Tři Tečky 2010

   Den pro mě nezačíná vůbec vesele, jelikož se probouzím s šílenou kocovinou po několika málo hodinách spánku. Tento stav způsobený bouřlivou oslavou kamarádovy rozlučky se svobodou předchozího večera mne bude doprovázet po celý den, což jak se ukáže výrazně ovlivní mé celkové sportovní i společenské chování toho dne.

     I přesto s myšlenkou na čestnou smrt v Jevanech vypotácím se z bytu ven a na kole směřuju na sraz na začátku fiťáku, kde už čeká Druid. U areálu na Janderově, kde právě probíhá světoznámý obří hudební festival narazíme na skupinku známých lidí, našich dnešních protihráčů. Někteří jsou značně opilí a nevypadají vůbec, že jim je dobře. Což mě těší.

Po příjezdu do místa konání probíhá vnitřní prezentace Tří Teček, kdy jsou seznámování na vzájem se neznající členové organizace. Já znám prakticky všechny. Novinkou pro mne jsou Blážovy kamarádi jejichž jména se mi bohužel jaksi vypařily, ale vím, že jeden byl ředitel pivovaru a druhej blážův švára :) Taky fasujeme černá trička Primátor. Moje hlava se cítí asi jako kormorán v Mexickém zálivu. Dost blbě. Vyhledávám blízkost stínu a nejradši bych si lehl pod stůl a zesnul. Ale místo toho musím nastoupit na plac, protože nějácí nýmandi už dohráli první zápas a teď sme na řadě my.

   Prvním naším soupeřem je parta fotbalistů alkoholiků říkajících si Celtic. Nevím jestli to je pouhá náhoda, nebo promyšlený tah, ale všichni mají pruhované zelenobílé dresy s logem jednoho stejnojmeného skotského týmu. Kompletně celý mančaft soupeře znám ze všech nejrůznějších možných chrudimských náleven a tak vůbec. Proto se už před zápasem v přátelském duchu domlouváme na bodu.

    Musím přiznat, že do hry nedávám úplně všechno. Jde mi o to hlavně přežít. I přes to jsem opora předních i zadních řad, podle toho, kde je zrovna mé pole působnosti. Duel je docela vyrovnám a poločas končí podle úmluvy 0:0. Ve druhé půli však dostáváme gól a to když nešťastný Žéňa v brance nedosáhl asi na čtvrtou dorážku. Vypadá to bledě, ale asi mimutu před koncem se nám podaří vyrovnat, když Bláža nechtěně tečuju střelu svého švagra. Do konce se už nic vyjímečného nestalo a tak zápas končí podle domluvených notiček plichtou.

Utíkám si polít hlavu ledovou vodou a následně přemýšlím co teď. Dát si pivu a zkusít rozpít kocovinu, nebo nasadit nealko. Nakonec sem zvolil kombinaci obého. Můj stav je vůbec zajímavý. Chvílemi už cítím, že mi je skoro dobře, aby se vzápetí vrátilo utrpění s vrhlo mě zpět do stínů a temnoty. I z těchto důvodů sem na tomto ročníku neoplýval humorem a veselými historkami jak jsou na to u mě lidé zvyklý. Soustředil jsem se především na vlastní přežiti.

    Mezi každým zápasém máme přibližně 20 minut pauzu. Tu travíme po většinou na lavičkách pod slunečníkem kousek stranou hlavní verandy. Opodál se opeká svině a klobásky. Sympatické od vedení turnaje bylo, že součástí akce byla jedna klobáska pro každého účastníka zdarma.

Druhý střet podstupujeme s mladíky ze Slaťňan, jejichž věkový průměr je možná o 15 let nižší, kurva nižší než náš. I přesto nás nějak výrazně neuběhali. Dokonce bych řek, že sme měli více ze hry. Každopádně zápas končí opět 1:1. Vracíme se zpět na stanoviště, kde vyčítámě Žéňovi obdržené branky. Já si dávám klobás a pivo. Už druhý a musím smutně konstatovat, že do blaženého stavu opětovné opilosti ukončujícího kocovinu se mi dostat nedaří.

