Jak jsme vyjeli na Iron Maiden

    S Jiříkem (Pipinem) vyrážíme z našeho sídliště směr nádraží krátce po 9. hodině sobotního dopoledne. Jako jediní dva z původně asi 10ti členné skupiny zájemců jsme se skutečně odhodlali pro návštěvu Sonisphere festivalu v Matce měst. Tam mj. vystoupí i metalové legendy Iron Maiden a KoRn. Počasí nám přeje a tak po procházce městem plni nadšení usedáme ve vlaku a otvíráme zásoby alkoholu na cestu. Na tento výlet sem do petek připravil 3litry nejlepších krabicových vín Hradní svíce a Kamenný džbán, lehce říznutých colou. Přestup v Pardubicích probíhá bez problémů a v Brněnském draku si sedáme v poloprázdném kupé. Pilně konzumujeme a vedeme debaty na různá témata. Najednou jsme na Hlaváku. Přísun pitiva nám vyšel akorát.

    Hned po výstupu volám starou známou Kutnohorsko-kolínsko-pražskou spojku z KSB Hynka a míříme za ním a jeho družkou do nádražní restaurace Potrefená Husa. V té Jiřík hned při příchodu na zahrádku zavadí o židli, která vletí pod nohy sousedního stolu a vyvolá zděšení v očích přísedících rumunských turistů, což nám je úplně ukradený. Sedáme ke stolu k našim kámošům a dáváme narychlo dvě pivka. Poté se kombinací metra a tramvaje přesunujeme do areálu výstaviště v Holešovicích. Cestou už potkáváme stovky a tisíce metalistů v tématických hadrech, některý dokonce s vlajkama svých favorizovaných kapel. Je to skoro jako jít na fotbal. Nutno dodat, že ani já, ani Jiřík nemáme žádnou z kapel pořádně naposlouchanou. Od kapely večera, legendární Železné panny znám asi tři songy, od Kornů dva a o těch zbylých skupinách jsem už někdy slyšel... Jiřík je na tom podobně. Ale prostě jsme chtěli být při tom.

   Ještě před samotným vstupem do areálu festivalu usedáme v poslední záchytné stanici a kopeme do sebe další dva kousky. To bylo ještě za běžnou cenu. Poté se již vydáváme k turniketům. Už slyšíme burácet a dunět železný tóny, přesto první co po příchodu děláme je vrhnutí se na stánek s pivem. A zde přichází první, idkyž nedá se říct, že nečekaný šok. Pivo, údajně Budvar, stojí 35Kč a navíc je to jen 0,4litru. To mě nasralo. Pochopil bych předraženou cenu za hnusnej patok, tak to prostě na fesťácích chodí a stejně vypiju co se do mě vejde, ale proč to kurva nemůže bejt aspoň do pulitru?Jsme snad v Čechách. Navíc, když si člověk vezme hned dvě, tak mu to ušetří dvě deci času, než musí jít pro další. 

  Další nemilé finanční překvapení následuje, když si kromě alkoholu do žaludku chci natlačit i něco k jídlu a tak si u stánku objednávám misku celkem pěkně vypadající jakésy masové směsi s asi 4bramborama. Cena 107 Kč mě na chvilku vyrazila dech. Ale co žijeme možná fakt jenom jednou. Jinak tu byli k vidění i pojizdné stánky s podivnýma preclíkama za 60Kč!!! který si snad za celej den nikdo nekoupil.  

   Poté už se s Jiříkem přesunujeme na parket a zaujímáme parádní místa prakticky ve středu prostranství. Právě dohrává Misfits a už si instrumenty připravuje německá grupa Kreator. Absolvujeme celý její set a byla to paráda. Sice sem to neznal, ale líbilo se. Prodíráme se davem pro další piva a potkáváme Hynka s přítelkyní, kteří stojí bokem hlavního davu. Taky to má něco do sebe, páč vidí dobře a navíc jsou hned u zdroje tekutin. Skoro vždycky při spanilých jízdách ke stánkům jsem se zakecal s nějákýma cizíma lidma. Metalová komunita je hodně na pohodu a ve vzduchu byla celou dobu cítit jakási solidarita s jinými účastníky. Je to fakt jako když na fotbale fandíte všichni stejnýmu týmu.

