JIRKA KÁRA - co bylo dál

  Z Reflexu přepsaný rozhovor s největší hvězdou nejslavnější české svatby!

SVATBA JIŘÍHO KÁRY je spontánně vzniklý dokument obrovské intenzity a výmluvnosti. Je to videozáznam svatby pražských mániček první generace tuzemských uživatelů drog, jejž pořídil profesionální svatební kameraman. Záznam unikl na web poté, co byla jedna z kopií ukradena a zveřejněna bez souhlasu Jiřího Káry. Bez ohledu na to má dnes video i on sám řadu fanoušků, jen na YouTube ho viděly statisíce lidí. Jiří Kára, jeho kamarád Floyd s nesmrtelnou hláškou SS Division Valonia, voe! nebo manželé Ouřadovi se stali hrdiny internetové generace. Nezapomeňme také na úřednici a oddávajícího sedmé pražské části, kteří se rovněž stali komickým komparsem svatebního nájezdu Jiřího Káry a jeho přátel.

PROVAŘENÁ HUBA

Sedíme s prošedivělým Jiřím Károu v holešovickém sportbaru a povídáme si, co život vzal. Jiří si stěžuje, že nemá práci, že se sice před nějakou dobou uchytil jako ochranka v knihkupectví Luxor na hlavním nádraží, ale že ho odtud vyhodili. A on pak musel prodat všechno zlato, řetízky a prstýnky, co nosil, aby vůbec přežil.

Období kdy kradl (především osmdesátá a devadesátá léta), nazývá krásným pohodovým životem, dnešní stav naopak úpadkem. Bere podporu 2200 Kč mešíčně, a jak říká, není to na život ani na smrt. Žije v garsonce v Holešovicích, kterou mu kdysi před deseti lety přidělili, ale už půl roku dluží nájem.

Je jedenáct hodin dopoledne, ale Jiří si už dává první pivo. První proto, že vstal před chvílí. K tomu kouří nejlevnější cigarety a celkově působí mnohem starším a sešlejším dojmem než na nesmrtelných záběrech ze své svatby. Inu – uplynulo od ní už deset let a kromě něj jsou už skoro všichni její hlavní účastníci mrtví.

To video ze svatby je důvod proč zde s Jiřím Károu sedíme, příčina toho, že je u nás populární skoro jako filmová hvězda. On sám si však na zveřejněný dokument stěžuje. Prý kvůli němu přišel o práci v Luxoru a nemůže sehnat jinou, protože ho všichni znají. Kvůli tomu jak svatba proběhla a jak ji známe z videa, ho nikde nechtějí. „Ona je ta moje huba asi moc provařená, lidi mě neberou. Neberou moji životní politiku, neberou vůbec nic.“ stěžuje si.

BUDU MÁNIČKA!

Jiří je ročník 1960 a už coby puberťák se rozhodl, že bude žit stylem, kterým žije dodnes – že bude hipíkem, máničkou. Dovedla ho k tomu hudba, jež byla pro tuhle generaci ze šedesátých let něčím jako vyznáním, protestem i smyslem – jednoznačným přiřazovacím symbolem. Kdo si nechal narůst řepu a poslouchal tu správnou muziku, tak se stával příslušníkem protestující generace. Na Jiřího to „přišlo“ už ve čtrnácti letech, tehdy se stal máničkou a jako mánička se i vyučil písmomalířem – a dosud ho to neopustilo. Na hlavě má kšiltovku s nápisem Black Sabbath, a když se na ni zeptám, povídá: „Dyť je to logický, ne? Ti byli snad kromě Zeppelinů nejlepší!“

