Moje záznamy ze světové války 1914 - 1918

Moje záznamy ze světové války 1914 - 1918 - František Černý 

Panu Františku Černému bylo už přes 40 let, když mu na podzim roku 1914 přišel povolávací rozkaz do Rakousko – Uherské armády. Co se dalo dělat? Sbalit si raneček a vyrazit. Za císaře pána a jeho rodinu. Doma  zanechal manželku s 9ti letým synkem a celkem spokojený život zaměstnance na Schwarzenberských panstvích.  Jako miliony dalších byl František vtažen do války, kterou neměl za svou, přesto na osud nijak zvlášť nežehral. Povinnost velí, tak je třeba jít a neptat se.

   První rok služby trávil on a jeho druzi ve zbrani relativně poklidně. Byli umístěni v hlubokém týlu ať již v Dolním Rakousku, či kolem Bratislavy, kde vykonávali především strážní činnost. Na konci roku 1915 však začali být přemisťování do Karpat, do oblasti Bukoviny. Ta tenkrát patřila pod Habsburskou monarchii. Dnes je rozdělena mezi Rumunsko a Ukrajinu. Zde se dočteme o strastiplných celodenních pochodech, kdy se od rána do večera prostě pochodovalo.  V mrazu a sněhu, v dešti a blátě. Když se ztratila polní kuchyň, šlo se třeba i několik dní bez jídla. Autor zde kromě života vojáků popisuje i vzhled vesnic, kterými při své pouti prošel, a jejich obyvatel. Dláždění, cihlový, nebo kamenný dům tu bylo něco téměř neznámého. Doslova se zde píše, že zdejší vesnice jsou tak 200 let zpátky v čase oproti našim.

   I v Karpatech byl Františkův batalion nejprve držen stranou bojových akcí. Využíván byl především k budování zákopů v okolí většího města Kirlibaba. To byla práce tvrdá a náročná, navíc v zimě, kdy mnozí utrpěli omrzliny. Ale aspoň po nich nikdo nestřílel. Asi po dvou měsících byli poslání na hranice RU monarchie  a Rumunska, kde v zákopech čekali na Rusa, pro případ, že by se rozhodl zaútočit právě přes Rumunsko. Zde už občas slyšeli i opravdové zvuky války, především souboj dělostřelectva byl často hodně hlasitý. Takto strávili další půl rok a pak došlo i na ně. V létě 1916 začala mohutná ruská ofenzíva vedena generálem Brusilovem a český prapor včetně Františka Černého se náhle ocitl v první linii. 

        Teď už nepřátelská artilerie mířila přímo na ně, stejně tak útoky carské pěchoty. Ačkoli pan Černý opakovaně psal, že proti Rusům nic nemá, stejně střílel, protože Rus střílel po něm. Jednoduché pravidlo války. Boje nejsou zachyneny nijak zvlášť podrobně. Spíše je to takový vzebrubný popis a často se setkáváme s přirovnáními typu: hořelo nebe, horizont v ohni, oni pálili, a mi jim odpovídali… Takto to šlo asi měsíc, kdy to byla víceméně poziční zákopová válka. Pak ale Rusové prorazili a František a jeho kamarádi se dali na šílený úprk zpět. Zpočátku se snažili ustupovat spořádaně, ale Rusové byli snad úplně všude. Stříleli po nich zepředu, z boku, ale i zezadu. Zejména kozáci na koních prakticky neustále zle dotírali. Vojáci monarchie byli opravdu v zoufalé situaci. Jakmile došli za horizont, zalehli někde v lesích na kopci a mysleli, že budou mít chvíli klid, už do nich bila ruská artilerie a drápala se k nim pěchota.  A tak došlo i na chvíli, kdy prostě odhodili všechno, co měli a jen utíkali a utíkali směrem co nejdál od protivníka. Mnozí z nich přitom padli, nebo rezignovali a nechali se zajmout. O tom uvažoval i autor, což v knize přiznává, ale strach z toho, co by čekalo v zajetí, ho nakonec vždycky donutil jít dál. Asi po týdnu se ústup konečně zastavil a prořídlí prapor byl opět formován k boji, jednoduše se ze zbytků dvou praporů udělal jeden.

  František Černý se však dalších bojů v Karpatech nedočkal. Jednoho dne byl s těžkou horečkou odeslán do nemocnice v týlu. Byl mu potvrzen těžký případ tyfu a prošel několik vojenských špitálů, až se nakonec dostal do Čech. Nutno dodat, že péče o raněné je popsána jako velmi slušná. Lékaři i personál se v rámci tehdejších možností zjevně snažili s plných sil. Z nemoci se náš voják po téměř půl roce zdárně zotavil a následně byl zproštěn vojenské služby.  V polovině roku 1917 se tak šťastně vrátil ke svým blízkým.

Knihu rozhodně doporučuju k přečtení. Čtenář si udělá barvitou představu o životě vojáků C.a K. armády za První světové války. Zároveň je to dobrá ukázka nezdolnosti našich pradědů a všeho co museli přečkat a vytrpět.