Pěšákem ve Vietnamu

Pěšákem ve Vietnamu – Manuel F.Van Eyck

  Ačkoli by jste to podle názvu a jména autora nejspíše neřekli, tuho knihu napsal a zároveň jejím hlavním hrdinou je Čech, původním jménem Manuel František Vaněček. Rodáku z Ostravy bylo právě 21 roků, když v červnu 1968 vzal čáru přes čáru k příbuzným do Holandska, odkud chtěl emigrovat do USA. Už od začátku měl jasný plán vstoupit do U.S. Army a válčit proti nenáviděnému komunismu ve Vietnamu. Situaci mu zkomplikovaly holandské úřady, které ho po pár dnech vykázali zpět do západního Německa, jakožto první bezpečné země, do které vstoupil. Manuel tak musel projít trpkým začátkem v azylovém táboře. Brzy si však našel práci ve firmě Braun a jelikož byl šikovný, bylo mu dokonce vedením nabídnuto zajištění občanství a jistota dobrého místa. Vaněček chtěl však za každou cenu do USA a do války ve Vietnamu, to čemu se chtěli mnozí vyhnout, jeho až posedle přitahovalo.  V lednu 1969 se konečně dostal do vysněných Spojených států a před koncem roku se mu podařilo vstoupit do armády. Po prodělání základního výcviku nebyl odeslán do Vietnamu, ale ke službě v zásobovacím skladu na základně v USA. Nadřízenými byl ceněn jak schopný a inteligentní muž a zjevně jim byl líto posílat ho do války. 10. Prosince 1970 pak dostal americké občanství. Po opakovaných žádostech byl konečně v červenci 1971 převelen do vytoužené vietnamské války.

   Když srovnám Vaněčkovy zážitky z této asijské země např. s tím co líčil Helms v knize Hrdí bastardi, byla jeho služba zde velice poklidnou. Velikou část z 12ti povinných měsíců strávil v bezpečí opevněné základny, odkud byl tu a tam se svou četou přece jen vyslán do terénu. To většinou znamelo, že byli vysazeni vrtulníkem kdesi v džungli, následujících několik dní pochodovali předepsaným azimutem na určité dané místo, kde byli zase vyzvednuti a dopraveni na zotavení v základně. Jestli jsem při četbě nic nepřehlédl, dostal se Manuel za celý rok jednou jedinkrát do přímé bojové situace, když překvapili malý oddíl vietkongu líčící pasti. Vaněček jednoho Vietnamce zastřelil, což mu udělalo obrovskou radost a podle svých slov z toho měl opravdu dobrý pocit. Jinak z knihy vyplívá, že většinu zranění, či úmrtí si způsobili Američané sami, aspoň co se týkalo jednotky našeho hrdiny.

   Když se po roční službě vracel do USA byl se sebou spokojený, jakožto s mužem, který poctivě vykonal svou povinnost, zároveň byl však roztrpčen z nepříznivého vývoje války a z nedostatku vlasteneckého nadšení, se kterým se setkával u stále většího počtu vojáků.

  Co ke knize dodat na závěr? Jedná se rozhodně o neobyčejný příběh jednoho člověka. Co se týče zábavnosti a čtivosti, tady už to trochu pokulhává. Chvílemi sem dokonce přemýšlel, jestli knihu vůbec dočtu. Fandům žánru a „specialistům“ na Vietnam bych knihu doporučil jakožto jeden z dílků mozaiky, tomu koho láká především akce, bych poradil zkusit třeba zmiňované Hrdé bastardy, nebo Ďábelskou gardu :-)