Triumf

"Kdyby snad člověk svobodný zastavil se v jednom z nespočetných hostinců, které prošel.

     Nechť hlasy naše promluví k němu z prastarého výčepu: 

      Mi opilí tu ležímě, neboť tak zákony G12 kázali nám."

                                                     300: litva u Slatiňan

  Zvěsti o tom, že fotbal jest (aspoň trochu) jen záminkou ke sdružování se se společně závislími lidmi za účelem pozdější nezřízené konzumace alkoholu se ukazují stále více jako pravdivé. V neděli hrálo naše Béčko svoje poslední kolo. Nicméně už ve čtvrtek se sešla početná ekipa zástupců našeho klubu (a to ze všech 3 výkonostních úrovní) v hostinci Festunk, aby zde podpořila Spartičku v bojích Evropské ligy proti Litrpůlu. Naše respekt budící grupa navlečená ve Sparťanských proprietách naprosto ovládla hostinec a dohnala nevěřícími podceňovanou Spartu k bodu proti favorizovanému soupeři. Provozák Dan, rovněž Sparťan, měl z nás takovou radost, že se během chvíle nekompromisně opil do němoty a chvíli po úvodním hvizdu usnul na stole. Příprava na nedělní konečné zúčtování byla tedy výborná a všichni jsme k posledním duelům shlíželi očima lesknoucíma se nenávistí... a alkoholem.

"Nech si blbý keci na potom,

dej si aspoň deci ať jsi v tom. 

Nech si řeči na koledu.

A nalej si něco do ledu."

  Do posledního kola jsme nastupovali s tím, že máme ještě velice teoretickou šanci na první místo a značně reálnou šanci na místo druhé. Naděje na titul se rozplynula hned jak se dozvídáme, že Hlinsko už udělalo 3 body a tím před námi získalo dostatečný náskok. Naopak nám na paty šlapající Veteráni 3 body ztratili, což byla ta dobrá zpráva, protože nám už stačilo ze dvou zápasů jeden vyhrát a máme druhej flek v kapse.

   A tak jsme se se vší vervou pustili do Santosu. Očekával sem těžký zápas, ale nakonec to šlo docela dobře. Brzy jsme se ujali vedení. Pak přišla tradiční souhra moje a Mihiho, kdy já si geniálně nabíhám za obranu, Mihi parádně posílá balón a já se tváří v tvář golmanům už nepletu. Poté se po pěkné kombinaci Santosu podařilo snížit, ale drama jsme nepřipustili a ještě do půlky jsme připali dvě trefy.

  V druhé části zaujali zejména někteří hráči soupeře značnou nervozitou, což ale nikoho nepřekvapilo :) Musím taky poznamenat, že nás v tomhle střetu kurevsky podržel Urbis. Nebýt některých jeho vynikajících zákroků, asi by z toho bylo větší drama. Takhle jsme pohodlně dokráčeli k vítězství 7:2. příčemž 4 zářezy má Mihy, po jednom pak Herr Fronke, Pája, Kudrc a Kudrnáč.

  "Jestli ti to nejde na rozum,

pochopíš až dáš si osmej rum.

Jestli ti to hlava nebere.

Tak za sebou zavři, frajere."

Poslední zápas sezóny proti nám postavil beznadějně poslední a již jistě sestupující Pumpu Miřetice. Tahle parta obr křupanů se proti slovutnému G12 ve své derniéře v okresním přeboru chtěla ještě vytáhnout. Jestli sem někdy minule psal něco o tom, že Heřmaňák mívá vyhrocená zápasy, tak co předvedla tahle skvadra, zejména někteří jedinci, to bylo opravdu na zavolání houkavého auta a následnou dlouhou hospitalizaci ve vypolstrované cele. Zákeřná hra, neustálý pošťuchování a hádání se... a přitom už šlo o hovno. Ale abych tak nějak popsal průběh mače.

   Zprvu to vypadalo na lehký sousto, jen se nám nějak nedařilo dát gól. Pak přišla situace, kdy útočník Pumpy zakopl u lajny a ještě předtím než spadl hlavou na lavičku stačil nazdařbůh kopnout do balónu, jenž k překvapení vyprodané haly skončil za Urbisovými zády. Do půlky se pak soupeř horko těžko ubránil a tak nečekaně vedl. Hned od prvních minut půle druhé jsme na ně šlápli a po celkem nenápadných akcích jsme góly Páji a Kudrnáče skóre otočili. Jenže ještě se nepřestala klepat síť za golmanem Pumpy a Urbis si vybral druhou slabší chvilku, když dostal jesle z ušmudlaný střely docela z dálky. Museli jsme teda zabrat ještě jednou a nakonec to po spolupráci Kudrce s Mihim vyšlo. V závěru jsme si nervotické soky už vychutnávali a tak jsme svůj první ročník v okrese zakončili 6 bodovým posledním kolem a celkovým druhým místem. Následovalo focení se s pohárem a přesun do hostince na Za Vodojemem. A tam se děly věci...

