V odkazu Titánů

    Tak jako muži z družiny slavného Sparťanského krále Leonidase, jehož družina odvážných před téměř dvěma a půl tísice lety bránila Evropu proti nájezdu primitivních asijských hord, si mohla připadat hrstka statečných bojovníků z řad G12 B a C, kteří jeli v poslední únorovou sobotu zachraňovat čest (a peníze) našeho klubu do dálného Hlinska. V tomto sněhem zapadlém městečku na hranici Vysočiny mělo svoje poslední kolo odehrát naše slavné A. Jelikož však jeho členové se na to pod průhlednou záminkou prostě vysrali, museli zápasy odehrát stateční hoši z nižších soutěžích. Tak jako 300 Leonidových reků bylo předhozeno drtivé přesile nepřátel i my jsme byli nuceni čelit soupeřům ze soutěže o několik tříd vyšší. Tohoto úkolu hodného odkazu Termopylských hrdinů jsme se zhostili se ctí.

    Už po příjezdu do nehostinných krajin věčného sněhu na nás padá mírná skepse. Halu jsme po menším bloudění nějak našli, čímž byla úspěšně splněna první fáze. Celkem překvapilo, že u haly se nesmí parkovat a vůz jsme tedy nechali na vzdáleném parkovišti. Tělocvična, kde se zápasy krajského přeboru odehrávají je prahobyčejná hala v rámci zdejší základní školy. Oproti Slatiňanům aspoň mě překvapilo velice skromné zázemí. Po příchodu nám žádný hodný děda neukázal naší šatnu a tak jsme asi čtvrt hodinu bloumali po chodbách ZŠ hledajíc místo pro převlečení. Nakonec jsme skončili v jedné převlíkarně spolu s dalšími dvěma týmy!!! Ale nejsme žádný primadony, tak sme to bez většího reptání prostě akceptovali.

     Místní hala mi oporoti té na kterou jsme zvyklí jak ze Slatiňan tak z integrovky přišla taková divná. Nevím jak to mám opsat, nejsem básník, prostě mi přišla divná. Nicméně to hlavní proč jsme sem dorazili bylo odabsolvování dvou zápasů. Jako první se proti nám sešikovala horda Orelu Hlinsko, která patří k nejlepším v soutěži. Možnost zaskočení soupeře a pokus o případné překvapení byl rázně utnut již po asi 30 vteřinách, kdy poprvé inkasujeme. Za dalších asi 15 sekund tahá Urbis míč ze sítě za svým hřbetem podruhé a je prakticky hotovo, po minutě. Jinak opticky to nevypadalo zas tak zle. Dokonce jsme i měli několik hezkých fotbalových momentů a za stavu 0:4 jsme dokonce vstřelili gól. Poločas nakonec skončil celkem hezkým výsledkem 1:6. Začátek druhé půle nám opět trošku uniká a během první minuty zase dvakrát inkasujeme. Následných asi 19 minut se však již hrála vyrovnaná bezbranková partie. S pomocí trojčlenky nám tedy vychází konečný výsledek 1:8 v náš neprospěch.

    Do druhého duelu proti Miřeticím jsme vlétli jako velká voda a od úvodních minut soupeře drtíme. Zodpovědnost na svá bedra nebál se vzít Herr Fronke, když po pěkné kombinaci u postraní čáry nekompromisní ranou ze střední vzdálenosti udal zápasu správný ráz. Po drobnějších peripetích nakonec utkání KRAJE dovádíme se sestavou z I a II třídy do vítězného konce 5:3. Tak jako 300 Sparťanů před mnoha staletími splnilo svou povinost a zařadili se bok po boku do síně s Olympskými Titány, i MY jsme splnili.

    Následuje zrychlený přesun do Slaťiňan, kde já stíhám v Bonetu rychlá 3 piva a s panem Rýšou ještě vyrážíme podpořit C tým. První zápas hrajeme proti domácím Slaťiňákům. Že sou domácí nám jasně dává najevo i dvojice sudích, kteří modrobílým tradičné připískávají co se dá. Brutální šlapáky pomalu na kriminál jsou opomíjeny a naopak každé upadnutíse nepřítele po sebe drobnějším kontaktu s naším hráčem je okamžité pískáno. Hnus. Nakonec nespravedlivě prohráváme 4:6, poté co se rozhodně nedá říct, že bysme byli horším týmem.

   Druhej zápas vyhráváme nad Gymplem 3:2 a opět předvádíme vysoké morální kvality, když v průběhu druhé půle otočili jsme ze stavu 1:2 na 3:2 pro nás, a tedy jedinou správnou stranu. Víc už se mi to popisovat nechce a komu se to nelíbí ať mi třeba vyhrožuje anonimními emaily na mou na těchto stránkách uvedenou mailovou adresu.

   Opět následuje zrychlený přesun do Hostince Na Hřišti. Zde překvapivě posedává parta primitivů a životních ztroskotanců z SPS. Probíhá krátké hecování a vzajemné uražení nejosobnějšího charakteru. V jednu chvíli se chystáme skupinku našich úhlavních nepřátel napadnou, i s myšlenkou na kačera Luboše. Nebožáci od Potůčků však odmítají vyjít si s námi na plácek vedle hostince a tam s námi probrat hlavní téma debaty. Nám se nechce demolovat zařízení naší oblíbené nálevny a tak ze střetu bohužel sešlo. V pozdních hodinách došlo alespoň k napadení a dokopání "Jima", když byl osamocen potkán naší úderkou v temné uličce směřujíc z hostince domů. Podle posledních zpráv to odnesl několika zlomenými žebry, přeraženou sanicí a zlomenou rukou. Nicméně když byl upoutáván na lůžko záchranky tvářil se i přes kruté bolesti spokojeně, jelikož poprvé v jednom kole uďáli víc bodů než my.