Legenda George Best

Aby naše stránky opět trochu ožili rohodl jsem se pro naše věrné publikum přepsat článek o tomto geniálním fotbalistovi a naprostém požitkáři v jedné osobě- Ten by mohl k nám do Géčka hned. Článek byl původně publikován v časopisu Instinkt a jeho autorem je Jan Čáp.

George Best:
První fotbalový playboy

„Devadesát procent příjmů jsem utratil za pití, rychlý auta a ženský,“ bilancoval svou kariéru hedonický útočník Manchesteru United. A jako irský šprýmař jedním dechem dodával: „A zbytek peněz jsem rozfofroval.“

Kluci, kteří včera vzhlíželi k Beckhamovi a dneska obdivují Messiho, mají smůlu, že v 60. letech neviděli kličkovat Besta. Naštěstí jsou jeho nejslavnější průniky obranou k vidění na YouTube, působí však jako by zrychleně – míhá se na nich rozevlátý akrobat, který na trávníku vzdoruje zemské přitažlivosti. Pro Pelého byl George největší hráč světa, ale stal se také jedním z prvních sportovců, již učarovali i lidem, kteří by si lístky na fotbal nikdy nekoupili. Patří k ikonám doby stejně jako Rolling Stones, květinové hnutí nebo sexuální revoluce.

Vyžle z Belfastu

„Asi jsem vám tady našel génia,“ telegrafoval o patnáctiletém Georgeovi ze severoirského Belfastu hledač talentů do Manchesteru. V roce 1961 ještě v televizi tolik fotbalu nebylo, o to víc ho kluci hráli, třeba i na ulici. Syn soustružníka z doků bydlel i s pěti sourozenci vedle hřiště, v šesti letech ho u zdi naučil otec střídat při kopání levou a pravou nohou – „Jestli chceš hrát fotbal doopravdy, jinak to nejde.“ A Georgie chtěl. Když mu řekli, že má přece jen levou nohu slabší, celý týden dřel s tenisákem, aby v příštím zápase dal levačkou hned dvanáct gólů. „Honil jsem merunu a jako ostatní kluci snil o tom, že se dostanu za vodu,“ vzpomíná Best, jak se spolužákem sedli na loď do Liverpoolu a odsupěli vlakem do Manchesteru. „Samozřejmě jsme nikdy z rodnýho města nevytáhli paty a v Manchesteru mávli na taxíka, že chcem na Old Trafford. To jsme ještě nevěděli, že se tak jmenoval i kriketovej stadion, kam nás taky dovezli,“ vzpomíná Bestův spolužák. Když jim v anglickém velkoměstě bylo bez příbuzných smutno, po dvou dnech oba utekli zpátky do Irska, ale vedení klubu je s rodiči zas přilákalo zpátky do United. „Proč mi nikdo neřek, co tu máme za zázrak?“ ptal se záložník Paddy Crerand, když poprvé viděl irského dorostence při tréninku driblovat s míčem. „My si ho schováváme,“ prozradil trenér.

Pátý Beatle

Když Besta v roce 1963 představili, mluvilo se o sedmnáctiletém žonglérovi, mezinárodní sláva se ale k jeho zázračným nohám přivalila až v roce 1966. Tehdy „Busbyho borci“, jak se podle manažera mužstvu United přezdívalo, hráli ve finále Evropského poháru proti tehdy neporazitelné Benfice. „Asi měl vatu v uších, když jsem vysvětloval, že herní strategie bude prvních dvacet minut vyčkávat,“ komentoval později s úsměvem Matt Busby fakt, že mladičký George dal v prvních dvanácti minutách nejlepšímu klubu Evropy dva góly a šéfovy instrukce ignoroval. Bestova svéhlavost a sólování měly anglickému fotbalu přinést ještě na dvě stovky gólů, hezounovi samotnému však také hodně červených karet v životě. Tehdy už beatlemánie přesáhla bod varu nejen v Británii. Královna navrhla Johna, Paula, George a Ringa na řád impéria, a o to chytlavější bylo, když si vlasatý playboy přivezl z Lisabonu přezdívku Pátý Beatle. „Koupil jsem si sombrero a kožeňák proto, že jsem věděl, že mě budou novináři fotit. Tehdy jsem myslel, že média využívám, ale ono se vám to vrátí. Začal jsem mít fotky na první i poslední stránce novin a asi moc věřil tomu, co o mně psali,“ vzpomínal na hvězdné období, které zrovna startovalo. Klukovi, který na starší legendy jako Bobby Charlton působil v šatně pořád uzavřeně, se na hřišti vlilo do kopaček neuvěřitelné sebevědomí.„Jestli měl nějakou slabinu? Myslím, že od doby, co mu přezdívali Beatle, začal ještě víc sólovat,“ směje se útočník Dennis Law. „Dřív se snažil obejít tři, čtyři protihráče, než vám možná přihrál, teď se snažil i o pět nebo šest.“