"Dnes nepijem jen pivo, dneska máme navíc.

Kdo ví jestli vydržíme do rána?

Trocha zelený nikdy neuškodí. Kocovina bude pořádná."

      U hospodských stolů se scházíme prakticky v kompletní sestavě. Chyběl akorát Kudrnáč a dočasně Urbis, který ale slibil později dorazit. Od začátku panuje bujará nálada. Naše číše se lesknou ve zlatém kovu našeho poháru. Je něco kolem druhé hodiny nedělního odpoledne a na blížící se pracovní týden ještě nikdo nemyslí. Asi po hodince doráží Urbis a sním se na stole objevuje i várka zelené pro všechny.

  Ještě ani neodezněla příjemná peprmintová chuť v ústech a na stole už ležela várka druhá, vzápětí třetí a čtvrtá. Párty se začíná solidně rozjíždět. Debata je veselá a hlasitá. Na lístku přibívá čárek za piva i za zelené panáky. Jiřík je k nezastavení a já pomalu nestihám sledovat vlny panáků, které se na nás řítí. A všichni radostně konzumuju. Bohužel opravdu nemůžu plnohodnotně sdělit o čem jsme se bavili, jelikož si toho mnoho nevybavuju, ale vím, že jsme se pořád všichni smáli :) Asi o půl 5 si Zdendu přišla vyzvednou manželka s malou dcerkou, které jsme vyšli pozdravit. Na úterním tréninku jsme se pak dozvěděli, že když odcházel měl v sobě Zdenda kromě pár piv asi 8 kol likéru z Božkova. My ostatní jsme jeli dál a nepochybuju o tom, že počet vypité brčálové takutiny přesáhl 10 kusů na každého. Někteří hovoří o 14 a více.

         "Po celým těle je mi krásně. Jednou o tom napíšu i básně.

                Náladu mám a je mi ok. Nesuď mě, mlč a jen se koukej."

  Občas si v hostinci všimám znechucených xichtů ostatních hostů a je mi to úplně jedno. Většina z nich stejně dlouho nevydrží a jde si svou porci denního tisku konzumovat do klidnějších míst. Navíc hostince nejsou od luštění křížovek.

   Z nějákého důvodu se všichni vrháme na pohár a snažíme se ho demontovat. To co jsme vždycky vyčítali Otci zakladateli se nám pojednou jeví velmi zábavné a smysluplné. Výsledkem toho je, že Váca nakonec pohár odnášel ve značně deformovaném stavu. Bohužel už opravdu nejsem schopen popsat závěr večírku jelikož příval alkoholu odvedl své. Nevím kolik bylo hodin, když jsme platili, ale útržkovitě si pamatuju, že jsme pohledné servírce nabízeli tykání. Ta to však až na Mihiho odmítla a následně nám sdělila, že si na nás celej den stěžovali ostatní hosti, což nám ovšem bylo úplně u prdele, spíše nás to potěšilo.

"Kašlu na to, co je dneska pro někoho třeba normální,

nezajímá mě už vůbec co je a není morální."

Poté si již velice matně pamatuju jízdu taxikem směr Větrník a následnou afterparty u jednoho ze členů, kde ještě probělo nějáké víno, možná lahváče. Nevím :) Večírek to byl každopádně parádní a bylo mi ctí popít v přítomnosti všech zúčastněných.

  V pondělí se pak ještě dovídám, že Pája s Jirkou se cestou stavili "u Mosťáka", kde následně jeden z nich usnul opřen o hrací automat. Následný pracovní den má prakticky každý úděsnou kocovinu a zřejmě jen já sem se probudil naprosto v pohodě, zase. Celý tajemství je v tom, nedávat si v hostinci k obědu párky, ale klobásu. Každopádně tuhle tiskovku těžko která kdy překoná.

"Byla to tenkrát jářku náramná taškařice. Mooc jsme se všichni nasmáli."