Staré reporty

25.01.2010 11:00

 

Jelikož naše stránky navštěvuje neustále stoupající počet lidí, za leden bylo zaznamenáno až 30 unikatních návštěv, rozhodl jsem se zkopírovat sem svoje tolik populární reportáže psané před lety pro náš upadající oficiální web. Nechci tu zabírat moc místa, nebo vytvářet novou rubriku, taže jsou tady všechny hezky pod sebou.
 
REPORT 1
 
Hnusné, sychravé sobotní popoledne. Konec listopadu jak  z Ladových obrázků. Ani auto bych nenechal stát před barákem. Skupina odvážných mladých mužů přesto musí opustit své vyhřáté domovy a vydat se vstříc nezvratnému osudu.    
 
       Tam, na jih od okresního města se odehraje další kolo! Další boj novodobých gladiátorů, kteří neváhají pro radost přihlížejícího davu obětovat několik drahocenných hodin toužebně očekávaného víkendu. Ano, dnes je ten den, dnes se to stane, dnes nastoupí G12 „B“.
 
          Slatiňanská aréna již od časného rána duněla pod botami kvalitních futsalistů. Vrchol dne však přišel až v posledních dvou mačích. V prvním z nich se borci z „Géčka“ střetli s nevyzpytatelným Orlem“.
 
         První poločas byl z naší strany spíše opatrný a hráči soupeře dostávali nevhodně mnoho prostoru. To vedlo i k jejich vedoucímu gólu. My, už jsme se do konce prvního dějství na nic nezmohli a tak ho ukončujeme za nepříznivého stavu 0:1. Do druhé půle však nastupujeme jako vyměnění, dravost, nebojácnost, odvaha, to byly ty pravé hodnoty se kterými jsme, ale měli vyrukovat od začátku zápasu. Nicméně se nám i takto daří velice rychle kormidlem duelu pootočit na tu správnou stranu a snad po minutě a půl góly Mihule a Dubáka vedeme 2:1.
 
     Poté následoval festival promarněných šancí na obou stranách. Těch našich bylo sice víc a byly vyloženější, ale ani soupeř zápas zdaleka nevypouštěl. Jelikož se snad třem našim hráčům během chvilky nepodařilo překonat golmana orláků tzv. „z očí do očí“ přišel zasloužený trest v podobě vyrovnání skóre na 2:2. Do konce zápasu se pak už nestalo nic tak zásadního aby to přinutilo cifry na časomíře přiřadit tři body k jedné z bojujících stran. Soupeři si tak rozdělili po bodu a o to víc překvapilo že snad až na tři čestné vyjímky si s námi Orelští po zápase nepodali ruce, což je hnus!
 
      Druhý náš sok přijel až z dalekého Heřmanova Městce a předcházela ho skvělá pověst dosud neporaženého týmu. Věčný pesimista Bivoj taky předpovídal, že dostaneme kotel, s čímž některé z nás pěkně sral a později téhož dne mu za to bylo v hostinci vyčiněno.
 
     Heřmaňák dle očekávání zahájil střet náporem, avšak bez gólového efektu. Naše obrana se sice prohýbala, ale neprasla! Když už něco prošlo, zlikvidoval to náš brankář Žéňa. Po chvilce se zápas vyrovnal a do šancí jsem se začali dostávat i my. Defenzivní linie soupeře se ukázala být nečekaně nejistá, čehož přibližně v 7. minutě využil Váca, jenž dobře počkal na minelu „jejich“ gólmana a pak nás jednoduše dostal do vedení. Začala se rodit senazace! Hráče soupeře takovýto vývoj zřejmě zaskočil a téměř bez hlavě se vrhali do útoku čímž odkrývali vlastní zadní řady, ale ani jeden celek už do konce půle nezacílil „do černého“.
 
      Poslední poločas hracího dne začal tak jak ten předposlední skončil. Heřmaňák útočil, ale naše obrana a posléze brankář byli neprostupní. Navíc jsme sami vyráželi k nebezpečným protiakcím. Z jedné takové padl po střele Honzy M. náš druhý gól! Euforie jaká zavládla v hledišti je nepopsatelná.
 
        Hoši od Konopáče se poté snažili aspoň vyrovnat a dále nás tlačili, jejich snaha nakonec vyústila v jeden gól, když si zřejmě jedinou slabší chvilku v zápase vybrala naše obrana. Nicméně ten měl v konečném účtování pouze korigující charakter, neb další branky již nebylo ani jedním týmem dosaženo. Konečné vítězství je tedy naše!!!
 
