Už to začalo

    Jak nadpis napovídá nová sezóna se nám přihnala jako cikáni pro sociálku. Po půlročním čekání se opět otevřela brána slatiňanské všesportovní arény a hordy nadržených futsálistů dali pořádně pohulit naleštěným parketám. Někteří z nás si letní fotbalovou pauzu krátili působením v soutěžích pardubické malé kopané, kde od nové sezóny působí nadějný hospodský projekt herr Fronkeho AC Parta. Jeho výsledky se tu nebudeme zabývat, neboť v tomto případě více než kdy jindy platí, že fotbal jest jen záminkou. Zpátky ke G12. Sezonu odstartovalo "B" mužstvo, které se po kvalitních výkonech probilo do okresního přeboru. V týdnu před zápasem to vypadalo na mizernou účast, ale nakonec se nás sešlo 9, z toho dva hráči byli zcela noví a mně téměř neznámí.

     Premiérovým soupeřem ve vyšším levelu nám byl celek Veteránů Chrudim. Ty se sešli pouze s jedním hráčem na střídání a jeden z nich se při pohledu na naše mohutné řady neubránil vtípku, že se ani nestihneme všichni prostřídat. Samotný zápas byl pořádně divoký. Celkem v pohodě se po hezkých akcích ujímáme vedení a všechno vypadá na relativně poklidný průběh. Soupeřovy útočné akce rozhodně mají svou kvalitu a všechno je výrazně rychlejší a techničtější než v 1.třídě. Rozdíl je zejména v úspěšnosti zakončení a kvalitě golmanů, který je nesportně na naší straně. A tak sme první půlku ukončili výsledkem 4:1 což mělo zaručit pohodovou dohru a 3 body. 

    Jenže, soupeř se do nás ve druhém dějství obul s takovou vervou, že obrana nevěděla kam dřív skočit. Veteráni měli parádně sehraný akce, kdy z nějákýho důvodu byl vždy jeden z nich na lajně volnej až to vypadalo, že jich je o jednoho víc. Nám se naštěstí podařilo náskok dvěma góly navýšit, nicméně nezdolný soupeř asi půl minuty před konce snížil na 6:5 a v těch zbývajících vteřinách při power play ještě předvedl pořádný peklo. Nutno dodat, že jim k tomu pomohla i přehlednutá technická chyba, když jejich útočníci po naší rozehře ze středového kruhu (po gólu na 6:5) nestáli za pravidly stanovenou žlutou lajnou, ale hned za půlkou a okamžitě vyrazili za balonem, navíc poslaným dozadu nešikovně pomalu. Z toho pak vznikl velmi nebezpečný závar, nicméně dle pravidel měli sudí hru přerušit a rozehrávku opakovat, což by již mělo stačit k poklidném rozehrání a následnému zakopnutí balónu někam do ochranné sítě, nebo pod lavičky. Takhle muselo stát štěstí kurevsky při nás a jen díku tomu sme zápas nakonec dotáhli do vítězného konce.

    Následovala krátká pauza pouze na vychcání a hned se šlo do mače s Pumpou Miřetice. Ta, ač v loňské sezóně skončila poslední, hrála opět technický rychlý futsál. Tento zápas byl navíc o poznání tvrdší a vyhecovanější, než ten předchozí. Dle mého, čistě laického názoru tomu pomohly i minimálně diskutabilní výroky jednoho ze sudích, který nám z nějákého důvodu evidentně moc nepřál. Zatímco nám pískal jakýkoli kontakt se soupeřem, opačně fouknul do píšťalky jen při evidentních faulech a to ještě jak kdy. Můžu to potvrdit doslova na vlastní lýtka, přes který mě jeden kokot pořádně nabral po krátké rozehře u autu. Ač ten čůrák absolutně netknul balón a bylo to asi metr před rozhodčím, zůstala jeho píšťala němá. O pár vteřin déle sem do něj trošku drcnul na půlce a světe div se, sudí pískal faul jak o život. Vím, že to arbitři nemají jednoduchý a nikdy se nezavděčej všem, nicméně v tomhlé zápase sem si připadal opravdu dost ukřivděně.

    Ale ke hře. V naprosto vyrovnáném duelu a díky famózním zákrokům Urbise se nám podaří ujmou vedení 2:0. Trošku hororově to pak vypadá v poslední minutě první půle, kdy jsou proti nám během pár vteřin kopány dvě "dlouhé" penalty za nahromaděné fauly!!! Zejména při tom druhém faulu snad ani faulovaný hráč netušil, že byl faulován... Naštěstí další výborný zákrok našeho gólmana a střelecká neschopnost druhého exekutora uchovaly nulu na našem kontě.

    Ve druhé půlce po hezkých akcích a rozebrání soupeřovy obrany zvyšujeme až na 4:0. Poté pumpaři jednou povedenou střelou snižují, ale my stejně dáváme ještě pojišťující gól na 5:1 což byl i konečný stav. A tak se o největší rozruch postaral Jurge, který se celou půlku "pošťuchoval" s jedním z nepřátel, což asi minutu před konce vyústilo téměř v bitku, poté co miřeťičák evidentně naprosto úmyslně zajel do Jurgeho šlapákem jako naprostý hovado. Nečekal jsem nic jinýho než červenou kartu. Přišla žlutá... Oba chlaci si pak ještě vyměňují komplimenty, načež náš harcovník radši odchází předčasně do sprch. Zápas teda skončil 5:1 pro nás a k úplnosti už chyběl opravdu snad jen ten třetí poločas :)

   Je to možná ostudné, ale v hostinci jsme se sešli pouze 3, slovy tři a proto nemá tamní dění ani cenu rozebírat. Už jen tak ze strvačnosti musí následovat hláška, že to tenkrát byla jářku veselá taškařice a mooc jsme se všichni nasmáli.