Historické kauzy: Roztržka mezi Vrchním ideologem a Otcem zakladatelem - kauza Trofej

Jelikož jedno staré lidské pořekadlo praví, že kdo zapomíná na vlastní historii, bude si ji muset v budoucnu zopakovat, rozhodlo se vedení ultrasu připomenout jednu kauzu z minulosti našeho milovaného klubu. Pamětníci si jistě vzpomenou na dobu cc 2 roky zpátky, kdy celá Chrudimě vzrušeně diskutovala o slovních střetech dvou vůdčích postav našeho hnutí. Celý incident tenkrát odstartovala tato reportáž:

   Zrůdnost těch činů otřásla všemi přítomnými. Naprosté zneuctění tradičních hodnot. Cynická, primitivní zloba a ztráta veškerých zábran toho člověka vehnala mráz v záda nejem mně. Vítězná to naše trofej opakovaně brána v ruce toho netvora, ničena, ponižována a pohrdána. Nebýt mé smělé akce, kdy vyrval sem ji ze spárů jeho a v bezpečný úkryt ji spěšně dopravil, kdo ví jak by to dopadlo. Kdo byl osobně přítomen, již zřejmě dobře odtušil, že předešlé řádky popisují ony ukrutné události jednoho sobotního večera, kdy se náš tým G12 loučil v Hostinci Za Vodojemem s právě skončivší futsalovou sézonou.

K bohatě obloženým stolům mezi nás zavítal i pohár za druhé místo ve 2. třídě okresu Chrudim. Téměř všichni jsme k němu vzhlíželi s úctou a patřičným respektem. Vždyť na jeho zlatých skráních skví se i náš pomylsný pot, krev a slzy. Bohužel i tentorkát se mezi námi našla černá ovce. Démonem alkoholu zcela ovládaný Žéňa brzy ztratil jakoukoliv soudnost. Všichni víme, že alkohol může být dobrý kamarád, ale zlý pán. Když s ním člověk neumí dobře vycházet, může u něj dojít k naprosté ztrátě lidské důstojnosti, klesne až na dno a druhý den se posléze tváří, že si své úděsné skutky z předchozích hodin a dní nepamatuje. A tak se stalo, že naše zlatá Niké byla vystavena vytrvalým útokům tohoto manažera z Prahe. Při každé příležitosti se ji snažil poškodit a znehodnotit. Neustále do ní něco lil, po někom ji házel, či ji někde válel. A to se ani nebudu rozepisovat o tom, jak po všech svých spolusedích celý večer vrhal salámy, saláty, sýry a kaviár z draze zakoupených obložených táců. Nehodlám zde vůbec psát o tom, jak si dělal kuličky z chlebů a lil si slivovici do piva. Nebudu se tu ani zmiňovat o jeho výrocích typu: "Já su pražák, cipe." Skutečně už psaním o Žéňovi nehodlám ztrácet ani řádek. Vždyť je to sošáctví.

Večerním událostem v hostinci předcházelo dopolední zůčtování na prknech, které znamenají futsalový svět. Nase chrabrá grupa měla do posledního kola teoretickou šanci na absolutní vítězství ve skupině. Navíc nás poslední kolo na palubovce postavilo právě proti našim největším rivalům ze Salleru Slatiňany. Ti však měli značnou výhodu v tom, že měli svůj osud sami ve svých rukou, zatímco my jsme museli doufat v jejich klopýtnutí v zápase proti EraPacku. Bohužel pro nás nepřipustili slatiňanští drama a ikdyž se štestím, onen zápas rozhodli 40vteřin před koncem. Tak určili sebe jako triumfátora ještě před našim vzájemných poměřením sil.

Náš mač jež by mohl nésti přízvisko Souboj titánů, se tak odehrál v poněkud odlehčeném tónu, kdy my i soupeř sme se již chtěli hrou především bavit. A tak se tedy, na to že šlo o střet prvního s druhým, obešel ten prakticky bez faulů a vůbec se hrálo značně férově. Ale aby si zas nepřítomný čtenář nemyslel, že sme se po place jen tak procházeli. To ne!! Obě mužstva samozřejmě chtěla zvítězit. Stále šlo o prestiž. Zřejmě nikomu však nešlo o to zvítězit za každou cenu. Což my mimochodem dovedem když chcem. Nebývalé oběti na pokraji sebezničení nebývaly během sezóny v našem týmu nijak neobvyklé.