     Následovalo tradiční pozápasové soustředění v Hostinci Na Hřišti, kde poctiví jedinci dávají si k oblažení hrdla mok našeho velkého patrona, ochránce a duchovního guru G12. Jiní se rozhodli jít cestou zrady :) a volí radši 10ti stupňový kvas, v extrémních případech dokonce došlo k objednávkám nealkoholických nápojů! Ve vzduchu se již tradičně vznášela obvinění ze „Spartyzrady“ a fráze o „dýkách do zad“, které odnesl zejména Bivoj, jenž se doznal, že v pohárech fandí i slávii. Každopádně to byla veselá taškařice a mooc jsem se tenkrát všichni nasmáli.
 
Tak zas někdy příště.
 
REPORT 2
 
Na základě pozitivních, až radostných ohlasů na mou předchozí reportáž, rozhodl jsem se v této bohulibé činnosti pokračovat i nadále. Jelikož z politických důvodů nemohu psát do novin ani módních magazínů, budu své žurnalistické choutky ukájet na těchto stránkách.
 
       Třetí kolo II. třídy okresu Chrudim nám postavilo do cesty dva soupeře kteří, jeden jako druhý, tradičně okupují spodní patra tabulky. Náš cíl byl tedy jasný – 6 bodů, jiná varianta nepřicházela v úvahu. První na řadu přišlo SPS.
 
         Pro některé z nás nešlo v tomto zápase pouze o futsalové klání, dnešní zápas byl jiný. Několik našich borců si totiž již mnoho let vždy ve středu chodí zakopat s partičkou, ve které mají hráči SPS podstatné zastoupení. Ti se na tento zápas připravují s doslova náboženským zanícením. Již několik týdnů předem tak dochází k vzájemnému hecování, urážkám a nechutným výlevům :) 
 
       Co se hry týče, nikdo z nás snad ani na chvíli nepochyboval, že by režie zápasu nebyla po celou dobu pevně v našich rukách. Soupeř to však viděl jinak a pustil se do nás zcela bez respektu. Dovolím si napsat, že nás dokonce zaskočil a na pár úvodních minut nám vnutil svou hru. Nečekaný nápor jsme však houževnatě přestáli a pak se stalo to, na co všichni čekali. K míči se dostal Mihy – 1:0 pro nás.
 
      Géčka začali mít lehce navrch a přicházely i další šance, bohužel bez gólového efektu. Strojírny Potůček se s nepříznivým stavem nehodlaly smířit a plni fanatismu a odhodlání se pouštěly do protiútoků. Z jednoho takového, po dobré individuální akci jejich hráče Péři, došlo k vyrovnání. Radostný halas jaký spustila střídačka našich soků musel být slyšet snad až u dementů ve světoznámém slatiňanském ústavu pro mentálně zaostalé. Kdyby hoši věděli jak brzo jim zmlkne, zřejmě by si na tu chvilku slávy užili ještě více. Hned po rozehrání se obrana opojených SPSáků nečekaně otevřela a opět Mihy nekompromisní ranou udal zápasu ten správný směr. Zase jsme vedli o gól, tedy 2:1, v tu chvíli ještě nikdo netušil, že to bude konečný výsledek jak poločasu tak celého duelu. Svým způsobem se o tento stav postaral i Váca, který měl možnost vylepšit naší bilanci střelou ze značky pokutového kopu, dle všech prognóz zvolil oblíbenou střelu bodlem a balón umístil velice pěknou ranou cca 2 metry vedle pravé tyče Tichounovi brány.
 
        Jak už jsem předeslal, ve druhém dějství se nestalo nic tak zajímavého, aby to donutilo obtloustlou ruku korpulentní obsluhy časomíry namáhat se při ovládání té části světelné tabule signalizující skóre. 3 body tak zcela podle plánu máme v hrsti my. Nutno podotknout, že celý zápas se nesl ve sportovních duchu a nenaplnily se tak děsivé vize některých z nás, dle kterých by se SPS pokusilo dosáhnout aspoň na bod i za cenu zmrzačených lidí :) Někteří hráči tohoto věčného outsidera dokonce zůstali v hledišti na náš druhý zápas proti dětem z Kočího a podle všech zpráv nám i fandili, což je od nich ovšem pěkné.
 
       Jak vyplývá z předchozího textu, našim dalším soupeřem toho dne byli sunaři, alias Junioři Kočí. V tomto mači nám konečně vyšlo to, co jsme měli přichystané i na ten předchozí. Celý zápas máme pevně pod kontrolou, útočníci oponenta nám dávají nečekaně hodně prostoru, prakticky neatakují, což nám samozřejmě nevadí a fotbalem se vyloženě bavíme :) Nabitá hala tak může vidět řadu krásných kombinačních akcí, chvílemi to připomíná trénink až exhibici. Výsledek první půle je sice „pouze“ 2:1 pro nás, ale obraz hry na place jasně naznačuje kdo si odnese všechny body.
 