Celebrita z TV spotu

„Vystupoval sem v reklamě na párky, pomeranče, vodu po holení – na co si vzpomenete. Co ale uděláte, když jste prakticky ještě dítě a někdo vám nabídne dvacet táců za to, že řeknete něco o párcích?“ vzpomíná George na poluvinu 60. tet, kdy se stal i jedním z prvních fotbalistů, kteří se pravidelně objevovali na produktech. Samozřejmě si s jeho příjmením Best – Nejlepší nepohrávali jen inzerenti a sporťáci. Jako nejlepší volba připadal i mnoha ženským náručím. Podle pamětníků neproháněl jen obvyklé modelky, herečky a královny krásy – na to, jak ji balil, vzpomíná i feministická autorka Germanie Greer. Magnetické modroočko prý navíc nenechával na pokoji ani paničky manchesterské smetánky. Psychologové vysvětlují jeho přežívající legendu tím, že skutečně prožil šedesátky tak, jak si je lidé představují.

    „Kamarádil jsem se se Stounama i Beatles a dostával od ženských deset tisíc dopisů týdně. Když mi bylo sedmnáct, novináři se ptali, co si myslím o politice. Začalo mě to trochu děsit. Po zápase mě honil fanoušek s nožem a já myslel, že je to fanoušek Benfici a chce mě zabít. Ale šlo mu o to, uříznout si pramínek mých vlasů.“

    V roce 1968 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Evropy. Tehdy činila průměrná týdenní mzda 23 liber a on už vydělával přes dva tisíce. Jen v tom roce vystřídal v garáži tři bílé Jaguáry. George koupil rodičům v Belfastu fastfoodový obchůdek, ale vlastně nevěděl co s penězi: „Devadesát procent příjmů jsem utratil za pití, rychlý auta a ženský a zbytek peněz rozfofroval,“ říkal vesele.

   K bohatýrským legendám patří i vzpomínka hotelového číšníka, který Bestovi na pokoj přinese šampaňské a na lůžku najde vysázené tisícovky liber z kasina – hned vedle tehdejší Miss World. „Kdy se to s váma takhle zvrtlo, pane Beste?“ měl se ptát fanoušek.

    Aby podobných svědectví nepřibývalo, otevřel si Best v Manchestru dva vlastní noční kluby. Spoluvlastnil i síť butiků, které mu pomáhaly vybírat exotické oblečení, ale také lákat fanynky.“Měli jsme butik, který měl i místnost zvanou Rebelské boty a ta byla velice úspěšná, i když ne zrovna prodejem obuvi,“ naznačuje tehdejší společník řady spokojených klientek. „Byl to nejslavnější a nejhezčí chlap v Manchestru – kdo by to kočíroval?“ vzpomíná kolega. Tehdy už se ale vědělo, že ještě záludnější pro Bestovu kariéru může být alkohol.

272 Zvířat a končím

„Je pravda, že stejně jako jsem se snažil přehrát ostatní na hřišti, snažil jsem se být jednička, i když jsme vyrazili do města,“ vzpomíná na léta v United fotbalista, který po každém vítězství poblahopřál trenérovi, a pak už zamířil do šenku. „Považuju se především za baviče, „vysvětluje vousatý George, proč si někdy před přihrávkou sundá kopačku, ale skopičiny vyvádí i mimo hřiště. Když ale v prestižní talk show opile mrmlá něco o pohlavním styku, baví se už jen ti nejvěrnější.

  „Dlouho mu to procházelo, protože na trénincích pak tvrdě makal“, vzpomíná Crenard. „Teprve později jsme si všimli, že nechodí jen na pár piv, ale lije taky gin, bacardi, vodku.“ „Tři roky jsem kalil každý večer a přišlo období, kdy jsem si nepamatoval, co bylo po zápase,“ připouští Best. Za svou manchesterskou dekádu toho možná vypil víc než Lukáš Polert s Emilem Zátopkem a Honzou Bergerem dohromady.

   Těžko říct, jestli na přelomu 70. let začal vynechávat tréninky kvůli atmosféře v klubu, nebo kvůli vlastnímu pití. To, že do mužstva úplně nezapadl, vyčítal především sobě a na první kázeňské tresty reagoval fanfáronsky: „Když mi trenér Busby promlouval do duše, prohlížel jsem si tapetu za jeho stolem. Byla taková zvláštní s obrázky zvířat. A zatímco mi dával céres, tak jsem je počítal. Jednou se fakt naštval a kázal tak dlouho, že jsem je spočítal všechny. Na Busbyho tapetě je 272 zvířat.“

   Stále častěji mívá dištanc, a když je povolán před kárnou komisti klubu, příjde o  90 minut pozdě a pozvrací výtah. „Najednou se na něj dalo spolehnou, jen když měl u nohy míč,“ shrnuje jeden z Bestových životopisců. V novinách se objevuje, ale nastupuje přitom do policejních aut. Při jednom zatýkání pronese: S tím šlechtických titulem je to teďka asi v hajzlu.“

  A ještě horší to bylo s fotbalem. „Tři nebo čtyři měsíce jsem nehrál a zápasy mi prostě nechybí,“ trval v rozhovoru pro BBC na tom, že ve 27 letech s fotbalem opravdu končí. „Hraní v United na mě začalo působit jako zaměstnání,“ vysvětluje. A co kdyby přestoupil?

