O rodné řeči

   V rámci předvánočního šílenství jsem na svém oblíbeném internetovém  knihkupectví brouzdal po nabídce knih. V tom mě zarazilo, že kategorie pro mladé čtenáře se nově jmenuje Young, Adults. Sakra, ještě nedávno tam bylo normálně česky pro mládež, proč ta změna? Napadlo mě.

   Tuhle jsem na stránkách Konec prokristinace četl celkem zdařilý článek, kde si pisatel stežoval na to, že kdosi jiný pohaněl jeho předchozí článek a napsal o něm neuvěřitelný „bullshit“. Do prdele, co to je bulšit, říkám si. Z kontextu mi došlo, že se zřejmě jedná o výraz pro nesmysl, pomluvu, lež, kravinu, kachnu… prostě keci, žvásty, nepravdy atp. Ale proč ta potřeba do jinak hezkého českého textu nacpat anglický výraz?

   Příjdu na hudební festival.  Místo seznamu účinkujících máme dnes Line-up, tam kde bývalo pódium je stage.  Vstupujeme Enterem a odcházíme Exitem, protože vchod a východ se už nenosí. Občerstvíme se ve Fast foodu dobrým hotdogem, který se v dávnách časech nazýval párek v rohlíku a nakonec si v shopu koupíme nějakej Souvenir, nebo march.  

   Prostě mě tak nějak čím dál víc serou všechny ty fejky, hoaxy, false ňusy, hejty, čekyngy, fast fůdy, dres kódy, džimy, dej ofy, wediny, ňuborňátka, tým bildyngy, gruplídři, flór manažeži, shop asisteni, vorkšopy a vorkauty, stejdže a lajnupy, šourůmy, barberšopy a tuny dalších takových kokotin. 

   Co se to stalo? Čeština je krásná a bohatá. Tak proč má tolik lidí potřebu nahrazovat výrazy rodné řeči cizími? Chápu, že jsou mezinárodní slova typu internet, nebo telefon, ale kolikrát se angličtina cpe i tam, kde by vůbec být nemusela. Kdyť i naši reprezentanti jedno v čem maj obvykle na dresech nějakej Czech Team, zatímco ostatní maj třeba Slovensko, Suomi, Hrvatska, nebo Россия.

 Stačí se projít po ulici. Je to samý super, nebo hyper market, shop, petshop, Coffie, cinema, dinnerhouse, kde si dáme energy drink a beer.  Kam zmizely obchody, velkoobchody, prodejny, krámy, trhy, kina a nápoje? I za toho Protektorátu byla většina názvu alespoň dvojjazyčně!

      Nějáký čas zpátky jsem se snažil trochu podpořit svoje tělo a přihlásil se na cvičení, kterému se říká Crossfit. Samozřejmě jsme nechodili do tělocvičny, či posilovny, ale do gymu. Dostávali jsme tam pěkně do těla a z důvodů, které nepochopím, byl seznam cviků na tabuli v angličtině, ač všichni cvičící byli rodilí Češi. Nepochopím proč? Možná, kdyby se do našeho městečka zatoulal nějaký Američan, nebo Anglosas a zatoužil protáhnout si svaly, tak aby věděl, že teď je na řadě jump, pull, push. S tím, že někdo z cvičících domorodců nevládne angličtinou a nemusel by seznamu cviků rozumět se prostě nepočítá.

  Angličtina nás prostupuje všude a spousta lidí už se ani nesnaží hledat české slovo, ačkoli je třeba v čistě českém kolektivu. České školní děti se kolikrát baví tak, že jim ani nerozumím, přitom ty jejich gejmy,fúdy,šoty,kicky, hausy atp. by přece šli říct hezky česky. Takhle by se dalo psát dál a dál, ale není mým cílem tu stvořit anglicko-český slovník. Je to jen takový povzdech nad naší potřebou být za každou cenu světoví, o neúctě k rodné řeči a tím i k sobě samým.