        Druhých 15 minut vyzní zcela stejně jako těch prvních a my tak vítězíme 4:2. V našem dresu je třeba vyzdvihnout nevídaný střelecký apetit Bivoje, který se postaral o 3 z našich branek a oslavil tak krásný hattrick. Po jednom gólu vsítil Váca, který ale ani tak nedal zapomenout na svou neúspěšnou penaltovou exekuci. Oba góly soupeře vyplynuly z naší bohorovnosti a podcenění situace, kdy někteří obránci mysleli už spíše na publikum a nepočítali s tím, že se taková herní situace vůbec může stát.
 
        Nicméně bodový plán je bezezbytku splněn a my odjíždíme slavit do Hostince Na Hřišti. Zde si tradičně každý dává nápoj dle libosti, probíhá několik obvinění ze spartyzrady a hledáme mezi námi na mě nastrčeného fýzla, přičemž si nemůžu nevšimnout, že Šermen si se skloněnou hlavou něco diktoval pod klopu kabátu... Bivoj se toho dne vytáhnul ještě jednou a kromě tradiční dýky do zad nám všem na svůj účet objednal i panáka nového drijáku od Ferneta. Zbývá jen dodat, že to byla jářku veselá taškařice a moc jsme se tenkrát všichni nasmáli.
 
 
 
REPORT 3
 
Zbytečná ztráta dvou bodů. Přesně tak se dá charakterizovat naše vystoupení v uplynulém čtvrtém kole naší pralesní soutěže. V tom nám losovací osudí postavilo do cesty tradičního soupeře Restauraci Střed Slatiňany a nevyzpytatelné klučíky z Era – Packu „D“.
 
       První zápas jsme měli mít zcela ve své režii, obraz hry byl ale jiný. Střet byl až nečekaně tvrdý a vyrovnaný. Naše obrana sice hrála jistě a soupeře k vážnému ohrožení Urbisovy svatyně nepouštěla, zato útok váznul. Nemyslím si, že by to někdo vypouštěl, ale přišlo mi, že hrajeme naprosto dezorientovaně a netakticky. Někdy se útočící dvojice vysrala na bránění, jindy naopak bránila tak zarputile jakoby snad rezignovala na ofenzívu. Docházelo tak k situacím, kdy z naší strany byly balóny poslané před branku „restaurace“ v podstatě odevzdané, protože nebyl nikdo, kdo by o ně bojoval. V lepších případech se jeden náš hráč snažil něco vykouzlit proti dvěma až třem protivníkům, aniž by se mu dostalo podpory z týlu.
 
       Také jediný gól nepřítele byl dosažen poté co jeden „střeďák“ přebral míč u své brány a aniž by ho někdo z naší úderky napadal, si přeběhl půlku hřiště a poté se středovou čárou za zády vyprodukoval životní střelu, kterou překonal Urbise. Přibližně v půlce prvního poločasu jsme rupali 0:1.  Ač se tedy zápas vyvíjel nepříznivě, nepřestávali jsme věřit ve vítězství. A to ani poté co asi ve 13 minutě Smyslik zatáhl za záchrannou brzdu a velice povedeným skluzem zezadu sestřelil soupeřova forvarda. Nutno říct, že ten pádu pravděpodobně něco přidal, když už nic tak aspoň zesílenou akustiku. Řval, až hala zaduněla, jakoby právě dostal kulku do ledvin. Nicméně červená karta byla Smyslymu udělena po právu. Provinilec tedy dohrál a nás zbylé čekaly horké dvě minuty v oslabení.
 
        Díky dobré práci všech zainteresovaných v našem družstvu však přesilovka žádnou změnu stavu nepřivodila a naše naděje tak žila dál. Ve druhé půli se decentně pozvedla hra našich útočných formací a konečně jsme si vytvářeli i nějaké ty šance. Zasloužené vyrovnání přesto přišlo až pár minut před koncem a postaral se o něj hezkou umístěnou střelou k tyči Mihy. Obě strany se pak ještě snažily zvrátit vítězství na svoji stranu. Boj to byl do poslední chvíle, nicméně zápas skončil, dle jeho vývoje, spravedlivou dělbou bodů. Každopádně ve mně zůstává hořký pocit ztráty dvou bodů, páč si myslím, že máme na to hrát lépe a podobné mančafty porážet.
 
