Jak jsme vyjeli do Bylan na Mogul

   Volný čas mezi svátky využila naše skupina chuligánů k návštěvě klasické vesnické zábavy v Bylanech. Výlet byl už dlouho dopředu pečlivě plánován skrze sociální sítě a tak se výrazně natěšení setkáváme v 18. hodin na předzápase v Penaltě. Nutno dodat, že původní termín byl dokonce o hodinu dříve, ale došlo ke korekci. Stejně tak moje oblíbená Penalta již změnila vizáž i název. V kdysi fotbalovém hostinci byl zcela odstraněn hřiště připomínající zelený koberec a nahrazen červeným. Stejně tak zmizely veškeré fotbalové symboly a vůbec všechny připomínky této agresivní hry. Navíc se to tam celý i nově jmenuje a sice „Pod Rozhlednou u Monči“. Co zůstalo při starým, jsou hajzly, i když je pravda, že smrděly o něco méně, než tomu bývalo. Holt, ženská ruka je znát.

   Po mém příchodu o pár minut déle jsem zde již zastihl pány V. a Z. Ti osamocené pijí u jednoho menšího stolu.  Kromě výše zmíněných je v hostinci přítomna ještě obsluha, ze které se časem vykloubá samotná Monča z pod Rozhledny a s ní si na baru povídala ještě jedna výrazně mladší slečna. Přisedám si tedy ke svým kolegům a dávám si Poličku za 17,- ceny jsou tedy sympatické, uvidíme, jak dlouho to vydrží. Po chvilce doráží ještě pan B. a slečna od baru si okamžitě přisedá k nám. Pan B. má totiž obrovské charisma :) A tak poznáváme slečnu M. a lejeme jak duhový koblihy. Po chvilce dokonce doráží další slečna M., s tou se ovšem dopředu počítalo, jelikož patří k panu V. Oboum slečnám M. je shodně 20 let, čož výrazně snižuje věkový průměr u našeho stolu a nám dodává na dobré náladě. Jinak v hostinci kromě nás a dvou 40cátníků sedících na druhé straně sálu nikdo není. I přesto mi obsluhující Monča přišla chvílemi poněkud nervní, až nepříjemná. A to nechápu proč. Chovali jsme se vcelku slušně, ani jsme nijak výrazně nehlučeli. Navíc komu by to vadilo v prázdné hospodě? Možná ji rozladilo, že si pan Z. občas došel přiložit polínko do krbu. Kdo ví? Já objevuji jukebox a okamžitě ho plním kvalitní metalovou muzikou. Všímám si, že u našeho stolu přibyl další pár mladých lidí, který vůbec neznám – asi patří k jedné z našich slečen M.

    Co je však podstatné, že se k večírku ve velmi povznesené náladě dostavil i pan G. s kamarádem panem O. Ti již přišli poněkud předpití z jiné restaurace, ale my jsme rádi, že jsou tu! Pan G. okamžitě předplácí kvalitní muziku složenou především z výstupů Souboru kreténů a pořád někam odjíždí taxikem a zase se vrací. Vedeme kvalitní debaty o historii, kopané, filozofii atp. Pan G. ani pan O. Mogul vůbec neznají a nevědí, do čeho jdou.  Každopádně je posezení na velice dobré úrovni a tak mě je skoro líto, když nějak po 9té večerní začínáme přesun do Bylan. Ten probíhá díky taxi službě pana M. úspěšně a během chvíle jsme už všichni ve vsi na sále. Zaskočilo mě poměrně vysoké vstupné, a sice 80 Kč a to, že kulturák nebyl zdaleka tak plný, jak bývalo zvykem.  Okamžitě míříme do okýnka pro pivo. Tu se zdravím se spoluhráčem (bohužel už spíše bývalým) z futsalu panem Š., který je tu dnes coby výčepák. Následně zabíráme místa na place. Nevím jak ostatním, ale mě osobně přišlo, že se pan G. i pan O. docela bavili. O to víc mě překvapilo, když si asi po čtvrt hodině uvědomuju, že tam najednou nějak nejsou. A tak se po nich ptám a dovídám se překvapivou novinu, že odjeli zpět do CR. Asi je to neoslovilo.