Dnešní zápas se musel přítomnému obecenstvu líbit. Nádherné individuální i týmové akce, překrásné souhry, narážečky, signály i finesy jednotlivců. To vše bylo k vidění. Co se týká skóre, tak to se vyvíjelo asi nějak následovně. Soupeř se poměrně rychle dostal do vedení. My jsme však nesklonili zbraně a v zuřivých útocích sme si vymohli brzké vyrovnání. Míč za záda soupeřova golmana po dlouhotrvající skrumáži před bránou doslova dokopal Luděk. Vše vypadalo ještě optimističtěji, když o něco pozděli poslal Rýša géčka do vedení. Sporťáci ze Salleru si však s balónem, taky velice dobře rozuměli. Naše obrana místy hořela jak Apolo 12 :) Protivník často útočil v přečíslení. A že si to ti hoši uměli hodit. Prostě to chvílema vypadalo, že jich je na hřišti minimálně o jednoho víc. I tak se nám podařilo uhájit do poločasu nadějný výsledek 2:1. Se začátkem druhé půle však přišla smršť. Útoky našich soků nabývaly na síle a mohutněly jako vlny Tsunami. No zkrátka a dobře po opakovaném udělání si dobrého dne z naší obrany byl stav najednou 2:3 v náš neprospěch.

V ty chvíle by se dal zápas popsat jako souboj dvou boxerů těžké váhy, kteří si navzájem zasazují tvrdé direkty. Míč lítal z jedné strany na druhou, šance střídala šanci. Nám se podařilo najít nechráněné místo a Bivojem sme zasadili protivníku pravý hák - 3:3. Soupeř se však neschoval ve svém rohu a brzy se oklepal z otřesu. Teď sem měl v plánu napsat, že nám uštědřil pěkný podbradek, ale jelikož mě už to užívání boxerské terminilogie přestalo bavit, tak to nenapíšu. No prostě sme najednou zase prohrávali 4:3. My však ještě nejsme na kolenou. Při dobrém napadení na půlce získávám balón, který v obtížné pozici okamžitě posílám na dobře nabíhajícího Petra Kudrnáče. Ten poté hokejovým blafákem obelsťuje brankaře a nekompromisně posílá míč do prázdné brány. Opět je srovnáno. Šílený zápas graduje v šíleném tempu. Fotbalový bozi ten den však stáli na straně slatinanských a tak ti se opět dostali do vedení a to dokonce dvougólového. Byl to prostě fičák. Chvíli před koncem se mě ještě naskytla nebývalé šance na korekci skóre. Opojený golman hostí totiž hnán chtíčem vstřelit gól vzdaloval se nebývale daleko ze své branky. Přibližně napůlce poté já mu vystihuju nahrávku, přičemž v tu chvíli na mě vzývá zcela opuštěná brána, navíc sem měl vepředu Bivoje s Rýšou, kteří měli mnohem lepší postavení než ja a pokud bych volil přihrávku na jednoho z nich, pravděpodobně by jsme bez problému skórovali. Taky sem moh postupovat sám a šli bysme tři na jednoho obránce za kterým vzývala opuštěná svatyně. Já sem však chtěl dát pohotvou branku sám a proto sem volil mířenou přízemní střelu placírkou přibližně z půlky. Pravděpodobně mě však sám démon Krakapouch foukl do balónu až ten se nezištně vznesl více než je zdrávo a jen těsně minul osvětlení haly. Branku sem tedy nevsítil a zápas skončil 4:6 k našemu smutku. I tak jsme jediným týmem, který v této sezóně dokázal Saller porazit, a sice 4:3 v prvním zápase.

Vývoj situace pro nás byl tedy takový, že pokud jsme chtěli mít jistou stříbra, museli jsme v posledním zápase proti Novinářům Chrudimska získat apoň bod. Duely s tímto mančaftem bývaly pro nás vždy nevyzpytatelné. Někdy je porazíme v pohodě, jindy po nervydrásajícím střetu. Onehdá dokonce porazili oni nás. Záleží i na tom, jak se kluci sejdou. Tentorkáte jich mnoho nedorazil. Při pohledu na jejich střídačku si člověk mohl všimnout pouze jedné jediné postavi v bílém dresu. Čtyři týpci na place si tedy nemohli střídat zrovna podle potřeby. Ale to už není náš boj. My problémy s tím, že není za koho strídat skutečně nemáme :)