       To že máme navíc, jsme si dokázali v následujícím zápase proti partě puberťáků hájících barvy Era-packu „D“. Výraz „puberťák“ zde není užit v nijak hanlivém Smyslu. Za prvé – Smysl už do do druhého zápasu kvůli červené kartě nenastoupil J a za druhé – při pohledu na soupisku našich soků si člověk musel připadat  jako na školním výletě.
 
      Zápas začal ve svižném tempu a musím objektivně zaznamenat, že herně jsme měli od prvních vteřin navrch. Školáci se před naší bránu propracovávali jen ztěžka a vůbec se jim na naší půlce špatně dýchalo. Výšková, váhová a věková nadřazenost holt udělala své J Byli jsme to my, kdo diktoval tempo zápasu! Náš útok konečně začal hrát, tak jak se to od něj čeká a brankář „packáren“ byl neustále v permanenci. Po hříchu jsme však žádnou šanci nedokázali proměnit. A to některé by se daly označit za vyložené. Svou příležitost stát se hrdinou jsem propásl i já – geniálně jsem vyběhl za obranu soupeře, Luďa mi poslal perfektně načasovaný a na setinu přesný centr, takovej no polovysokej J. A já jsem se ocitl tváři v tvář gólmanu. Rozhodl jsem se pro střelu bez přípravy, brankář neměl šanci, škoda jen že sem těsně minul. I tak při této krásné a přímočaré akci muselo zaplesat každé fotbalové srdce. Poločas skončil 0:0.
 
        Do druhé části jsme vstupovali s jasným úkolem zvítězit. Opět jsme bušili do soupeřovy obrany, ale stále bezvýsledně. O to větší byl poté šok, když po chybě naší defenzívy soupeř, z rohu, skóroval. Jak je možné že pomalý padáček prolétne celým naším vápnem, aniž by ho někdo zneškodnil, pak se v poklidu snese na nohu cizího útočníka a ten pošle svůj tým do vedení, to je otázka kterou by se mělo vedení mužstva zabývat.
 
 
 
 
 
       Prohrávali jsme teda 0:1, ale všichni jsme věděli, že je to nespravedlivé a neodpovídá to dění na ploše.  S buldočí povahou nám vlastní se opět vrháme v boj a chvíli na to Mihy po skrumáži ve vápně hostí vyrovnává. Já čekám, že teď musí přijít smršť, při které Štěstěna musí stát na naší straně. Místo toho však 3 minuty před koncem dostáváme z přímého kopu gól a opět jsme ve skóre těsně po zadu.
 
        Situace začíná být nepříznivá. Mihy jde na hřiště a ještě na střídačce prohlašuje, že jde otočit zápas – prorocká to byla slova. Na palubovce se mezitím poněkud přiostřilo, když ti drzý spratci opakovaně vráželi do Urbise, když ten už měl míč pevně v držení. Rozhodčí situaci neřeší, a tak po jedné takové příhodě si já s Pájou vyšlápneme na jednoho z viníků. Vzduchem prolétlo několik nepublikovatelných výrazů jako: „co děláš ty zmrde, ty čůráku vole já tě zabiju ty kriple“ a vůbec se to celé motalo okolo fyzické likvidace J Na to já, zcela mimo hru,  podrážím nešťastníkovi nohy, až ten se z toho upad. Rozhodčí opět nereaguje, naopak slyším smích od zapisovatele. Nutno dodat, že situace se po chvilce uklidnila a k žádné eskalaci násilí již nedošlo. Nemáme přece zapotřebí si něco dokazovat na dětech.
 
       Co se hry týče, podařilo se Vácovi nějak vyrovnat a asi minutu před koncem dal Bivoj náš vítězný gól. Vím, že je to popisek velice stručný, ale kdo si má kurva všechny ty situace pamatovat J
 
      Následuje tradiční po zápasová seance v hostinci za vodojemem. Scházíme se tentokrát v poněkud oslabené sestavě, ale i tak je veselo. Od začátku se dobře bavíme a hrozně hlučíme. Největší pozdvižení vyvolalo moje objednání si dvou klobás najednou. Jako vždy se chvíli bavíme obviňováním některých jedinců z kacířství a bezvěrství. Sparta prostě vládne a Urbis s Petrem Kudrnáčovým jsou v těžké palbě nezvratných argumentů. Šermen si myslí, že se zachrání tvrzením, že nefandí nikomu, ale je na tom ještě hůř. Páč být nevěřící je horší zločin než věřit v pochybné modly. S asi hodinovým zpožděním přichází Bivoj a hned strašně hlučí.
 