   Vracíme se zase na naše fleky a absolvujem celý výstup brazislké formace Cavalera Conspiracy - hodně dobrý. Jádro týhle skvadry tvořej členové Sepultury, což hovoří za vše. Já na svůj mobil nahrávám docela dost videí, ale doma jsem pak zjistil, že to skoro celý je k hovnu. Holt starej mobil no. Poté se znaveni neustálým stáním přesouváme za brány festivalu a dáváme pár piv v onom již dříve navštíveném hostinci před branami. Přece jen je příjemný, když si člověk na chvíli sedne a dá si pivo do pulitru za 25kč. Taky sem si dal guláš s chlebem a byl to asi nejhorší guláš co sem kdy žral, ale i tak jsem nenechal nic. Sedíme asi hodinu a pak se navracíme na místo činu. Mezitím jsme pouze na dálku oposlouchali Mastodon a než jsme se dobrali na svoje fleky před pódiem, tak jsme přišli i o skoro celý In Flames. Já jsem měl na bráně celkem problém se zpětným vpuštěním, protože nějakej důležitej mamrd nebral ohled na "vratné" razítko na mé paži a chtěl vidět i lístek, kterej jsem samozřejmě nemoh najít, jelikož ho po odtržení kontrolního útržku stejně beru za znehodnocený. Po těžké chvilce horečného hledání jsem ho našel v tý úplně poslední kapse a docela se mi ulevilo, protože ten dement se tvářil, že by mě dovnitř prostě nepustil a já bych se asi musel prát a skoro určitě bych nehezky inkasoval. Příště by si organizátoři za ty prachy co stál lupen mohli pořešit klasický náramky kolem zápěstí jako všude jinde a bylo by starostech.

   Nicméně naprosto včas stojíme opět na svých flecích, které jako zázrakem vždy znovu nacházíme a už se těšíme na Korny. Ještě se musím zmínit o návštěvě ToiToiek, kterých je to pro 25tisíc lidí k dispozicí možná 50. Čas od času od nich zavál celkem nehezký puch a když už člověk chtěl do nějáký vlízt musel vystát fronty. Proto kdo moh chcal ze zadu na stánky atp. :)

  Ale to byla nepatřičná odbočka. Korni to rozjeli suprově a pro mě byli kapelou večera. Rád bych se rozepsal víc, ale bohužel nemůžu, protože sem neznal ani jednu písničku, tak prostě napíšu, že se mi to líbilo. A ne jen mě, mnoha tisícovej dav řičel nadšením. 

  No a pak už se setmělo a bedňáci na pódiu začali připravovat výstup, na který se evidentně většina návštěvníků těšila nejvíc. Maideni nastoupili už za lehčí tmy, která se postupně měnila v noc, což ale působilo dobře. Na každou skladu byla jiná obří kulisa v pozadí a při jedný skladně se po pódiu procházel asi 3 metrový zombík. Při jedný z posledních písní se pak za pódiem nafoukla obří umrlčí hlava, která si poklepávala prsty o pódium. To mě docela pobavilo - hezkej efekt. Mezi písněma se hlavní frontman občas vykecával o tom, jak má rád anglický pivo, což jsme odměnili pískotem, načež dodal, že má teda rád i německý, což jsme odměnili pískotem až teda do třetice všechny udobřil očekávanou poklonou pro pivo české.

   Ironi hráli asi 2 hodiny, pak se poděkovali a my jsme se vydali pěšky z davem neznámým směrem. Po asi půl hoďce jsme dorazili na nádraží Holešovice a odtud totálně narvaným metrem na Hlavák. Tam jsme hned vnikli do správnýho vlaku a radostně zabrali prázný kupéčko. Vzápětí plni opojení sledujeme nádhernou blondýnu jak otvírá dveře k nám a... a vyhazuje nás se slovy, že celý vagón je rezervovaný pro nějký hudební tábor nebo co. No jsme docela nasraný, ale jdem. Jelikož se do vlaku nasralo během 2minut asi 8tisíc lidí je logicky každy místo k sezení dávno obsazeno. Zbývá na nás teda prostor u hajzlu, kde se tísníme s asi dalšíma 10 lidma. Lidi jsou úplně všude. Polehávaj na podlaze, v koupelně, na hajzlech, prostě všude. Připadám si jak v dobytčáku... Ale nálada je i tak dobrá a po chvilce už debatujeme s ostatními zájezdníky o všem možným. Když pak v Parbubicích vystupujeme, tak se s celým osazenstvem našeho vagonu přátelsky loučíme. My jsme v tom vlaku trpěli jen něco přes hodinu, chudáci ti co jeli až někam na Moravu. 

  V Pardubicích na nás čekal se svým vozem Zdenda (Kůďa), kterýho jsme tam opravdu rád viděl a vzal nás domů. Totálně hotovej sme skoro přesně ve dvě ráno padl na postel a okamžitě vytuh. Dobrá akce!!!