Vítězný expres drtí vše co v cestě stojí!

Jelikož anonymní výhrůžky v knize návštěv již dosáhly nejhrubšího osobního charakteru, rozhodl jsem se uklidnit rozhořčené, varem bublající čtenářské vody a rychle přispěchávám s nejčerstvější reportáží a popisem událostí uplynuvšího víkendu.

    V sobotu si to svoje odkopali kluci z céčka, s notnou výpomocí hráčů z vyššího vykonostního celku (B) dokázali 2x plně bodovat a konečně se, ikdyž s pokulhávající nohou, zařadili po bok tradičně 100procentně bodujících mančaftů "B" a "A".  Zápasům jsem přítomen nebyl a proto je logicky nemohu nijak obšírně komentovat. Tímto házím rukavici všem anonymním (Blažke) potížistům z knihy návštěv, kopajícím za "C", ať si něco napíšou.

     A teď už k zápasům vyšší třídy. Do druhého kola nám kolo osudu přichystalo soupeře z nelejhčích. I proto se k zápasům scházíme sebevědomě s pocitem morální i herní nadřazenosti. Jako první přišel na řadu jakýsi TIS Chrudim. Nikdo je neznáme, nevíme co jsou zač. Údajně všichni kopou velkej fotbal za Tuněchody. Do 1. třídy byli zařazeni bez nutnosti absolvovat 2.třídu, což se zatím, alespoň výsledkově ukazuje jako chyba, jelikož tisáci si jezdí pro jeden výprask za druhým. S námi tomu nebylo jinak. Sice z nějákého důvodu tradičně dostáváme první gól, ale jinak jsme ve všech herních situacích lepší. I proto stav poměrně rychle obracíme na 4:1. Opět je nutno podotknout skvělé fungování obrany i útoku. Konečně to co hrajem vypadá jako fotbal a soupeře přivádíme k zoufalství. Hošíkům z Tisu se sice hned zkraje druhé půle podařilo nečekaně údernou akcí snížit na 4:2, ale to je všechno co po fotbalové stránce předvedli. Mnohem horší zpráva pro naše mužstvo bylo těžké zranění Chomči, který si přivodil výron jako prase a Bivoj ho po zápase musel odvézt do nemocnice. Chvíli na to zvyšuje po brutálním a nepochopitelném zákroku na Jurgeho Pája z penalty na 5:2 a soupeř tak definitvně přichází o poslední naděje na přijatelný výsledek. Ještě se musím vrátit k tomu zákrou, protože co předved debil v zeleném dresu s číslem 13, to opravdu nemělo obdoby. Vlítnout do někoho s rozeběhem loktem, v mometně kdy to navíc "oběť" vůbec nečeká, jelikož zpracovává míč ze vzduchu, to je skoro na kriminál. No rozhodčí, to ocenil jen žlutou kartou... Do konce zápasu zatloukáme ještě jeden hřebíček do nepřátelské rakve a mač tak končí 6:2 v náš prospěch.

    Druhý náš sok přijel na střet s námi až z nedalekého Trpišova. Ani tentorktá nešla z herní opozice hrůza, ba spíše, bylo tomu opačně. Do duelu vstupejeme s tím, že nic jiného než vítězství prostě neberem. Trpišováci se zřejmě chtěli vyhnout nevyhnutelnému osudu a do zápasu vtrhli s nebývalým elánem a nasazením. Dokonce se jim opravdu vydařenou dělovkou podařilo jít přesně po 16 sekundách do vedení. Hoši se radovali, jásali, prasátko na oslavu chtěli zaříznout... My však zůstáváme ledově chladní, hrdí a sebejistí :) Veškeré tyto pocity náležící olymským bohům se vzápětí neotřesitelně musely projevit i na place. Zkrátka a dobře sme ty saláty smetli 7:1 a kromě tý gólový střely snad naši bránu už ani neohrozili. Nejzájímavější okamžik zápasu tak z mého pohledu byla situace, kdy Kudrnáč zahrál rukou u rohového praporku na soupeřově polovině a rozhodčí si toho patrně nevšiml. Bylo to chvíli před konce zápasu za stavu 6 a možná už i 7:1 pro nás. Něktečí hráči Trpišova vystartovali jak papíroví čertíci a snad minutu se dohadovali s rozhodčím, obviňovali ho ze zaujatosti a z hrubého ovlivnění výsledku :)) No nějak nevím, jestli by odpískaná ruka a následný přímý kop prakticky od vlastní brány znamenal pro hochy z nad práčovské přehrady vítězný obrat zápasu, ve kterém rupali rozdílem třídy, ale budiž. Buďme ti moudří a přejděme jejich malost :)

Koho z našich tří pravidelných čtenářů zajímá kdo dával góly ať si to přečte na ofiko futsálovejch stránkách :)

Po zápase jedeme vyzvednout Chomču na chirurgii. Chudák dostal snad sádru nebo co a berle. Ale statečně s náma míří na pivo, tentokráte ne za vodojem, ale do Penalty, jelikož ta nám poslala nemalý finanční příspěvek na naší sportovní činnost. V Penaltě následuje bujará, ale uvědomělá oslava. Závěrem zbývá snad jen dodat, že to tenkrát byla jářku veselá taškařice a mooc jsme se tenkrát všichni nasmáli.