Jak jsme vyjeli na Alkehol

Formu jsme toho večera začali ladit na zahrádce v hostinci U Sladovny už krátce po sedmé hodině. Zprvu jen já s Nevrlákem a přibližně o hodinu později se přidal i Pelík se svou přítelkyní Míšou. Chvíli na to se rychle a dost značně zkurvilo počasí a tak jsme se přesunuli dovnitř, kde chvílemi panují i myšlenky na odpískání akce. Naštěstí nakonec zvítězila plánovaná varianta návštěvy koncertu alkoholické heavymetalové  legendy Alkeholu v nedaleké vísce Kočí. A tak nějak lehce po deváté vyjíždíme. Po doražení na místo se Míša vrací vozem domů a my už jen ve třech razíme na plac. Přivítala nás víceméně pochmurná atmosféra – zatažená obloha a přeháňky udělaly své atak je přítomno cca 50 lidí což opravdu není moc. Za 200 Kč dostáváme povolení vstupu do areálu a ihned míříme k barovýčepu. Já si okamžitě dávám pivo – překvapila mě zde značka Černá hora. Moji kolegové činí obdobně, snad jen Pelík si dává nějaký mixovaný nápoj. Na chvíli si sedáme na poslední  nekryté volné lavice.  Pod pergolou je úplně narváno. Velice brzy nás však z posedu vyhání déšť a hledáme spásu v nacpání se k cizím lidem pod krytá místa. Liják je však tak nekompromisní a zákeřný, že na nás chčije i tady a jediné suché místo je opět před výčepem. A tak lejeme na stojáka tady.

  Nešlo si nevšimnout nervózní nálady některých účastníků akce. Otázka, zda-li kapela v tom Nečase dorazí byla poměrně aktuální. Kolují zvěsti, že teprve před chvílí dohráli na fesťáku někde u Plzně a jsou právě kdesi před Prahou. Navíc to počasí…  My však neochvějně vyčkáváme a lejeme. Asi v 10 začala hrát mě neznámá předkapela, zřejmě z místních luhů a hájů – basák mě nebyl neznámý – byl to Bart, kterého jsem v minulosti zahlédl na výstupech pardubických kapel Navar a Promile a který  snad odehrál i několik koncertů s kapelou Torr!  Hráli docela dobře a utvořili pěknou kulisu k chlastání. Mezitím vším jsem měl pocit, že jsem zahlédl několik známých chrudimských postaviček, které ale po chvilce někam zmizeli…

  Počasí se uklidnilo a nakonec byl poměrně hezký letní večer. Už lehce podnapilí jsem se pomotával z hajzlů a najednou se to stalo – prošel kolem mě Ota Hereš! Přijeli, přijeli včas na naše zavolání, aby nám zahráli. Naši kamarádi, naši Alkeholici. Opravdu, kapela večera byla tu. Skvadra, jejíž hity jako Železná Sparta, Na Slamíku, nebo O chlastu mě provázeli již od základní školy, kdy jsem si připadal hrozně drsně, protože jsem poslouchal skupinu, která zpívala tvrdě a sprostě, zatímco většina spolužáků hltala Terezu „neberte drogy děti“ a její Eso shity. Najednou se odněkud opět vyloupla početná sestava dříve avizovaných chrudimáků včetně legendy George. To nám obrovsky zvedlo náladu, jelikož jsme najednou byly nejpočetněji zastoupená skupina a tak záhy naprosto ovládáme prostor před pódiem.

Alkehol se do toho pustil se vší silou a k naší velké radosti dávali především starý dobrý hity. Pijeme pivo za pivem, pogujeme a sborově zpíváme – prostě paráda. Na umělcích je vidět, že mají z atmosféry radost – později nám dokonce Ota poděkoval za to, že i v tak malým počtu jsme vytvořili fantastickou kulisu. O přestávce na občerstvení se dozvídáme malé tajemství. V kabinách místního SK je totiž sud a kdosi zde něco slaví – zde taky trávila čas před koncertem ona chrudimská partička, kterou jsem prve zahlédl. Nahrneme se k sudu a i přes nechápavé pohledy některých místních (asi jsme nebyli pozvaní) si točíme po dvou pivech a vracíme se na parket.

 Tady už musím dodat, že pro pokročilejší ebrietu mám nemalé výpadky vědomí a tak už to popíšu poměrně krátce. Z úlomků paměti si pamatuju skandaci Sparta Sparta, ťukání a potřásání si s Otou a ostatními hudebníky. Následovalo čekání na odvoz kdesi na ulici v Kočí za neustálého skandování. Cesta domů, kdy jsem dobře vyhodnotil situaci a nenechal se odvézt do Široké, kde by to už opravdu nemělo cenu J 

Závěrem snad zbývá dodat, že to byla náramná taškařice a moc jsme se všichni nasmáli.