      Náš stůl se postupně vyprazdňuje a jednu chvíli u něj hlučíme už jen já a Váca. Po chvíli se k nám znenadání vrací již odevšivší Mihy a samozřejmě nepřiměřeně hlučí. Naše neustálé hlučení v jinak zcela prázdném hostinci o třech místnostech zcela spravedlivě rozčílí starého pána sedícího u vedlejšího stolu a konzumujícího denní tisk. Pán sice přišel až po nás, ale my jsme si sobecky s předstihem sedli právě vedle jeho stolu a navíc jsme strašně hlučeli. Pán si několik minut cedí skrz zuby urážky a výčitky na naši adresu. My ponejprve myslíme, že si pouze hlasitě čte. Poté však zachytneme pár slovních spojení, které se ve slušných novinách zcela jistě nevyskytují. Následuje tedy krátká výměna názorů, kdy my se snažíme starému pošetilci slušně vysvětlit, že je v hospodě a ne v knihovně, ani v kavárně či čajovně. Děd však reaguje sprškou vulgárních výrazů a tak i my přitvrzujeme. Starý muž je odesílán do provozovny naproti (hřbitov J ) a hádku ukončuje jeden z nás cynickým prohlášením ve smyslu, že nemá cenu se hádat, protože dědek stejně brzy umře.
 
        Co dodat na závěr? Snad jen, že to byla jářku veselá taškařice a móc jsme se tenkrát všichni nasmáli.
 
 
 
REPORT 4
 
         Ten den jsme si jeli pro 6 bodů, ale nakonec to všechno dopadlo trochu jinak. Neblahé tušení, které mě pronásledovalo v hodinách před zápasem dostalo později reálnou podobu…
 
        Páté kolo nám do úvodního mistráku přiřadilo soupeře z nejlehčích. Na palubovce se proti nám postavili školáci z Gymplu a dle statistických i jiných parametrů to mělo vypadat jako když bojový pes rdousí opilou kočku. Začátek zápasu tomu ostatně i napovídal. Snad hned při prvním střídání se nám podařilo soupeře zatlačit, vytvořit melu před jeho svatyní  přičemž Pája Kohout z bezprostřední blízkosti elegantně přehodil ležícího brankáře. Vedli jsme tak 1:0 a vypadlo to, že všechno dopadne dle našich nejlepších předpokladů.
 
       V následujících minutách školou povinné pubescenty drtíme, na jejich branku se valí jeden útok za druhým, schází jen to jediné, vstřelit gól. Kdyby jsme po 5 minutách mače vedli 3 nebo 4:0 nikdo by se nedivil. Bohužel pro nás se ani jedna z několika našich tutovek neujala a tak přišel trest v podobě vyrovnávající branky chvíli před poločasem.
 
      Na naší lavičce přesto nedocházelo k panice ani hysterickým výlevům jak se to občas stává u některých našich soků. I v druhé půli máme herně navrch a většinu času se hraje před bránou soupeře. Jejich gólman se však překonává a naše „kopačky“ byly v tomhle klání snad zakletý nebo co. Asi 6 minut před koncem zápasu přichází osudová rána. Ze svého pohledu sem to viděl nějak takhle. Útočíme, máme tlak, soupeř se těžce vymaňuje z našeho sevření a odkopem se dostává na naší část hřiště. V tom vidím, že za mnou jakožto posledním obráncem čile hrají dva nepřátelští útočníci. Jeden z nich bez skrupulí posílá od lajny míč svému druhovi, který je úplně sám před naší bránou. Vůbec nechápu kde se tam ty dva mamrdi tak rychle vzali, každopádně mílovými kroky spěchám zabránit katastrofě a obětavým skokem se vrhám překazit nahrávku z křídla před bránu. V rámci objektivity je důležité napsat, že to se mi skutečně povedlo, nahrávka ke svému adresátovi nedoletěla J Srazil sem si ji totiž do vlastní branky a to ještě přesně do protipohybu bezmocného Žéni.
 
      Odcházím na lavičku přemýšlet o čestné smrti v Jevanech, zatím na hřišti probíhá poslední dějství naší futsálový tragédie. Na závěr představení jsme si připravili dokonce takový malý power-play, ale do výraznějšího zakončení se už stejně nikdo z nás nedostal a tak jsme nečekaně prohráli 1:2 a ztratili jsme body s partou nýmandů, z nichž mnozí možná toho večera šrotili bižuli nebo psali domácí úkoly.
 
      Další zápas nás pro změnu čekal soupeř, jenž se do té doby chlubil aureolou neporazitelnosti, ba dokonce neztratil jediný bod. Při pohledu na arogantní a rádoby nadřazené hráče Salleru Slatiňany sem si pomyslel, že každá série jednou končí a každou svini někde čeká řezník J
 
         Duel se začal vyvíjet přesně tak jako ten první, tedy tak že favorit, v tomto případě hoši s latí, se poměrně rychle a jednoduše dostali do vedení, když kde se vzal tu se vzal jeden z nich sám před Urbisem a dokonce měl luxus dvou dorážek. Prohrávali jsme teda 0:1 ale zápas prakticky teprve začínal.
 
