Zápisky odstřelovače

Zápisky odstřelovače - Vasilij G. Zajcev

    Postavu nejlepšího ruského odstřelovače z dob druhé světové války zná širší veřejnost především díky filmu Nepřítel před branami, který je jeho příběhem inspirován. Vasilij Zajcev skutečně žil a vyrůstal jako lovec na Urale. Když vypukla válka, kroutil si právě povinnou vojenskou službu u námořnictva a byl na posádce ve Vladivostoku, tisíce kilometrů od fronty. Válku tak mohl přečkat v relativním klidu daleko od válečných událostí, přesto posílal jednu za druhou žádosti o převelení k pěchotě a nasazení v boji. Dočkal se v září 1942, kdy byl s dalšími námořníky začleněn do stavu 284.pěší divize u Stalingradu. Do hořícího města na Volze tak nepřijel coby odvedenec zamčený v dobytčáku, jak nám ukazoval hollywoodský film, ale jako dobrovolník. Stejně tak dramatický přechod přes řeku byl v odkazovaném snímku značně přehnaný, v knize Zajcev tvrdí, že díky noci a špatné viditelnosti se na obloze neobjevilo jediné německé letadlo a jeho oddíl se na druhý břeh dostal beze ztrát.

   Ve městě však Zajceva čekaly těžké boje, včetně smrtícího zápasu muže proti muži. Měl to obrovské štěstí, že na rozdíl od mnoha svých druhů přežil, ikdyž se jednou dokonce probudil v masovém hrobě poté, co byl v boji omráčen a prohlášen za mrtvého. Koncem října byl zase raněn, když v boji na blízko dostal bajonetem do zad  a znovu měl štěstí, když ho spolubojovníci včas dopravili na ošetřovnu a zranění se nakonec neukázalo jako těžké. Po návratu do zákopu došlo k situaci, kdy Zajcev v těžce ostřelovaném zákopu dokázal pomocí pěchotní pušky a periskopu vyřídit během chvíle tři německé kulometčíky. Netušil přitom, že celou situaci sledoval dalekohledem plukovním Baťuk, který na základě toho co viděl, rozhodl o přeložení Vasilje k odstřelovačům. Tak začalala éra, na jejímž konci měl Zajcev 242 zářezů na pažbě.  

  Kniha je velice čtivá a popisy bojů, jakož i příprava a rituály odstřelovačů rozhodně vtáhnou čtenáře do děje. Zároveň je třeba upozornit, že kniha vyšla ještě za dob SSSR a je tedy lehce poplatná době. Zejména sovětští vojáci a důstojníci jsou zde popisováni téměř výhradně všichni do jednoho jako nebojácní a čestní rekové, kteří neznají strach, trochu to připomíná staré sovětské válečné filmy, kde ruský voják mluvil slušně a spisovně J Nicméně to celkový dobrý dojem z knihy rozhodně nekazí a každopádně doporučuji k přečtení.