Otec zakladatel opět pod démonem alkoholu

Tak jako život každého živého tvora na tomto pomíjivém světě musí jednou ukončit ať již násilná, či přirozená smrt, tak i sezóna 08/09 musela jednou dojíti svého konce. Letos byl ten poslední den naplánován na sobotu 14. března, kdy v brzkých ranních hodinách odkopala poslední dva mače skvadra borců z "C". Týmy "A" i "B" skončily více či méně úspěšně již o předchozích víkendech. I letos přibyl do naší nabitý vitrýny na Integrovce další pohár za pěkné 3 místo a opět toho docílili naši zástupci v nejnižší soutěži.

     Jako každý rok jsme se v podvečer sešli v jednom z chrudimských hostinců, aby jsme zapili úspěšné završení soutěže. Po Penaltě, Sportu a Za Vodojemem padla tentokráte volba na Chrudimku, kde pan Bláža zajistil 100 piv Primátor. Já jakožto vrchní ideolog a dozorce nad názorovou a ideologickou čistotou jsem na akci musel být první. Proto vyrážím již po druhé hodině s panem D. Do prázdné hospody usedáme kolem půl třetí a začínáme s konzumací. Od prvních chvil je mi jasný, že sme nevyhráli zrovna nejlepšího pingla. "Pan" číšník se tvářil znuděně až otráveně a nebál bych se říct, že i arogantně. Dělal, že o žádným domluveným sudu nic neví a na dotaz zda si můžeme sednout do salónku odvětil, že tam kvůli nám dvoum běhat nebude. Holt host do domu, Bůh do domu. Nicméně pivo nám nosil relativně dobře a na pokec s obsluhou sme tam ostatně nepřišli. Sledujeme Premier League a cucáme náchodský mok. Pro mě osobně je to příjemná změna po tom eurokvasu bez chutě z Plzně, ale tenhle svůj názor nikomu necpu a proto ho tady ani nepíšu :) 

    Kolem páté hodiny odpolední doráží dalších pár lidí a přesouváme se do salónku. Pan Bláža se musí s vrchním dohadovat o domluveném sudu. Ten se nejprve tváří nechápavě a dělá ze sebe čůráka, ale nakonec se podvoluje. Zajímavá je jeho odpověď na Blažův dotaz zda je možnost nějakého pokrmu, kdy odpoví: "Nic, není nic, nic tady nemám..." O čtvrt hodiny déle je obtěžován stejnou otázkou i jinýmu účastníky zájezdu a najednou jsou k dispozici klobásy, utopenci a hermelín.

    Tek lejeme jako duhový koblihy a probíráme různá témata od červých děr, přes Doplerův efekt a teorii relativity až po smrad z kundy a bavíme se nad dnes již legendárním Kudrnáčovým excesem v hostinci Za Vodojemem, jakož i nevhodným chováním některých jedinců při loňské rozlučce. Společnost se sešla skutečně veliká a řek bych, že největší za všechny dosavadní ročníky. V podstatě až na pár individuí se zúčastnili téměř všichni. Asi kolem 7-8 hodiny nám ctěný pan Machy přináší pohár, který jsme si dopoledne s technických důvodů nemohli vyzvednout. Co následovalo šokovalo všechny účastníky, opět. Zcela nepříčetný pan  Ž. (Otec zakladatel) zaútočil na pohár s takovou brutalitou a nenávistí, že i mistr Shakespeare by těžko volil správná slova. Bezohlednost a krutost ataku předčila i loňské faux pas. Tentokrát je naše zlatá trofej rozebrána doslova na šroubky. Vrháme se na agresora, srážíme ho k zemi a kopeme do hlavy, rozbíjíme o něj pulitry a popelníky, ale on nám chybějící díly prostě nevydá. A tak nám zbylé části museli až posléze vydat zaměstnanci psychyatrické léčeby, kam byl O.Z. po sérii uklidňujících injekcí převezen.

   Po tomto vzruchu se vracíme ke svým sklínkám. Večer již notně pokročil a menší či o něco menší skupinky se začínají vytrácet do Baráku. Kolem asi půl 1 se zbylých zhruba 10 účastníků semklo kolem kulatého stolu a dokonce se začalo panákovat. Asi v jednu, nebo v kolik za náma došel pingl, že musíme platit, páč se mu nechce, tady s náma bejt. To bylo jedno nepříjemné překvapení. Druhé následovalo při zjištění, že na lístku zbylo 5 klobás, nějakej ten hermelín a několik krabiček cigaret, ke kterým se už nikdo nehlásil a jejichž konzumenti již evidentě zábavu opustili. Samozřejmě, že nevím, kdo to měl a ani to nemá cenu zjišťovat, ale pokuď někdo odešel bez placení záměrně s tím, že se to v tom množství nepozná, tak je to pěknej sráč a ne kámoš. Ale jinak byla oslava každopádně povedená a dovolim si říct, že to tenkrát byla náramná taškařice a moc jsme se všichni nasmáli.