Jeden velkej večírek

    "Není jiného Klubu kromě G12 a Herr Fronke jest jeho ideologem."

                                                                                                      FIFA Official Declaration p.37.n.12. 1926.

   Při popisu událostí kol minulých musím netradičně hned v úvodu užít okřídlené rčení o tom jak jsme se tenkrát všichni nasmáli na té náramné taškařici. Jak jinak začít report z takřka nepřetržitého pobytu v hostincích tu a tam narušeném účastí na futsalovém klání?

           "Já sem vám říkal, nepouštějte mě do hospody.

             Já jak se dostanu do hospody, tak se rozsedím,

             vypiju všechno co mi donesou a kolem sebe nehledím.

            Já sem vám to říkal dopředu, varoval jsem vás."

                                                                            Slavnosti pivěnek

  Ještě za střízliva se v rámci B týmu v dopoledních mačích utkávám nejprve s teamem z Chroustovic. Od prvních chvil mě na sestavě hostí něco nehrálo. Povětšinou za ně kopali převážně již pupkatí postarší mladíci. Najednou jejich věkový průměr padl někam ke dvacítce a vůbec mi to přišlo, že se speciálně na slavné Géčko chce zase někdo vytáhnout. U nás vypadala situace v mančaftu tristně, když ještě asi v 8 ráno nás bylo 5 - z toho jeden potencionálně zraněný. Nakonec se však dostavili ještě Mihy a Jirka z Áčka a Bláža z Céčka a tak jsme se nakonec sešli docela slušně.

   Zápas započal naším tlakem, ale soupeře výtečně držel golman a tak zcela nečekaně střelou z dálky udeřili Chroustovičtí 0:1. To bylo radosti. Nicméně sportovní kvality byly přeci jen na naší straně a nakonec jsme otočili na 4:1, přičemž jen díky opravdu výbornému brankáři to nebylo mnohem víc.

    Následuje střetnutí s neoblíbeným Heřmaňákem. Ten se sice pohybuje na opačné straně tabulky než my, ale nám se na ně tradičně nedaří. I tentokrát sem měl špatnou předtuchu. Zápas jsme opět začali kvalitně a první dvě střídaní to vypadalo na jasný vítězství našich barev. Soupeře jsme přehrávali, měli jsme i dobrý šance, ale opět proti nám stál kvalitní golman a smůla zároveň - tak třeba já osobně sem ranou jako z děla trefil pouze břevno. Mnozí diváci v sále si okamžitě vybavili slavnou Nedvědovu dělovku v zápase proti Holandsku na Euru ve čtvrtým roce. Přesto se nám podařilo dostat do vedení, když Bláža využil chybné rozehrávky. Bohužel jsme do té doby celkem bezzubý Heřmaňák nechali vyrovnat asi 15 vteřin před koncem první půle, když jsme nebyli schopní pohlídat náběh z rohu.

   Hned z kraje druhé části jsme inkasovali po druhé a tak bylo de facto během minuty otočeno. My však nejsme žádní sráči a ještě jsme se pozvedli, během chvíle jsme vyrovnali a hned na to Pája obětavě rybičkou! dal náš třetí gól a zase to vypadalo dobře. Jenže zase jen na chvíli. Nevím co se stalo, ale najednou jakoby jsme my přestali hrát a naopak Heřmaňák přehodil na vyšší stupeň. Několik minut to byl z naší strany totální chaos a soupeř trestal. Pomohla mu k tomu i jedna penalta a vůbec prazvláštní rozhodování jednoho ze sudích, ale na to se nechci vymlouvat. V druhý půlce nás prostě rosekali a prohráli jsme celkově 4:7. 

     " Svažte mi ruce, spoutejte nohy a ještě roubík dejte do huby,

       žízeň je velká, chorobnej chtíč, když budu volnej, uteču pryč."

  Nemůže následovat nic jiného než přesun do hostince. Opětovně vítězí Restaurace Za Vodojemem. Sešla se nás poměrně kvalitní sestava a sedělo se velice dobře. Můj osobní původní plán byl dát si na pohodu pár piv, klobásu a jít domů spočinout. Do víru osudu však zasáhly telefonáty od Rýši a Bivoje, kteří mě a Mihyho prosili a přemlouvali, abychom nastoupili i k večerním zápasům za Céčko. U stolu s námi seděl rovněž Bláža, který jakožto hráč druhé rezervy nastoupil dopoledne za nás a chystal se jít i večer za "svoje". A tak jsme solidárně s ním na účasti v nejnižší lize kývli. Zbývala poslední hádanka. Jak překlenout asi 5 hodin do zápasů Céčka? Padaly takové návrhy jako dát si dvě piva a jít se domů prospat. Nakonec však zvítězila varianta prosedět se k tomu v hostinci.  

     "Sešijte hubu, vypalte zrak. Možná si dám snad pokoj pak.

      Zpřelamte hnáty, zlomte mi vaz. Zas další alkáč, co vzal ho Ďas.

      Játra mi vemte, na hrob je dejte a moje jméno v nich vytesejte."

