Rozhovor s reálným “Šurym”- podle kterého vznikla postava ve filmu Proč?

Převzato z webu hooligans.cz, respektive ze sparťanského fanzinu Ultras. A poznámka - rozhovor je z roku 2007, takže dobové souvislosti jsou už trochu jinde.

Film Proč? je klasika, kterou v 90. letech znal každý, kdo se hlásil k fotbalovým chuligánům ať už jakéhokoliv klubu. Byl natočen v bývalém Československu v roce 1987. Reagoval na dnes již legendární výjezd fanoušků pražské Sparty. Ti jeli v polovině června 1985 (14 dnů po tragédii na Bruselském stadionu Heysel) na rozhodující zápas o titul Československa do Bánské Bystrice. Cestou došlo k velkým výtržnostem a byl zdemolován vlak. To byl pro socialistický stát doslova šok, protože takové chování přece předváděla pouze mládež na Západě. Případu se věnovala všechna média a na viníky čekaly exemplární tresty.

Toho léta hýbala Československem ještě jedna událost. Během spartakiády 85´ bylo sadistickým vrahem zabito několik mladých žen v Praze. Vrah byl dopaden zhruba ve stejnou dobu, jako sparťanští výtržníci z vlaku. Při převozech, pobytu na vazbě a soudních slyšeních platila jak pro fanoušky, tak pro onoho vraha stejná pravidla... I to dokresluje jak tehdy státní aparát na projevy fotbalového chuligánství pohlížel.
Odstrašujícím příkladem se měl stát právě film Proč? Jeho uvedení do kin však mělo přesně opačný efekt. Sparťanští rowdies se částečně stali jakýmsi symbolem odporu k systému a jejich kultura začala přitahovat stále více mladých lidí.
Popularitu znásobil i zpěvák Daniel Landa, který ve filmu hrál sparťanského chuligána a který na konci 80. let a začátkem 90. let patřil k nejznámějším postavám nastupující generace Skinheads. (Od té doby také platí Sparta za klub s krajně pravicovými fanoušky).
Za incidenty z vlaku bylo odsouzeno 13 mladých kluků ve věku kolem 20 let. Většina z nich se dostala na svobodu na jaře 90 po prezidentské amnestii. Film je ve sparťanském táboře dodnes populární. Na žádném autobusovém výjezdu nesmí chybět jeho promítání a mnoho hlášek doslova zlidovělo. Sparťané si události z června 85´ připomínají i formou triček, nálepek a k 20. výročí byla vytvořena také pamětní vlajka. 

Ve filmu Proč? je jedna z hlavních postav Josef Šůrovský alias „Šury“, který dostal za „vlak“ největší „pálku“. Pro Radka Johna, který k tomuto filmu napsal scénář, byl pro filmovou postavu „Šuryho“ inspirací Pavka Su....r. A právě s ním přinášíme rozhovor, který s ním byl udělán pro zin Ultras v létě 2007, a který v zimě v roce 2008 vyšel v Ultras č.51.
Zajímavostí je, že ve filmu dostane Šury 25 měsíců, kdežto jak se dozvíte z rozhovoru, doopravdy dostal 30 měsíců. Další zajímavostí je, že Daniel Landa byl tehdy známá tvář na fotbale, ale chodil fandit do kotle Bohemians Praha. Proto když se natáčely scény u sparťanského kotle, musel být chráněn, aby nebyl sparťany dobit.
Radek John většinu věcí, které použil pro scénář filmu Proč?, odposlouchal na chodbě před soudní síní, kde to tehdy sparťanští vlajkonoši poměrně detailně probírali.

Samotný film měl mít na socialistickou mládež výchovný efekt, ovšem dokázal pravý opak. Stal se pro většinu vlajkonošů kultem, a nastartoval v Československu nové hnutí – hnutí hooligans. Dodal do hnutí hlášky, ale i novou skandovačku "Co je?! Co je?!"