  Jinak probíhala klasická taneční zábava. Intimní přítmí sálu, kde buď poskakovali, nebo se k sobě choulili tančící postavy. Okolo se u stolů nalejvali opilci, vršili komínky z kelímků a plastových panáků, za záchodkami probíhaly soulože a tu a tam se nějací chasníci chytli za límce. Samotná skupina na pódiu nehrála špatně, ale my co pamatuje zlatý časy zpěváka Míry, který byl pro Mogul to, co je Fanánek pro Tři Sestry víme svoje. Na druhou stranu musím napsat, že zpěvák to zvládal poměrně dobře a určitě patří k těm lepším, co se v kapele po Mírově odchodu vystřídali.

  Vzpomínám na situaci, kdy jsme s panem Z. u pódia hučeli do nějaké místní děvy a přitom nám hrozně lez do prdele zřejmě vůdce místních kinderskinů. Nevím proč, v životě sem ho neviděl, ale neustále mi nabízel cigaretu, nebo kořalku a byl smutný, že nic z toho nechci. V sále se na chvíli objevila i druhá slečna M., což mě velice překvapilo, jelikož tvrdila, že určitě nejede. Asi jsme holt přesvědčiví :) I ona se však po chvilce loučí a mizí pryč. V Bylanech by asi měli uvažovat o nějákem zlevněném časově limitovaném vstupném.

   Dále pak asi kolem jedné hodiny oznámil pan B., že okamžitě odchází a jde domů třeba pěšky. Argumenty, že akce do hodiny končí, nezabraly a tak šel. Já tyto stavy, kdy to člověka začne srát a musí prostě pryč dobře znám. Vždyť sem takhle šel pěšky i ze Stolan, nebo Dvakačovic :)

   Přitom když budu mluvit za sebe (nic jinýho ani dělat nemůžu), tak mě přišel závěr zábavy, tak nějak nejzábavnější. Celkem se mi líbily poslední dva sety od kapely, což byla hudební stránka věci. Pak sem zachraňoval před nějakým neodbytným magorem slečnu M. A chvílemi byla celkově situace v místnosti, tak nějak zdravě vyhrocená :) To se také projevilo při odchodu, když se znenadání do sebe pustili dva, nebo kolik sedláků. Ona to vlastně ani nebyla bitka. Byla to taková klasická vesnická strkanice, kdy na sebe aktéři pořvávají a hromada jejich známých je drží od sebe, ženský hystericky řvou a „rváči“ předvádí silácká gesta. Poté většinou někdo upadne na zem, další upadnou přes něj. Všichni se překřikují a navzájem se obviňujů z toho, kdo to začal.   

  My se do ničeho nepletem a vycházíme před kulturák čekat na náš taxik. U východu se nevím jak, dostáváme do konfliktu s místním asi vyhazovačem, lépe řečeno pořadatelem. Opravdu nemám tušení, jak to vzniklo, ale najednou si s oním pánem nepěkně nadáváme. Na paškál příjdou výrazy typu sedlák, vidlák, smrt Bylanům atp. Pan pořadatel se cítí být nesmrtelný, což je vidět z jeho výrazu. Když okolo prochází jakýsi Milan, tak ještě povyroste. Chytne Milana, vítězoslavně ukáže na pana Z. a praví: „znáš tohohle, Milane?:“ Nevím, co čekal, že se stane. Ale Milan se na pan Z. ani nepodíval, odpověděl, že ho nezná a zmizel v útrobách sálu. Bylo hezký sledovat zaskočený výraz na tváři hlavního pořadatele. Náhle si uvědomil, že ještě musí zkontrolovat pečetě na kabině hudebníků a ztratil se taky. Pan Z. se ho dokonce několikrát vydal hledat, ale nenašel ho.   Poté již přijíždí pan M. se svým povozem a my zbylí se vracíme do okresního města. Nevím co všechno ještě provozovali ostatní účastníci, ale já sem se nechal hodit až před barák a doma solidně vytuhnul. Každopádně to tenkrát byla veselá taškařice a mooc jsme se všichni nasmáli.