Derby jaro 2014 z pohledu slávisty

Report z posledního derby Sparta x Slavie z pohledu Herr Bubna from Chrudim und Jihlava.

Na toto posvátné derby, jsme se my, Slavisté, obzvláště těšili. Pohledná hra našeho souboru nás vždy a všude za poslední 4 roky dostane do varu a předurčuje k myšlenkám na jasnou výhru. Kort, když máme nového trenéra, novou koncepci. Náš celek totiž před cca dvěma měsíci nastoupil na novou cestu, cestu ještě pohlednějšího, útočnějšího a góly přinášejícího fotbalu. A těch gólůůůůůů, těch jsme dali nejmíň v celý lize. Jsem si myslel, že útočněji již hrát nejde, ale náš nový trenér mě dokonale vyvedl z omylu, dokázal, že jde. Tato nová koncepce, kdy všichni ve Slavii bychom měli myslet pozitivněji, což jde ale již opravdu těžce, nás zatím přivedla na první nesestupové místo, jedna výhra za 2 měsíce a vypadnutí z poháru s velice silným Brnem, které v současné době také předvádí fotbal z knížky fotbalová moderna 23 století. Ano, naše vedení vlastně vyhlásilo útok na pohár !!! Útok skončil ale ještě dřív než začal, skončil hned v prvním jarním kole.

Zatímco náš tým předvádí obdivuhodné výkony a přinesl bouři v jinak klidných sestupových vodách, což zajisté fotbalový fajnšmejkr nefandící právě bohužel těžce zkoušené Slavii ocení,  Sparta, to je jiná káva. Trenér Lavička, jenž první zkušenost s trénováním nabyl v Chrudimi, Spartu vede ke zkáze. Do jeho orchestru byli dosazeni dvě harpuny, co by měli mít červenobílé srdce, Vácha a Dočkal. Bohužel, tyto harpuny zcela sjednotili do té doby nevýrazný celek, jenž byl míle za tehdy nepřemožitelnou Plzní. Váchova dravost a bojovnost a Dočkalovo fotbalové umění, cit pro nahrávku, ostře kontrastuje s například fotbalovým uměním pana Čonky, oblékajícího dres s hvězdou. O fotbalovém umu pana Dostála snad ani nebudu mluvit. A o tom, jak Lafata umí proměnit šance, snad ani nebudu psát. Jen se lehce zmíním o tom, že nám  stopera hraje člověk, kterého jsme koupili jako útočníka, a naopak, v útoku nám hraje hráč, kterého jsme koupili jako levého obránce či záložníka J J Proto jsme věřili, že toto derby bude pro nás vítězné.

Jen dodatek Vácha a Dočkal. Tyto dvě lidské a prachy chtějící svině, ač nerad musím ocenit jejich fotbalové kvality, které třeba v Edenu nějak tak delší dobu chybí, jsou odchovanci Slavie. Nikdy, nikdy nepochopím, jak mohli přestoupit do Sparty. To nebyl jinej klub, který by Vás chtěl??? Je to blbé srovnání, ale jsem odchovanec AFK Chrudim. Jako žák jsem neměl talent a nikdy jsem to teda nikam nedotáhl, kromě sezení na lavičce J Má cena na fotbalovém trhu je 0 kč. No, když si vezmu, jak umím zatáhnout v hospodě, tak spíš něco v mínusu, aby mě někdo chtěl, asi bych musel něco doplatit. Ale mé srdce, se s vaším nedá srovnat, mé srdce se nedá koupit!!!!!. Vaše srdce… vy ani srdce nemáte…. Já, bych nikdy nepřestoupil do SK Chrudimi. Jsem Afrkáč a navždy budu. Tak mě vychovali páni trenéři Kovařík, Neubauer, Vojtěchovský. Slavia vás vychovala… to to v sobě necítíte, tu nenávist ke Spartě?

Ale zpátky k fotbálku. Má cesta na zápas začala lehkým pátečním pivískem. Sraz v Edenu fanoušci měli v 9 hodin. Já si naplánoval, že se s kamarády připojíme kolem 12 až na Staromáku, s tím, že pojedu kolem 11 vlakem z Pardubic. No, probudil jsem se přibližně v 11,30, a vytušil, že sraz kolem 12 nestihnu. Naštěstí i mí kamarádi na tom byli podobně, jedno pivo asi z 13 tinásobili a vyzlomkovali párem zelené, takže sraz jsme měli kolem 14,30 před vchodem.

Vešli jsme do útrob stadiónu a čekali, kdy náš orchestr začne hrát. Nezačal. Čekali jsme marně :)

Slavia začala dle postavení v tabulce aktivně. Řekl bych, že tradičně v posledních letech defenzivní Sparta hrála pod hrozbou slavistické útočné vozby ještě defenzivněji, než jindy. Obrana Sparty nestíhala rozebírat naše výpady. Kombinace brankář, levý obránce, střed zálohy, pravý obránce, špatné zpracování, brankář, pravý obránce, brankář, výkop do prdele, byli pro sparťanskou obranu smrtelné. Trenér Lavička divoce gestikuloval u postranní čáry a nabádal hráče, aby se snažili aspoň o střelu na branku. Marně ale nabádal. Slavia i nadále předváděla pestrý fotbal a la Dortmund, útok stíhal útok a střela stíhala střelu. Vyslali jsme asi 2 střely na branku za celý zápas. Zpracování míče pana Dostála a jeho zdvořilostní vyzvání, aby pan Krejčí přes jeho stranu asi 48 za zápas pronikl do našeho vápna, si vysloužilo trenérovo uznání za bojovnost J  Jen dva góly šli přes jeho stranu, to docela jde.

Sparta, i přes tragický herní projev, nulové nasazení, zcela nezaslouženě zvítězila 3-0. Slavia, ač po celý zápas jasně lepší, nezaslouženě prohrála.  Odjížděl jsem domů do Chrudimi s pocitem nespravedlnosti. Nespravedlnosti, v jaký prdeli se Slavia nachází, jak je možný, že před pár lety jsme jasně dominovali a na tý letný vyhráli 4-1… a teď…co se stalo s mým klubem… jak hluboce ještě musíme klesnout….co nás ještě čeká…

Jediný, co mě ten den rozesmálo, bylo, když se u sektoru hned vedle našeho pro hosty, zvedl vysoký pán s již notně zbledlým dresem, původně rudým a na zádech měl jméno SIEGL. Šel si pro párek :) Byl to Herr Fronke aus Chrudim. Jendo, ať ti ten párek chutná. Já si ten den, asi snad poprvé na fotbale, ani žádný nekoupil…po výkonu, co předvedl hostující soubor, mě přešla chuť na vše…tak ať ti chutná… ale kdy bude chutnat mě, a Vám rudejm zhořkne…bohužel netuším, protože červenobílé světlo na konci temného tunelu…nevidím. Ale asi jak blbec opět řeknu, v pondělí jedu na Plzeň, pak venku Bohemka…to se otočí :)