Už na pražské premiéře filmu Proč?, která se uskutečnila v kině Blaník v říjnu 1987, bylo „veselo“. Zdeněk Grygárek, tehdejší vedoucí tohoto kina, popsal na stránkách Mladého světa atmosféru prvních představení takto:
“Začalo to anonymním telefonátem. Několik dní před premiérou tohoto filmu nám zavolal člověk, který podle vlastních slov zastupoval “všechny správný sparťany” a vyhrožoval, že když Proč? uvedeme, umístí v kině bombu. Informovali jsme Veřejnou bezpečnost.
Ještě dnes, když na to vzpomínám, mám pocit strachu. Drtivou většinu diváků v té době tvořili agresivní vlajkonoši, kteří terorizovali okolí. Během prvního měsíce uvádění filmu dokázali vyprodat sál. Byla to davová psychóza. Ti mladí lidé jásali při scénách destrukce vlaku a znásilnění. Kdo se ozval, aby se uklidnili, byl nevybíravými slovy a někdy i fyzicky napaden a umlčen. Většina slušných diváků proto v průběhu představení odcházela.
Musím přiznat, že nejhorší pocit jsem měl ze dvou věcí. Tou první bylo vandalství, když ta mládež rozřezávala a rozšlapávala židle a čalounění. To se stalo vzápětí po tom, co proběhla obdobná scéna na filmovém plátně. Tou druhou smutnou věcí bylo chování některých rodičů, když jsme poukazovali na to, že jejich dítěti je teprve deset let, rozzuřili se a křičeli: “Tak si ten film sežerte, stejně půjde v televizi anebo si ho pustíme za tejden doma na videu. Náš kluk ho přece musí vidět, je taky sparťan."

Rozhovor s Pavkou S. alias filmovým „Šurym“:

Čau. Mohl by ses na úvod představit?
Jmenuji se Pavka, je mi 41 let (věk i další údaje se váží k roku 2007, tedy nyní mu je 46 let – pozn. Správce), na Spartu chodím od roku 1975. Okolí Sparty se mi stalo domovem. Sparta se mi stala od patnácti let téměř bytem. Stále chodím na fotbal i na výjezdy, ale potřebuji k sobě stejně starý, aby jsme dělali ty svoje srandy. 

Kdy jsi začal chodit na Spartu?
Já jsem se narodil na Letný, takže jsem začal chodit jako malej kluk asi v deseti letech. Já neměl fotra, takže mě tam neměl kdo dovíst, ale časem jsem začal chápat, co ten fotbal tak jako je.
Začal jsem v roce 1975, když Sparta sestoupila do druhý ligy, prostě náhoda.
Začalo mě to bavit tak ve třinácti, většinou jsem byl sám, neměli jsme žádnou partu, byl jsem spíš sólista. Postupně jsem se začal začleňovat mezi lidi a někdy jsme spolu něco vyvedli. Spíš to začalo až později, v těch patnácti letech, když jsem šel do prváku na školu, na průmyslovku, to jsem byl ještě velkej inteligent... 

Letná bývala v té době našlapaná na většinu zápasů. Jak to vypadalo na výjezdech?
První výjezd si pamatuju, to bylo s kámošem, mě bylo čtrnáct. Jeli jsme do Hradce Králové. Mám živej obraz, jak mě jeden kořala poslal pro flašku rumu, tomu bylo asi o deset víc, jezdilo hrozně lidí, třebas tisíc lidí. Já to nějak nearchivuju ty vzpomínky, ne že bych si nepamatoval nic, ale málo, bylo toho strašně moc za ty léta. Jezdilo se hodně na Slovensko, na Slovan třeba 400 až 500 lidí, prostě paráda, do Bystrice třeba 600. Jezdili hodně Pražáci. Já ty mimopražský neznal, ale hodně Pražáků jo. Nebyla moc parta, byly malý partičky. Pak kolem těch mejch patnácti let se to začalo třídit. Dřív to bylo, že starý byli nahoře, my mladý stávali dole. V patnácti jsem jezdil na výjezdy s šálou, čepicí a nikdy jsem nebyl kvůli škole mánička. Kluci byli máničky, ale já kvůli škole ne. Chodil jsem do školy, lyžoval jsem, na pivo jsem v té době moc nebyl, byl jsem slušňák a pak mě v šestnácti zavřeli... 