         Nutno podotknout a nemohu si to odpustit, že páni rozhodčí celkem zřetelně nestáli na naší straně, nebylo to poprvé a jak ukázalo hned další kolo bohužel ani naposled. Sem si jist, že se nejedná o žádné kapříky, to mi přijde nesmylsné, ale určitá dávka sympatií k domácímu týmu zřejmě vykonala své. Možná to tak přišlo jen mě tak to berte jako můj názor a pokud to někdo viděl jinak tak ať si napíše vlastní reportáž  J
 
          Náš protivník se po rychlém vedení zřejmě dostal do stavu uspokojení až ukolébání a s pocitem, že už se to asi tak nějak dohraje samo se posléze nestačil divit. Náš bojový duh, nezdolnost, hrdost a čest J je totiž postrachem a noční můrou všech tzv. favoritů. No prostě z inkasované branky si nic neděláme a dravě se vrháme do protiútoků. A tak se stalo to co se stát mělo a ještě do poločasu otáčíme góly Bivoje a Pavla na 2:1. Nepřítel je evidentně otřesen a zaskočen. Jeho nedobytné pozice sou náhle vystaveny nečekaně tvrdému náporu, každou chvíli se jeho napjatá defenzivní linie někde protrhne a do díry v proražené obraně  vnikají rychlé útočné klíny.  Obránci však nemají žádné předem připravené pozice, kam by ustoupili a v nich se zakopali. Poločasová přestávka je tak pro ně vysvobozením a oddechem. Možná i chvilka tvrdého dopadu na zem a vystřízlivění z opojného pocitu, že se jim nemůže nic stát.
 
        Do druhé půlky jsme vstoupili, tak jak jsme z té první vyšli. Pája Kohout řádí a nekompromisní ranou zvyšuje náš náskok. Vedeme 3:1 a já už zdáli slyším zvuky brousící se řeznické sekery J Abych však soupeře jen nehanil, musím mu přiznat fotbalovost a ve druhé půli i výrazně zvýšenou bojovnost. V některých chvílích nás při pohledných akcích zkušeně přehrávali. Z jedné takové i snížili skóre na 3:2. Jenže v tomhle zápase při nás stáli všichni svatí a Pája. Ten prakticky hned po rozehrávce další říznou ranou zkompletoval hattrick a opět nám dal uklidňující dvougólový náskok.
 
      Stav 4:2 se na světelné tabuli, chlouby to slatiňanské haly, drží až do posledních chvil. V nich se zoufale útočící soupeř dočkal dalšího úspěchu a snížil opět na rozdíl jednoho přesného zásahu. Naštěstí pro nás k této smutné události došlo asi minutu před koncem. Jakožto zkušený mančaft jsme ve zbývajících vteřinách hru pohlídali a dokonce jsme dohráli s míčem na našich nohou a před brankou soupeře.
 
Král je mrtev, ať žije král. Saller Slatiňany do té doby neztratil ani bod! Jenže do té doby nehrál s G12 vole.
 
         Následuje přesun do hostince. Tentokrát opět v poměrně slabší sestavě a netradičně jsme zvolili pro mě asi nejvzdálenější možnou nálevnu až na daleké rozhledně jež Palma se zove a kam sem kdysi dávno chodil ze školky s mámou pro rohlíky.  
 
    Zde sedíme a ve veselé debatě se několik hodin podnapíjíme. Bivoj tentokrát nebyl přítomen a tak nijak slovně nemohl vrazit Spartě dýku do zad přesto nás však zradil a to právě tím, že nebyl J Nejvíce urážek a posměchu se samozřejmě snáší na hlavy Petra se Šermenem.Ten druze jmenovaný prostě nepochopý že bezvěrstvím si vše jen zhoršuje…  No ale to už je na jinou debatu. Každopádně to tenkrát byla jářku veselá taškařice a moc jsme se všichni nasmáli.
 
 
 
REPORT 5
 
      „Kdyby se takhle chovali všichni rozhodčí, byla by za chvíli naše soutěž bez čeho? No byla by bez hráčů kurva!“  Vlastní interpretací světoznámého citátu sem si pomohl ke krátkému charakterizování událostí jež se přihodily v pořadí již šestém kole naší pralesní soutěže. To co předváděl jeden z rozhodčích by totiž pravděpodobně skutečně spělo k nedostatku hráčů, případně diskvalifikaci celých týmů pro nedostatek účastníků. Vše podstatné se dovíte. Stačí číst dál.
 