   „Nechtěl bych zklamat někoho, kdo za mě zaplatí čtvrt milionu, aby se dočkal toho samého co Manchester.“ Takže jinýmu slovy za sebe nemůžeš ručit? Ptá se moderátor. „Ne, to nemůžu,“ říká Best. Zpětně má ovšem v rukávu další furiantské vysvětlení? „V roce 1969 jsem se vzdal žen i alkoholu. Bylo to nejhorších dvacet minut mýho života.“

AMERIKA

  Bestovy návraty na hřiště celkově trvaly stejně dlouho jako jeho hvězdný vzestup. Viděno ovšem zpětně, možná se už nemusel obtěžovat. Druhou velkou šanci dostal opět za vodou, tentokrát už za tou větší, Atlatnickou. Sponzoři vznikající americké profesionální ligy NASL klopotně hledali diváky, ale měli dost peněz na to, aby třeba do New York Cosmos pozvali hrát Franze Beckenbauera, nebo Pelého. George nejdřív nastoupil do Los Angeles Aztecs, kde působila i další star evropského trávníku – Johan Cruyff. A zpočátku si nemohl Ameriku vynachválit: „Bylo to skvělý, poněvadž jsem mohl chodit po ulicích a nikdo mě neznal. A najednou nebyl důvod pouštět se do rvalček. A taky jsem získával přátele na základě toho, kdo opravdu jsem, ne kvůli legendě. Což jsem od patnácti let vlastně nezažil.“

   Experimentuje i s rodinným životem a poprvé se žení se sympatickou modelkou Angie. Přestože se po šesti letech rozešli, exmanželka na Besta nedá dopustit: „Georgie má možná jeden neduh, ale ten je společný všem irským mládencům. A my ho přece odpouštíme,“ říká velkoryse podnikatelka, se kterou má syna Caluma.

V osmdesátých a devadesátých letech působí Bestův neduh (a léčení z něho) jako dlouhé zatmění. Švihákovi šednou vousy i vlasy a někdejší vyžle se mírně zakulacuje. Zpátky v londýnském baru, kde tráví většinu času, má ovšem s výčepním trvalou sázku, že do patnácti minut získá telefon jakékoli ženy, která vstoupí do dveří. Mistr bílých střiků a kdysi přiznané lahve kořalky denně podstoupil roku 2002 transplantaci jater, o které se veřejně diskutovalo: Zaslouží si tenhle oblíbený, ale sebedestruktivní živel pokračovat?

Pro veřejnost i druhou manželku Alex bylo velké zklamání, když i s „novými“ játry v neduhu pokračoval. Aby měl od novinářů pokoj, upíjel před objektivy v oblíbeném podniku džusy a kávy, do kterých mu sympatizující obsluha nalévala vodku, respektive brandy.

Na blbosti se zapomene

  V Manchasteru se nikdy nestal kapitánem a s nároďákem severního Irska nikdy nemohl zazářit na mistrovství světa. Podle odborníků ale spočívala největší Bestova tragédie v tom, že vlastně nikdy neměl šanci dozvědět se, jak mohl být dobrý doopravdy.

   Ten nejhlavnější rozhodčí to nakonec Georgiemu odpískal důstojně, po několika denním trápení na jednotce intenzivní péče v londýnské nemocnici, kam se s ním kromě příbuzných chodili loučit fotbalové legendy „Masopustových“ časů. Budou si ho lidé pamatovat s lahví v ruce, nebo s míčem u nohy? Ptaly se internetové servery. Necelých sedm let po jeho smrti můžeme říct, že se Bestovi splnilo přání, které vyslovil v jednom z posledních televizních rozhovorů: „Do nemocnice mi chodili tisíce dopisů a i díky nim jsem si uvědomil, že na mně je nejdůležitější fotbal. Splnil se mi fotbalový sen a na ty ostatní blbosti lidi zapomenou.“  

George Best

* 22. 5. 1946 + 25. 11. 2005

1946 narodil se v severoirském Belfastu

1963 poprvé nastoupil v dresu Manchesteru United

1966 po převálcování Benfica získal přezdívku Pátý Beatle

1968 nejlepší evropský fotbalista roku

1970 dvojitý hattrick; skóruje 6 gólů proti Northamptonu

1975 začíná hrát v Americe, později za Cork, Fulham, Hibernian, Bournemouth

1984 vězení za řízení pod vlivem alkoholu a napadení policisty

2002 transplantace jater

2005 umírá na celkové selhání organismu