   Ostatní členové Btýmu postupně odcházeli ke svým rodinám a jen já, Mihy a Bláža jsme jako Tři mušketýři nadále ladili formu u sklenky alkoholu. Asi kolem 15 hodiny odpolední pojal Bláža nápad jít si zahrát bouling. A tak jsme šli. Můj účet na SK byl asi 6x12°. Přesunuli jsme se tedy na bouling, oblékli si futsalové kopačky a na dráze následné předváděli výkony, které měli svoji kvalitu. Všichni tři jsme pokaždé přesáhli hranici 200bodů, Bláža jednou atakoval 300stovku. Samozřejmě jsme celou dobu konzumovali, všichni shodně Plzeň. Po hodině hry si sedáme ke stolu a k našemu milému překvapení dorazil Drnek, což je hráč našich nadcházejících soupeřů z Novin Chrudimska. A tak nám ve veselé debatě uplynul čas a pojednou se ohlásil Bivoj - přesun. Jelikož sem v sobě mel asi 10 dvanáctistupňových piv, utkvěl mi kdesi ve zbytcích svědomí pocit, že možná bude můj výkon totou skutečností trošičku ovlivněn. A tak sem slavnostně přisáhal, že před zápasem vlezu na minutu pod ledovou sprchu.

    "Nechtějte po mě, abych šel rovně, kdyť já sem celej večer pil.

    A že nejsem troškař, bylo toho hodně. Tím bych se ale nechlubil."

Po invazi do šatny následuje radostný hlahol ostatních hráčů. Radost z přítomnosti posil byla enormní. Já plním slib a opravdu vlezu pod tryskající ledovou vodu. Nevím jak sem tam byl dlouho, ale asi mě to trošku probralo. První zápas sem se cítil dobře a stejně se mnou i zbytek týmu. Chrudimsko od kterýho "C" minule dostalo kotel sme srazili na kolena a porazili je rozdílem třídy 3:2 :) O volném mezizápase se ve mě nějak rozložil alkohol a i přes opětovný pobyt pod studenou vodou se mi tělem rozlil pocit nepřítomnosti. I přesto zvládám bravůrní motivační řeč ke svým ovečkám.

       " A nepřemýšlejte o nich jako o lidských bytostech. Ničte je, hubte je, bijte je všude kde je potkáte.

         Soucitu a lítosti k nim nemějte. Příbytky jejich plamenem postihněte a životy jim kraťte.

         Vždyť nic dobrého od nich nikdy nevzešlo. A pamatuje věc tu jednu.

         Mohou si vzít naše body, ale nikdy si nevezmou naši SVOBODU. UUHEEE!!!

        nenávist  nenÁVIST, NENÁVIST, NENÁVIST...!"

   Pro tým jsem tedy udělal všechno jak v zázemí, tak i posléze na hřišti. Zápas bohužel nejsem shopen plnohodnotně popsat, protože si z něj mnoho nepamatuju, ale prohráli jsme celkem hezky 3:5.

    "Nechtějte po mě, abych řek dobrá, dneska už mám dost a půjdu spát,

     když mám svou láhev dopíjím do dna a pak už vím, že sem akorát."

Následuje prodloužený přesun do hostince Sport. Tomu předcházela strastiplná cesta, kdy nejprve jedeme vyhodit Fildu na Větrník. Já mezitím lehce tuhnu na zadní sedačce a proto chci ve slabší chvilce využít extrémní blízkosti svého bydliště. Když míjíme barák v němž přebývám dožaduju se zastavení. Mou snahu podporuje i Druid s Rýšou, kteří jsou ve voze rovněž přítomni. Řidič Bivoj však naprosto nezareaguje a já mohu jen smutně sledovat v temnotě mizící světla. O chvíli dýl a asi o dva kilometry dál Bivoj při příjezdu na čerpací stanici zničehonic pronese památná slova: "naberu benzín a odvezu Honzu domů. Příjde mi, že nějak tuhne". Rýša propukl v hysterický smích. Druid se rozplakal. Já sem pouze hlesl aby to už neřešil a vzal nás do hostince.

   Ve Sportu se sešlo kompletní Céčko což je chválihodné. Já se po pivu opět dostávám do formy a dobře se bavím. Po chvíli se opět cítím být nesmrtelný. Sál kolem nás se postupně vyprázdňoval a najednou opět sedím mezi posledníma. Zbyli jsme tam tenkrát jářku já, Mihy, Bivoj a Rýša. A tak urážíme Bohemku, tradičně se obiňujeme s bezvěrectví a kdo já vím čeho všeho. Asi o půl druhý nám pohodářský číšník poněkolikáté velice slušně!! dává najevo, že už by opravdu taky chtěl vypadnout. A tak jsme šli. Ale nemyslete si, že spát. Po cestě kdosi příšel s nápadem podívat se do Cadillacu. A tak jsme kolem druhé ráno obveselili svou přítomností znuděnou obsluhu tohoto tradičního nonstopku. Nejveselejší byl asi Bivoj, který ve značně ebrietovaném stavu ve stoje předváděl zpracování balónu a různé herní situace. Jelikož v "Kanále" může do zavíračky sedět jen Chuck, asi po dvou pivech vyklízíme sál a definitvně se ploužíme do svých příbytků. Následujícího dne mě velice potěšila naprostá nepřítomnost kocoviny!

  Tradiční rozlučkovou větu jsem užil hned zkraje a tak si tentokráte vypomůže citátem z klasiky.

   "Konane, co máš na fotbale nejradši?

   -(Konan) Třetí poločas. Rozdrtit lajnu soupeře. Dupat ho a dobíjet.

    Hnát ho před sebou a slyšet nářek jeho žen a dětí."

                                                                          Conan the Hooligan.