Jelikož už je to několik týdnů co se zápas odehrál a já sem ten den dorazil přímo ze sudu a navíc byl vývoj skóre podobně divoký jako v prvním případě, tak si úplně přesně nepamatuju jak se situace vyvíjela. Až ze stránek www.futsal.chrudim.cz sem si přečet kdo vlastně dával góly a jaký bylo konečný skóre :) Vím, však že v tom zápase nebývale řádil útok Pája - Kudrnáč. Prvně jmenovaný nejprve skóroval do vlastní brány. My všcihni víme, že se to může stát úplně každýmu a tak sme se ani nesmáli. Přesto jsme první půli v nebývale poklidném tempu vyhráli 2:1 a jakoby sme se trochu nechávali uspat a ztráceli koncentraci. Žurnalisté toho však nedokázali využít a jelikož my jsme si další vlastní gól už nevstřelili, skončila tedy půlka 2:1. Ta druhá začala podobně jak první skončila a my jen skoprněle sledujeme vyrovnání na 2:2. Nu což, nám by nakonec tenhle výsledek vyhoval, ale naštěstí sme si druhé místo ještě dokázali pojisit dalšími góly. Jak už sem předesílal, střelecký apetit útoku Páji s Kudrnačem v konečném důsledku nenechal nikoho napochybách, komu že bude náležet místo jenom kousek pod futsalovým Olympem. Tito 2 jmenovaní vstřelili oba po dvou gólech. Navíc ještě jeden přidal pan Váca. Ikdyž to chvilku mohlo vypadat na drama, konečný výsledek sme si ohlídali a připsali si 3 body za vítěství 5:3. Vím, že je ten popis poněkud stručnější a zmatenější, ale fakt si to už moc nevybavuju. Navíc to píšu zcela zadarmo a ve svém volném čase v práci, takže co?? Tak mě zabi no :)

Následovala uražená emailová reakce výše jmenovaného pána a následný elektronický tenis mezi oběma aktéry. Vše uvádím v původním znění, bez cenzurních zásahů:

REAKCE OZ:

  Nemohu si pomoci, ale nedokazu dále celit lzivym politickym spekulacim naivniho prostacka, ktereho k temto hruznym lzim zene jen neukojeny chtic po moci, a musim se proti jeho vyrokum ohradit.
Je pravda, ze jsem si na zminovane akci (drzic pohar v bile rukavici) prohlizel viteznou trofej, OMYLEM jsem však zavadil koncem nehtu o neutahnuty sroubek a pohar mohl z urciteho uhlu vypadat, jakoze je demontovany. To ovšem kategoricky popiram. Popravde jsem se snazil tento uchovat v puvodni forme a aby nedoslo k emotivnimu soku všech zucastnenych, vse jsem obratil v povedeny zert a sroubek utahl. Byl jsem však nepravem narknut z umyslneho niceni poharu, coz je naprosty nesmysl. Mohl by snad clovek, který se venuje charite, pracuje v neziskove organizaci, zpiva ve sboru a nejradeji ze vseho pozoruje motyly, spachat takovy cin? Každý, kdo ma IQ vetsi nez 62,3 to jiste chape...

Rozhodl jsem se tedy pomoci pravniku vymahat po fotbalovem klubu G12 Chrudim tyto castky:
1. Za házení vidliček po mé osobě cca 2500,- za vycisteni meho hedvabneho obleku, který jsem mel na sobe a který prakticky nesvlekam.
2. 800,- Kč za usly zisk, protože jsem v te době mohl tvorit radne a nemenne hodnoty 3. 4,- Kč za zlomeny nehet při oprave poharu 4. 500,- za moralni ujmu, neboť jsem vazeny manazer z Prahe 5. 45,- Kč za jedno rozlite pivo, coz bylo primym dusledkem dloudobe stvave kampane proti me osobe.

Je jasne, ze pana Hroňka vede k tomuto jednani jeho chtic po moci, protože se proslycha, ze se chce stat pokladnikem klubu, cemuz brani jeho nevzdelani i lehka demence, s kterou byl nescetnekrat hospitalizovan v Havlickove Brode. Jsem si jist, ze do budoucna vyuzije i svých osobnich vazeb na kapitana muzstva a nebude se stitit i uplacet. I takovi jsou mezi nami!

Doufam, ze tato kauza nebude znamenat odliv sponzoru a penez do klubu a tedy i jeho definitvni zanik a ze vcasna omluva pana Fraňka celou situaci vyresi.

S pozdravem

Otec zakladatel
projektový manažer z Prahe

REAKCE HF:

Vážený pane manažere,

ještě v úvodu bych Vás chtěl mimo téma požádat, abyste při písemné
komunikaci s mou osobou užíval interpunkčních znamének, tak jak to stanovují
pravidla českého pravopisu. Běžně to zvládají děti ve 2.třídě ZŠ. Věřím, že
to půjde i Vám. Děkuji.

K věci,

předem bych Vás chtěl upozornit, že své tolik populární reportáže píšu
na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nepustil bych, obrazně řečeno,
na papír nic, o čem bych nebyl zcela vážně přesvědčen, že se skutečně stalo.
Události na které si zcela přesně nevzpomínám vždy konzultuji s celou řadou
věrohodných svědků, či se snažím využít případných obrazových či zvukových
záznamů. Věřte mi, že byť nepodstatnou maličkost, kterou bych si nebyl zcela
jist, bych nikdy nezveřejnil.

