Jak jsme vyjeli do Jablonce

Není důležité jak sem se k tomu dostal, podstatné je, že sem jednoho nedělního poledne vyrazil v rámci akce Kopeme za fotbal na jabloneckou Střelnici. A to nacpaným mikrobusem, kde mi společnost dělalo asi 18 fotbalistů Sparty Dašice. Nutno poznamenat, že výjezd sponzoroval pivovar Gambrinus, který ve svých štvavých reportech často kritizuju, ale speciálně tato akce se mu povedla :)

   V buse sem znal všehovšudy asi 3 lidi a zpočátku byl trochu stranou všeobecného hlaholu výše zmíněných kopálistů. Časem však i ke mně doputovala některá z lahví kořalky a tak sem byl postupně vtažen do víru dění. Nejaktivnější člen zájezdní skupiny byl jednoznačně pan Záma, fanatický Sparťan, který svými proslovy po většinu doby ovládal prostor. Pořád něco mlel a mlel a s přibývajícím alkoholem to bylo stále zábavnější. Kousek před Jabloncem pak vedoucí zájezdů Luboš zvedl telefon a já slyšel jak do něj říká: „za chívli sme tam, už tam skoro budem, chvilku…“ načež telefon pokládá a já vytahuji zábavnou repliku: „ti volal Pelta jo?“. Ten nechápavě zakroutí hlavou, že ne a ani v autobuse nebyl skvělý a vhodně užitý fór zřejmě pochopen, neb se nikdo nesmál.  No nic. Radši podotknu, že jsme do Jablonce nejeli jen tak, nicméně zhlédnout zápas předposledního kola nejvyšší české fotbalové ligy mezi místními a Plzní. K výletu pořádaném do té doby hlavním sponzorem soutěže nepatřilo pouze shlédnutí duelu, ale rovněž prohlídka útrob stadionu a proplacená útrata v jednom z jabloneckých hostinců. Inu, příjemná situace.

  A tak kolem třetí odpoledne vystupujeme před stadionem, kam si pro nás přichází nějaký místní zřízenec. Podle výrazu tváře nesdílel naše nadšení a zjevně byl svou nenadálou povinností mírně otráven. Jeho výklad byl následně dost strohý a chladný, nicméně to co jsme viděli stejně stálo za to. A viděli jsme například šatny domácích, kde nechyběla ani kuchyň a motal se tam Honza Stejskal, kterýho si ale nikdo nevšímal. Prohlídli sme si místnost pro rozhodčí, síň tradic, sál pro novináře a hlavně vip salónky. Stadion na mě působil příjemně a moderně, všechno mi přišlo nový a čistý. Celkově mi to tam vyznělo mnohem líp, než při pohledu přes televizní obrazovku. Nakonec nás vyvedli na plochu a proběhlo hromadné focení před hlavní tribunou. Na tuto chvíli se těšil náš průvodce, jež se s námi rozloučil slovy: „tak a teď si můžete jet chlemtat“. Načež skočil do nedalekého bavoráku a vzdálil se kdoví kam. Jeho poslední proslov působil skoro až nepříjemně, nicméně nápad to nebyl vůbec zlý. :)

A tak jsme převezeni kamsi do centra a umístěni do relativně útulné putyky. Tady nástává z mého pohledu úsměvná událost. Jelikož nás celou dobu doprovázel štáb tří lidí z Gambrinusu, kteří nás točili a fotili, bylo celkem logicky požadováno udělat několik snímků spokojených účastníků popíjejících Géčko. Jak to ale chcete udělat, když v hospodě zmíněné pivo netočí… :) a přesně to se stalo. Překvapilo mě, že si to produkce nepohlídala. Následoval však krásný smysl pro improvizaci a kde se vzaly, tu se vzaly pulitry se správným logem, do kterých nám k naší smůle holt čepovali Plzeň, ale dalo se to zvládnout :)  A tak sme asi dvě hodinky příjemně popíjeli a dokonce dostali i večeři a sice vepřový řízek s bramborem. A nešetřili na nás. Já sem byl maximálně spokojen.

   Asi o půl 7 se přesouváme na stadion. Zde dostáváme lístek zadarmo a kartičku VIP samozřejmě. No luxus. A tak se ze všeho nejdřív všichni nahrnuli do patřičného salónku. Tam už se tisnily desítky fotbalových příznivců, kteří se přišli především nažrat a napít. S cedulkou VIP si člověk moh zdarma vzít všechno v jakém chtěl množství. A tak i já trávím nějaký čas před rautem. K dispozici byly i párky a co se nemělo stát – buřt guláš. A tak i přesto, že nemám hlad do sebe cpu tři vrchovaté mísy tohoto božského pokrmu. Prostě sem to tam nemoh nechat! Záhy se s těžkým žaludkem vypotácím na tribunu a chvíli se proklínám, jelikož mi opravdu nebylo lehko. Ale stejně bych to udělal znova! A jak si tak všímám, byl sem jeden z mála, co se ze salónku ven vůbec dostal. Většina trávila zápas uvnitř…

  K zápasu asi toto. Nebyl to špatný fotbal. Na české poměry to šlo. Domácí 2x vedli a hosté 2x vyrovnali. Takže 4:4 :) Ke kulise. Asi 3000 platících. Kotel místních byl na stejné tribuně jako my, ale přesto sem ho prakticky neslyšel, což bylo údajně špatnou akustikou. Musím aspoň pochválit hezké vlajky na tyčích. Plzeňských bylo v sektoru asi 48 a do šedesáté minuty mlčeli, pouze rozbalili transparent: Odpočívej v pokoji, český fotbale. Po hodině zápasu začali fandit a šlo jim to parádně. S přehledem překřičeli zbytek stadionu a byli slyšet víc než dost. Výsledek potěšil všechny Sparťany, včetně mě, jelikož bodová ztráta Viktorky zajistila Spartě titul. Největší Sparťan Záma, tak mohl už cestou k mikrobusu rozbalit modrožlutočervenou zástavu a křičet, že sme mistři no a coo?? Tento popěvek – Tak sme mistři no a coo? mě osobně smysl moc nedává, ale Záma ho dal cestou zpět asi 60x za sebou načež k lítosti celého osazenstva slastně, mistrovsky usnul. Co víc dodat? Snad jen, že to tenkrát byla náramná taškařice a moc jsme se všichni nasmáli.