          Los nám pro tento víkend přidělil ponejprve soupeře z lehčích a to sice, jak se později ukázalo, Simulanten Bande z Orle a poté ještě hochy z Heřmaňáku, kteří měli být tím tvrdším oříškem k rozlousknutí.
 
      První zápas proti vesničanům začal zcela podle předpokladů. Soupeře drtíme a prakticky ho nenecháváme hrát na naší půlce. Poměrně rychle se dostáváme do vedení 2:0, když první gól vsítil znovuprobuzený střelec Bivoj, který dorazil do brány Dubákovu střelu jež od tyče přímo na kopačky jeho se odrazila. Další gól zaznamenal díky své urputnosti Žéňa. No prostě bez problémů vedeme a nic nenasvědčuje tomu, že by Orel dneska neměl odjet s pěkným debaklem. Nicmémě do hry nebývale zasahuje vyšší moc. A to sice jeden z rozhodčích. Těžko říct z jakých důvodů, ale nám rozhodně nefandil.  Naopak dělal všechno proto, aby nás poškodil. Nemůžu si pomoct, ale bylo to tak.
 
          Od určité chvíle totiž tento soudce píská jako faul prakticky každé upadnutí se hráčů našeho soupeře, ba co víc, obrací proti naší brance každý, byť sebemenší, tělesný kontakt dvou protihráčů. Na naší straně tak nebývale rychle naskakuje počet faulů. Poznámka pro neznalé pravidel – ve futsale se od pátého faulu za každý další proti provinilému týmu kope penalta. Jedno v jaké části hřiště k němu došlo.
 
        Navíc tento pán rozjíždí nebývalý karetní festival. Jednu žlutou sem si odnesl i já a zcela upřímně se zde přiznávám, že vůbec nevím za co. Viděl sem to asi takhle. Útočník soupeře se snaží postupovat po lajně. Jelikož je to kopyto, předkopává si míč daleko od nohy. Já jej bez problému předbíhám a míč na jistotu odvracím do zázemí. Nejsem si vědom absolutně žádného prohřešku proti pravidlům, který sem tímto zákrokem učinil. Přesto ke mně přibíhá nabuzený sudí a pěkně zblízka mi ukazuje kartu barvy asiatů. Zjevně nejsem jediný, kdo absolutně nechápe proč – Pájá přibíhá za rozhodčím a ptá se za co ji mám. „Muž pravidel“ přispěchá s „vysvětlením“: „Já ti ukážu za co“, načež beze slůvka vysvětlení udílí stejnou kartu i Pavlovi. V dalším dějství pak dostal žlutou ještě Luďa, za to, že 2x tlesknul po té, co soupeř zkazil rozehrávku…
 
      Hráči ze vsi, dobře si vědomi přízně tohoto pána, jdou štěstíčku tak trochu naproti. Padají, aniž by se jich kdokoli dotknul, křičí a rozhazují rukama jako by doma šlápli do slepičince. A všechno se jim to žere. Během pár minut tak na tabuli svítil počet 5 faulů na naší straně. Vlasatý obránce soupeře nepochybujíc o tom co příjde, zcela samovolně, nikým neatakovaný brká o míč a ještě přitom s výkřikem hodným neanestetikované amputace vráží do Žéni. Simulant jako prase!!!! Nicméně rozhodčí, který si pro toto kolo vysloužil přízvisko Mamrdí král samozřejmě okamžitě píská náš faul a následuje penalta. Z té Orel snižuje na 2:1.
 
     Do konce zbývaly ještě asi 2 minuty a tak měli páni soudci čas vymyslet ještě jeden prohřešek a tím pádem i penaltu číslo dvě, ze které vydláci vyrovnali na 2:2. A tak se stalo to, že tým, který ze hry ani jednou nevystřelil na bránu, dal dvě branky. Ještě je potřeba podotknout, že náš mančaft G12 vždy patřil k nejmíň faulujícím a celkově jsme snad i úplně nejméně trestaným týmem za asi 5 let existence. Karty u nás byli absolutní raritou a hranici 5 faulů sme doposud nepřekonali nikdy! Přesto v tomto zápase „faulujeme“ 7x během pár minut a dostáváme víc karet než předtím za 3 roky! Obrázek ať si udělá každý sám…
 
       Do druhé půle nastupujeme s pocitem spravedlivého rozhořčení. Synové venkova prakticky nehrozí. My se tlačíme a snažíme se zvrátit osud v náš prospěch i proti vyšší moci. Já si pamatuju, že se prakticky bojím chodit do soubojů a v ošemetných situacích radši uhýbám nohu, páč nechci dávat záminku pro další fauly. To že spravedlnost ten den nebyla úplně slepá, se prokazuje, když Žéňa asi v půli druhého dějství posílá náš tým do vedení 3:2.
 