Pojďme se věnovat slavnému výjezdu do Bystrice. Není moc povolanějších lidí než Ty..
Prvně mě zavřeli za elpaso, dostal jsem rok a půl, to bylo v šestnácti. Šel jsem pro mladiství a začalo to bejt jiný, nenávist, prostě nasranej na režim. Zavřeli mě mezi pět set cigošů. Tam se někde vyrojila agresivita, tam jsem si našel hafo známejch a pak jsem začal v osmdesátým pátým chodit intenzivně na fotbal, čtyři měsíce před Bánskou... Začal jsem chodit s partou kluků a nebylo skoro dne, kdy bychom ožralý někoho nezmlátili. Ten den jsem šel z práce ve tři hodiny a hned na Kulaťáku jsme zkopali nějakýho teplýho dědka – první problémy.
Z Hlaváku, když si na to vzpomenu, mám ještě teď husí kůži. Jeli jsme v půl desátý asi 600 lidí. Jeli jsme skupinově jedním vlakem. Lidí cestou přistupovalo málo, ne jako teď. Bylo to takový víc rodinný, takovej rodinnej výlet do Bystrice. Film je danej tak, že tam je vzaná zhruba pravda. Jsou tam kecy, hlášky, ale tutam i věci, který tam vůbec nebyly. Třeba průvodčí nikdo nevyhazoval z okna. O tom vzniklo mnoho fám. Cestou jsme byli nabuzený jak belgický turisti. Brusel se stal 14 dní před tím a taky to byl nejčastější pokřik ve vlaku.
Na každý zastávce Kolín, Pardubice, fakt rachot. Házeli jsme flašky po fízlech, ale ten vlak posílali furt dál. K ránu jsme nabírali zpoždění, asi se dohadovali co dál. Až do Olomouce se vlak devastoval. Z ničeho nic to vypuklo a nešlo to zastavit. Nebylo to vysloveně hrrr... a vše rozsekat, ale prostě se řádilo. Já obcházel celej vlak a činelama jsem mlátil v kupéčkách zářivky. Zničili jsme tři vagóny z osmi. Ve vlaku s námi nejel žádnej fízl. Blížili jsme se k Žilině a tam už na nás byli připravený, že nás zastaví. V Žilině bylo obklíčený nádraží. Začala chodit průvodčí a ukazovala na lidi, co ničili vlak, ale nikoho nemohla vidět, protože k nám do vagónů vůbec nešla. Sebrali asi 30 lidí, mě teda ne, já už věděl, jak na ně. Kvůli tomu všemu jsme nabrali další zpoždění. Dojeli jsme do Bystrice. Tam jsme leželi na náměstí, zastavili jsme dopravu a celý dění, prostě paráda. Nepustili jsme mezi sebe nikoho. Ve městě byl od fízlů klid, ale na stadionu bylo už i vodní dělo. Sparta potřebovala vyhrát a byla by jasnej mistr a klokani prohrát s Trnavou. Pustili nám v sektoru rádio a poslouchali jsme přímej vstup z Bohemky. Dijan z Trnavy dal asi v 60. minutě gól, pořád jsme to poslouchali a byl konec. Prostě mistři. Po zápase nás už vodním dělem hnali na nádraží. Cestou zpět jsme už věděli, že ve vzduchu visí průser. Dědkové poslouchali rádia a bylo to jasný, škoda na majetku. Já jsem cestou zpět rozřezal ještě pár sedaček, mě to bylo jedno. 

Jak to vypadalo po návratu do Prahy?
U výslechu jsme byli asi po měsíci. Udělali z toho obrovskej průser. Kdyby to zůstalo v Žilině... Na západě mrtví fanoušci a najednou naše komunistický děti tady skoro to samý. Přišlo mi, že s náma politici chtěli zamést. Pomalu ale jistě se utahovala smyčka. Někdo mě naprášil, četl jsem spisy. Kolem mě se to nakupilo, poznal jsem lidi, někteří dobrý choděj furt, udavači přestali. Jeden frajer, ten udavač pak nechtěně spadnul pod vlak, bůh ho potrestal. První den výslechu hned na mě co jim povím k vlaku, tak říkám, k čemu jako a oni že byl jsem na fotbale. Já že nikde nebyl a oni „Ven a zavřete ho, než si to rozmyslí“. Takže jsem teda jel v tom vlaku, ale nic jsem nedělal, celou cestu jsem spal. Zase mě šoupli do sklepa. To se opakovalo asi 4x. Pak teda že jsem utrhnul zářivku, že jsem uklouzl a tak... Jak jsem říkal, lidi udávali, četl jsem spisy a ti udavači, že neví jak se jmenuju, ale že mám přezdívku Pavka Su....r. Byl jsem půl roku na vazbě a pak jsem měl soud. Byli jsme tam tři. Já, Marcel K. a Zika. Na soudy s náma jezdil i Spartakiádní vrah Straka. Byli jsme dobrá parta....
Po rozsudku jsme se všichni odvolali. Já už byl ale dospělej a dostal jsem nejvyšší trest – 30 měsíců. Ziko jako mladistvej dostal 22 měsíců. Celkem bylo odsouzenejch 13 lidí, 7 natvrdo a 6 podmínek – v tom jedna holka. Do basy nás poslali různě po republice. Já dostal ještě tři měsíce, protože jsem zbil tramvajáka, který jel moc pomalu. To jsem stihnul mezi vlakem a soudem. Celkem tedy 33 měsíců, na tu dobu strašná pálka.
Vyšel jsem ven 22.4.1988. Bylo mi 22 let. 

Sledovali jste tenkrát zápasy repre?
Na reprezentaci jsem já osobně nejezdil... 

Kdy začala nenávist proti Baníku?
Abych řekl pravdu, já ten Baník bral jako největšího soupeře. Já s nima zažil bitky spíš tady na Letný, až pak po revoluci. Oni neměli rádi Prahu, sem přijelo 300 horníků, půlka z nich tu teď dělá. Dřív to bylo daný – Praha a vesnice. My máme metro atd. Dřív to nemělo ani moc řád, bylo to takový o náhodě. 