    Dalším naším soupeřem jsou idioti z Medlešich. Proč idioti? Protože to jako jedinej tým na turnaji neskutečně žerou. Navzájem se vulgárně uražejí, každej kdo něco zkazí je okamžitě napaden sprškou urážek, hádaj se s rozhodčím a vůbec jsou takový divný. Bohužel právě s nima si vybíráme slabší okažiky a prohráváme 0:2. Většina z nich si po zápase ani nejde podat ruce...

   Následuje další pauze a pro mě druhá klobása. U našeho stolu probíhá lítá diskuse o našich postupových možnostech. Údajně mám v případě vítězství nad posledním soupeřem – Mercií ještě možnost zabojovat o mety nejvyšší.

Samotné dění na hřišti přineslo mnoho zajímavých a krásných fotbalových momentů. Poměrně rychle prohráváme 0:2. Jaké situace obrženým brankám předcházely si skutečně nepamatuju. Ve druhé půli se nám nějek podařilo snížit a protivník, který rovněž bojoval o možnost postupu se začal o své tři body bát. A právem. V době kdy na něčí dotaz sudí oznámil 2 minuty do konce se já neohroženě vydávám ke zteči nepřátelské branky. Z pohledu nestranného fotbalového laika to možná mohlo vypadat, že sem prostě jen tak bez života postával lehce stranou sokovy svatyně. Bez chuti zapojit se do hry. Ale to je veliký omyl. Celé to byl od začátku domluvený signál. Nejprve jsme před bránou utvořili skrumáž. Poté blážův švára jakoby vypálil na bránu, ale záměrně se netrefil a poslal ránu asi tak metr a půl ode mě postávajícího stranou. Já však k šoku všech soupeřových hráčů bleskově rozmrzám ze své zdánlivé apatie a nádherným a obětavým skluzem udávám míči ten správný směr a překonávám nešťastného golmana Mercie. Je vyrovnáno 2:2. Opět jsme neprohráli. Nicméně ačkoli máme na kontě pouze jednu porážku, naše 3 body nás posouvají pouze do bojů o 9-10 místo.

    V posledním zápase proti nám nastoupili nějáký strašně mladý kluci, asi místní omladina. Fotbal je to od začátku liný a příjde mi, že to mají všichni aspoň trochu na háku. I přes tento můj dojem nám jeden z „nich“ vsítil poměrně vydařenou střelou úvodní gól duelu. Nás to však nerozhází i rychle srovnáme na 1:1. Ve druhé půli pak opět beru zodpovědnost na sebe, kdy využívám nepřehledné situace před ve vápně soupeře, deru se k odraženému míči a levačkou prostřelím všechno v cestě. 2:1. Asi 2 minuty na to se od půlícího kruhu řítím sám na golmana. Po pravice mi ještě nabíhá blážův švára. Orazím si s ním loptu, čímž dostanu golmana tam kam sem chtěl. Bezmocně se válí po zemi na druhé straně brány. Já nic nenechávám náhodě a míč umisťuje co nejvíc k druhé tyči. Bohužel sem se na tyč zaměřil až moc dokonale a balón se po narázu do ní od raží směrem ven z brány. Diváci šílí. Nádherný fotbalový moment. Zápas končí 2:1 v náš prospěch. Všichni jsme šťastní a spokojení. Krásný 9 flek je náš.

Převlíkám se a odcházím na prase. Opět si dávám pouze kofolu a pivo jen tak aby se neřeklo. Posedáváme na terásce a debatujeme o spoustě zajimávých temátech. Mezitím se na hřišti odkopaly další zápasy a někdo to celý vyhrál a obržel suda. Já areál opouštím na začátku vyhlašování jež jelo od shora dolů dle výsledkové listiny. Takovou dobu než příjde řada na nás už se mi čekat nechtělo.

    V závěru se dá napsat, že to byl podařený den a určitě by byl ještě lepší, kdyby mě netrápila celodenní skličující bolest hlavy v důsledku čehož zvažuju ukončení pití :))