nejvíc lidí. A tak sme se několikrát pokoušeli vyburcovat zbytek busu zpěvem české hymny, nebo známých pohádkových hitů. Prostě bylo veselo. Zazněl pes přes oves, synek co polámal kolečko, okolo Hradce, dělání dělání, holubí dům, loupežníci z povolání atd atd. Dva týpci předmnou byli naprosto infiltrování do jakési vojenské písně Když jsem mašíroval ke hranici… a tu rozjeli během cesty 26x.

   Cesta ubíhala a hodně lidem se začalo chtít močit. Pan řidič vymyslel naprosto geniální místo na zastávku a sice v Pardubicích před AFI palácem. Pro několik domorodců postávající před tímto chrámem konzumu muselo být minimálně překvapivé, když se před nimi z Karosy vyřítilo 20 lidí a prostě nestydatě chcali, kde koho napadlo J Legrace byla, když se dal stroj do pohybu a zpoza paláce se vyřítil Kubelín, který si jako jediný zašel až za roh. Měl docela kliku.

   Hodný pán za volantem nás nevyhodil u Leninových sadů jako minule, ale zavezl nás až k hasičárně, což už je ke mně domů přeci jenom citelně blíž. Rychle se mi daří trhnout se skupince asi 6 lidí, kteří se mnou vystoupili a co nejrychleji mizím domů. Totálně hotov ulehám asi o půl třetí ke krátkému spánku, jelikož už v 9 ráno mám být ready ve Svídnici na turnaj. Každopádně sem to zvlád všechno skvěle.

  Závěrem snad zbývá už jen dodat, že kdo nejel, může litovat, protože to byla opravdu náramná taškařice a mooc jsme se tenkrát všichni nasmáli.

PS: Od napsání článku a jeho uvržení v širokou veřejnost mě kontaktovaly desítky lidí s tím, že při cestě nazpátek mi nesedí časové údaje. Proto upozorňuji, že když Bláža oznámil konec - napsal jsem ASI kolem 11 a zároveň za tímto slovním spojením udělal dva otazníky - takhle ??. Protože prostě nevím kolik bylo, jen jsem odhadoval. Následně jsme strávili nemalou chvíli v autobuse čekáním na ostatní a cesta se neobešla bez přestávky. Konečný údaj o půl 3, kdy jsem zalehl do peřin je pravdivý, protože jsem se na poslední chvíli pro zajímavost podíval na hodinky. V úvahu lze taky brát fakt, že jsem nebyl z autobusu vysazen před svým barákem, ale u hasičárny, odkud to na Větrník v opilém stavu ještě kousek je.