Jak jsme zase vyjeli do Hradce za Spartou

26.02.2012 19:25

 

Jako již tradičně začínáme výjezd za Spartou do Hradce v Na Palmě. Tu se scházíme v kvalitní sestavě, kterou tvořím já, Pája, Zdeny a Jiřík. Řidiče pro tento den dobrovolně dělá druhý Jiřík, kterého pro lepší rozlišení budu zvát Urbisem, ten se však s vozem dostavil až těsně před sedmou hodinou, na kterou byl určen odjezd. V Palmě jsme strávili příjemné dvě hoďky, které se zpočátku snažil narušit asi  106ti-letý strašidelný horník odkudsi z Poslezaví , který na nás pokříkoval cosi, že Baník je piča, nebo co.  Tento karikaturní děd seděl celou dobu v černém bombru, kraťasech, bílých podkolenkách a okovaných polobotkách J Samozřejmě jsme si z něj nic nedělali a byl plně ignorován, jen sem potřeboval něco nacpat do úvodu, aby to zas nebylo jen o tom, kolik toho kdo zkonzumoval.

    Lehce po sedmé tedy vyrážíme Urbisovou károu směr Hradec, cesta ubýhá za hlasitého poslechu rádia Blaník, proti čemuž většina osazenstva vozu protestuje, ale sponzorem časomíry a dj jízdy byl Pája, který nedovolil přeladit a neustále zvyšoval volume, které mu Urbis od volantu zase snižoval. V hegemonické náladě po slabé půl hodince vystupujume na parkovišti vedle malšovického stadionu Pod Lizátkami a míříme ku bráně pro lískty. Na parkovišti jako vždy vládnou především naše barvy. Cestou potkáváme už dost domácích, ale žádné konflikty se navzdory dementním novinářským hyenám nekonaly. Lístek měl cenu kila, po standartním ochmatání od pořadatelů už míříme na naše fleky poblíž klece se Sparťanským kotlem. Po trase samozřejmě nabíráme piva+párek, případně klobás. Prostě ideální fotbalové menu. Přidává se k nám Urbisův kamarád s Hradeckou šálou kolem krku a je trošku nervózní, když se dozví, že míříme do částí stadionu určené pro fans ACS. Zde nacházíme volná místa a usedáme na mokré sedačky. Našeho hradeckého kamaráda si nikdo ze všudy přítomných Sparťanů absolutně nevšímá.*

  Po usazení zjišťuju, že byla veliká chyba zapomenout doma brýle. Od hřiště nás dělí možná 50 metrů, takže protilehlá brána je opravdu daleko – tenhle staďák vskutku není pro fotbal ideální. Fotbal jakž takž vidím, ale většinu hráčů nerozeznám, ještě celkem registruju vysokého Jarošíka, a asi po čtvrt hodině mi došlo, že ten hráč s černou helmou je Kweuke J Naše Spartička je po letech opět dusena Hřebíkovou dekou a tak předvádí hru nechutné úrovně. Naštěstí se střídáme a chodíme ve dvojicích pro piva, takže se to dá přežít. Ne právě příjemným zážitkem byla návštěva wc, kde sem se pokoušel zadržovat dech, co to šlo. Nicméně to pořád bylo o třídu lepší než hajzly na věhlasném milánském San Siru. Během jedné z mých návštěv toalet došlo k menšímu zákroku těžkooděnců v kleci vyhrazené pro Sparťanské kotelníky a tak jsem přišel o jeden z mála vzrušujících okamžiků. To z čeho „naše vaše“ televize udělala celozápasovou válku v hledišti a hořící stadion podle mě 90procent návštěvníků utkání ani nezaregistrovalo. Já sem to děsivé inferno doslova prochcal.

   Ve druhé půli jsme doufali ve zlepšení hry našeho klubu, ale nedočkali jsme se ho. Naopak domácí dali góla z penalty a já sem už v tu chvíli věděl, že dneska to bude výsledkově o hovně. Nevím, jestli to bylo vyloženě absencí výše zmiňovaných brýlí, ale já sem snad nezaznamenal jedinou střelu na branku „Votroků“. A to je od nejstaršího, nejslavnějšího  a jediného českého velkoklubu opravdu ostuda. Sparta nevyrovnala ani přesto, že i naše část tribuny závěr fanaticky odfandila ve stoje. A tak došlo alespoň na vyvolávání Tomáše Řepky a ozvalo se i Hřebík ven!!

Během cesty domů mě překvapil fakt, že se nikomu nechce jít probrat zápasové situace někam na pivo a tak se nechávám vyhodit doma a výjezd definitivně odpískávám.

  I přes negativní výsledek musím napsat, že to tenkrát byla náramná taškařice mooc jsme se všichni nasmáli.

 

* Možná se divíte, proč mám takovou potřebu toto zdůrazňovat. Je to proto, že spousta lidí, co nikdy na fotbale nebyli, žije v tom, že na našich ligových stadionech jde o životy, že fanoušci jsou krvežíznivá zvířata a nesmyslné reportáže v tv a novinách je v tom utvrzují. Já sem při pátečním zápase nezaznamenal jediný mezifanouškovský konflikt, cítil jsem se stejně bezpečně, jako bych byl v kině, nebo divadle. A pak vidím na tv h@ovno reportáž, podle které „situace na tribunách připomínala doslova válku“. Asi jsme byli někde jinde...

Zpět