       Orláci poté poměrně zabrali a poprvé v zápase si vytvářeli tlak i bez pomoci rozhodčích. Z naší strany byla poslední pětiminutovka zahraná takřka ostudně, když sme byli pouze zalezlí na naší půli a  prakticky sme se zmohli jen na odkopávání balónů a zdržování hry. Nicméně dobrá věc se podařila, skóre se již neměnilo a my spravedlivě vítězíme. Opět si nemůžu odpustit poznámku, že kdyby rozhodčí vyloženě neovlivnil první půli, byl by zápas zcela jednoznačný v náš prospěch.
 
          Další zápas s borci od Heřmana se nesl v mnohem futsalovějším duchu. Sudí už v tomto duelu zřejmě nikomu nestranil a tak nás nechával hrát. Hráči soupeře byli o něco aktivnější a fotbalovější (správně by se mělo i v tomto případě psát futsalovější, ale když to napíšu jak sem to napsal, tak stejně každej ví o co jde, tak co vole. A stejně každej říká deš na fotbálek a né deš na futsálek). No prostě soupeř byl sice opticky lepší, ale do vážnějších situací se moc nedostával. A když už, tak nás podržel bravurní Urbis v brance. Zejména v druhé půli byly některé zákroky takřka zázračné. Za zmínku stojí rovněž krásná akce Bivoje s Vácou, kdy si tito dva jmenovaní vyměnili několik ukázkových narážeček a z vlastní půle se dostali až k nebezpečnému zakončení. Kdyby z téhle akce padl gól, byl by to žhavý kandidát na gól roku.
 
        Do vedení se dostáváme i tak. Po pěkně kombinaci Páji s Petrem Kudrnáčem ten druhý překonává gólmana hostí. My vedeme 1:0 a Petr dal svůj premiérový gól a konečně se trochu začíná vyplácet nemalá finanční investice do něj vložená. Bohužel pro nás se kluci z Městce o chvilku déle radovali z vyrovnání. Tu situaci si nepamatuju, protože tu reportáž píšu víc jak dva týdny posléze! Prostě poločas skončil 1:1.
 
       I ve druhém poločase je náš protivník o něco fotbalovější a má i hezké akce, které ale likviduje obrana, nebo již zmiňovaný Jiří v naší kysně. Nám tedy k vítězství stačí gól kanonýra Bivoje. Na něj navíc chvíli před koncem navazuje svým třetím dnešním zásahem Žéňa, když opět svým důrazem získává míč na obráncích soupeře a poté šikovnou umístěnou střelou do středu brány nasazuje brankáři jesle J  Vítězství a 6 bodů jde tedy na naší stranu. Vládne spokojenost a část z nás odjíždí slavit do Hostince Na Hřišti.
 
        Největší hvězdou večera je Petr Kudrnáč, který jakožto premiérový střelec objednává všem panáky. Ačkoli se bráníme, je k nezastavení a nakonec poroučí asi 4 rundy! Sám zkonzumoval mj. 2 decáky rumu a to i starší a zkušenější alkoholici mezi námi nechápavě pokrucují hlavou. Po pár hodinách se Petr zcela přestává ovládat a musí být vyveden na čerstvý vzduch, kde se nejprve snaží napadat zařízení hostince a poté zvrací. Situace s ním už přesahuje veškeré meze slušného lidského chování, a proto mu radši voláme taxika, platíme předem a necháváme ho odvézt domů. Kdybyste se na to Petra ptali, dost možná všechno popře – byl tak zlitej, že si to nejspíš vůbec nepamatuje!
 
       V hostinci mezi tím Bivoj vráží dýku do zad avizované opravě pračky a radši s námá dává vždy nové a nové poslední pivo. Jelikož v tento den byly termíny zápasů určeny na odpolední hodiny, byl již hostinec slušně zaplněn a mohlo se bez konfliktů se čtenáři denního tisku hlučet. Chvíli se bavíme nad Petrovým společenským faux pas, probíráme řadu zajímavých témat a ožehavých problému dneška. Nejdéle sem tradičně hlučel já s Vácou. Jakožto poslední mohykáni opouštíme hostinec až kolem půl 1 dalšího dne.
 
     Na závěr snad ještě zbývá poznamenat, že to byla jářku veselá taškařice a moc jsme se tenkrát všichni nasmáli.
 
 
 
 
Zpět