Kde jsi byl se Spartou v Evropě?
Prvně jsem jel do Itálie na MS 90, ale ve Vídni jsem vypadl z vlaku a policajti mě zatkli. Chtěl jsem zkusit jet dál stopem, ale nakonec jsem jel zpět do Budějovic. První pokus jet s fotbalem ven, takovej českej pokus. Pak jsem byl v Rakousku na Salzburgu, v Německu proti Brémám. Neměl jsem moc prachy, tak jsem nemohl jet všude tam, kam jsem chtěl. Na Chelsea jsem byl až teď nedávno v roce 2003. Pak taky v Itálii s Milánem a Parmou.
S Parmou byla bitka na Letný, byl sníh a my jsme je koulovali. Dostali jsme se k jejich sektoru, dřív to nebylo tak oddělený. Italové měli pásky a byla jich tu tak tisícovka a dostali do držky. Na odvetu do Parmy jel dav Sparťanů. Každej autobus s českou značkou navedli policajti ke stadionu. My jsme se dostali do města a chtěli jsme na ně útočit, ale Italové měli strach. Na programu na tenhle zápas byla na první stránce fotka z bitky z Prahy a k tomu, že se jim tam řítí šílenci... 

Jak vidíš současný stav sparťanské fans scény?
Tak tři roky zpět jsem se o to přestal nějak hlouběji zajímat. Ale je dobře, že je Sparta pořád ve všem na špici. Začalo chodit hodně lidí, parádní sektor, parádní choreo, asi nejlepší co tady je. Poměry jaký jsou, to neznám. Znám pár kluků. Mám furt rád výjezdy a to, co se děje kolem.
Poslední výjezd do Olomouce, to bylo výborný, akorát pro mě hrozně moc neznámejch lidí. Scéna co se týká výjezdů a organizace je výborná, jeden sektor, dřív se chodilo všude možně. Jeden sektor, jedna parta, tak to má bejt.
Po dlouhý době se mi to začíná líbit. Byla doba, kdy to nefungovalo tak jak mělo, málo lidí.. Teď je to takový víc soudržnější.
Spartu mám furt na očích, chodím na všechny domácí zápasy, na výjezdy občas. Já taky stárnu, musíš to brát v potaz. Člověk je línej, ne že bych nechtěl chodit, ale já tomu obětoval už strašně moc. 

A jaký máš názor na současné vedení klubu a na hráče?
Podle mě to je čím dál tím větší bordel, ale je to bordel celoevropskej. Za mejch časů měla Sparta plnej tým reprezentantů, teď všichni chtěj ven. Sparta má kádr na to, na co má asi momentálně a naše vedení je teď myslím dobrý. Lákají lidi a vypadá to, že se starají o fotbal. Nevím jak to je, jestli nedávaj x tisíc volnejch lístků, ale je asi zájem lidí a klub jim jde vstříc, to je dobrý. Akorát co nevím, tak proč tam straší ty z tý ochranky. 

Jak jsi před měsícem oslavil double?
Po pravdě pro mě byl letošní závěr ligy fakt šťastnej, po tý sérii, jak se každej do Sparty obul, tak prostě paráda. Ukázali jsme zbytku národa, těm kreténům, kdo je tady pánem. Oslavy výborný. Spojilo se to s posledníma výjezdama. Letošek fakt paráda. 

Co bys vzkázal závěrem čtenářům Ultrasu? Pozdravy???
Není hrdinství, že někde zastřelíš fízla, abys vypadal líp, tím si zkurvíš život. Má cenu, když je dobrá parta, když tě to baví, přidat se k tomu a vydržet. Dav dělá vítěze. A ať jezdí hodně lidí. Byla by škoda, když je to teď rozjetý to nějak posrat. Sparta je dobrej klub pro tyhle kluky. Sparta je prostě to co má bejt. Vidina toho, že budeme velkoklub to moc není, ale ty fanoušci to vyvrátí.
Pozdravy – jsem rád, že na fotbale vidím starý kluky, který se aspoň trochu zajímají o tu scénu a vydržej, takže pozdravuju všechny vrstevníky, účastníky vlaku i z pozdějších dob.
A speciální pozdravy – Švejkovi, Jirkovi Havelkovi, Rowdiesovi, Honzu Vintra, Venca Kameník. Klukům z Jižňáku, Kůčovi se Špejlíkem a všem hospodskejm z Prahy 7. A svým třem dětem Moukovi, Satanovi a Dínovi. A poslední pozdrav kamarádům, kteří už nejsou mezi námi. Ať to jsou kluci z fotbalu nebo z pravicový scény a všem klukům z Bělky.