Ve své reakci se mne snažíte napadat jako člověka, slušně řečeno,
prostomyslného. Nehledě na můj vysokoškolský doktorát a 17 vědeckých
publikací. Nebudu se o nich rozepisovat obšírněji, protože nejsou předmětem
této kauzy a pro Vás je to beztak škoda. Sám sebe pak označujete doslova za
samaritána milujícího veškerenstvo. V závěru své statě poté pokládáte
řečnickou otázku lidem z iq<62,3 zda-li je vůbec možné, aby i člověk
pozorující ve volném čase motýly mohl se dopustit takových otřesných činů?

Já Vám zcela otevřeně odpovídám. ANO, je to možné, ba dokonce stalo se
to skutečností. Já nepochybuji o tom, že jste v jádru slušný, poctivý
člověk. A to je právě ono. I Vy jste pouze člověk! Vaše slušné vychování
bohužel končí za prahem hostinců. Jakmile ucítíte vůni alkoholu, stává se z
vás agresivní maniak nebezpečný svému okolí. Píšete o své charitativní
činnosti, o zpěvu ve sboru. Ano, to je jistě chválihodné a já vám za to
tleskám. Ale nalejme si čistého vína. Jak jste se k těmto institucím dostal?
Rozpomenete se ještě? Já Vám to připomenu. V protialkoholní léčebně Želiv
Vám to doporučil lékař (psychyatr) jakožto dobrou terapii. Bohužel nezabrala
tak, jak by bylo záhodno.

Dále uvádíte, že mě ke lžím o vaší osobě, žene jakási posedlost mocí. Mezi
řádky pak naznačujete mou záměrnou snahu o poškození vaší osoby. Samozřejmě
je to všechno nesmysl.
1) Má touha po moci je zcela ukojena funkcí předsedy představenstva v
revolučním spolku KSB a dále postem vrchního ideologa G12.
2) Zalistujte si do některé ze starších reportáží. V nich Vás poměrně často
chválím a glorifikuji za Vaše brankařské výkony. Snahy podstrčit mi jakousi
předpojatost vůči Vám jsou tedy zcela irelevantní.

Mé tvrzení o událostech onoho večera zároveň potvrzuje řada účástníků,
kteří se "díky" Vám rozhodli odejít poněkud dříve než měli v plánu. Ono
nechat si polít nejlepší oblek pivem či kořalkou není zrovna terno. Stejně
tak nepotěší fleky od salámu či sýr na límci drahého saka. To měly být ty
vaše povedené žerty? Myslel sem, že po incidentu Petra Kudrnáče máme
alkoholické výlevy za sebou, bohužel jsem se mýlil.

Závěrem bych chtěl ještě dodat, že mou doměnku o Vaší pernamentní
alkoholické otupělosti podporuje rovněž fakt, že nejste schopen zapamatovat
si mé jméno ani po 4 letech společeného působení u G12. Jednou mě nazývate
Hroňkem, jindy Fraňkem. A to máte ještě tu drzost dožadovat se omluvy? K
smíchu!

S pozdravem

předseda představenstva KSB
vrchní ideolog G12
prof., doc. Horst Fronke, csc.

REAKCE OZ:

Vazeny pane Francku,

Dnes vas bude kontaktovat muj nemecky pravnik. Dále na vase impertinentni
utoky hranicici se socialni sikanou nebudu reagovat, je to jen ztrata meho
drahocenneho casu, zrovna totiž pisu odbornou publikaci o nebezpecnosti
pentaeritrittetranitratu ve spojeni s cyklotrimetylentrinitraminem
(pochopitelne ve francouzštine, což je jazyk vzdelancu).
S pozdravem

Otec zakladatel

REAKCE HF:

Vážený pane Žínko,

na vašeho právníka jsem již s celým svým týmem připraven. Vězte, že urážet a osočovat se věru nenechám.
Pokud byste však radši zvolil omluvu, můžeme se stále ještě vypořádat mimosoudně.
Co se týče francoužtiny: J'ai parle france tre's bien. J'ai habitet 4 ans a' Paris et travaille ici a la Societe Insitute La univesitait Sorbone.
Tímto ukončuji nadále bezpředmětnou emailovu debatu. Nadále s Vámi budu hovořit již pouze v přítomosti právníků.
S pozdravem

Hans Franke

Tímto byl náš internetový souboj bez dalšího pokračování ukončen. Zbývá jen dodat, že se skutečně našli lidé, kteří se mě ptali jak kauza pokračuje a zda-li už se soudíme :))