O něco později to, jak sám říká, rozjel – a myslím tím, že začal brát drogy. Tvrdé drogy, ne trávu – byl z první generace pražských narkomanů, podobná parta jakou popisuje Johnovo Memento. Užívali především drogy, které se podařilo nakrást v lékárnách. Tahle první generace začínala jejich vykrádáním a fetoval ne jako dneska heroin koupený od dealera, ale kodein, dolsin nebo morfium vyrobené ve farmaceutické lékárně jako léčivo. Jiří říká, že dneska už nebere nic, nemůže ani konopí, prý z něj má deprese, a skoro nepije ani tvrdý alkohol. Tehdy to bylo jiné, vyfetoval co sehnal. „A pak mě najednou zavřeli. Nějáká ta lékárna. Dali mi za ni devět metráků (měsíců). To bylo v době, kdy vykradli jednu lékárnu v Brně a postříleli přitom nějáký policajty. Nechytili je, ale nás jo. A my jsme byli s kamarádem potrestaný jako odstrašující příklad. Já sem dostal devět metráků, on půl roku, i když pak všichni dostávali podmínky a léčení v léčebně. My jsme byli první, který to odseděli natvrdo.“

ZA KATREM

To bylo jeho první, ale rozhodně ne poslední setkání s kriminálem. Seznámil se v něm totiž se zlodějem, jenž ho vyučil v otevírání zámků. Dokonce od něj dostal planžetu – univerzální zlodějský klíč. Aby měl na živobytí, kořalky a jedy, začal Jiří vykrádat byty. „Pak mě za to taky zavřeli, to je jasný. To člověk dlouho dělat nemůže. Jednoho dne spadne klec – a na mě spadla.“

Pak se v jeho vyprávění objeví jakási podivná mezera, o které Jiří až zas tak moc nemluví. Byl již opakovaně v kriminále. Nejprve se ožral a propleskl nějakého chlapa, který ho, jak Jiří říká, sral. Dostal ublížení na zdraví. Když ho pustili, tak jej s kamarádem okradl nějáký chlap. Chtěli ho potrestat a dostat peníze zpět, a tak ho vystrčili z okna a drželi. Když je za to sbalili, byl nejdřív obviněn z pokusu o vraždu, ale nakonec dostal za pokus těžkého ublížení na zdraví sedm a půl roku.

Odseděl si je ve Valdicích, a když mu trest končil, měl za sebou čtrnáct let kriminálu. „Ve Valdicích jsem se rozhodl, že končím s trestnou činností. Měl jsem ještě takový pocity, že bych do něčeho mohl vlítnout, ale říkám si ne. Pak mě z těch kriminálů čaplo zdraví, žlučník a slinivka, a já přestal blbnout a začal jsem pít jen pivo. Takže od těch Valdic, to byl devadesátej sedmej rok, neberu nic a jsem doma. Pak jsem se poznal s Blankou.“

„ANO“ NA HERÁKU

Blanka je nevěsta z videa. Původně pracovala jako servírka. Jiří ji prý přebral nějakému kriminálníkovi, který ji bil. Byli spolu na ulici, pak Jiří sehnal byt, v němž dodnes žije. A pak se vzali. Trochu v rozporu se svým tvrzením, že od devadesátého sedmého nic nebere, Jiří zavzpomíná, jak si těsně před svatebním obřadem šňupl snad gram heroinu, a že když šel s Blankou k oddávajícímu úředníkovi, tak se mu ten herák sypal z nosu. Pak si řekli s Blankou ANO – a po roce o ni přišel.

„Odvezli ji, tři dny ještě žila a pak přišel ten průšvih. Umřela. Já jsem se úplně nervovně zhroutil, úplně... Kurva, tečou mi slzy, vypni si ten diktafon na chvilku“. A já diktafon vypnu a mlčím, protože není co říct, koukám do kafe před sebou a je mi za Jiřího Káru, za jeho mrtvé kamarýdy opravdu smutno. Po chvíli se Jiří dá dohromady a já diktafon zase zapínám.

„Teď mi furt volaj nějáký blbečkové, co mě znaj z internetu, a slyším: Já ti rozsekám držku, ty buzerante, a jiný vyhružky. Nebo si se mnou dali sraz na Florenci, já tam jel, abych je zbušil, kudla v kapse – kdyžtak ho píchnu do stehna, aby měl nějakou bolest-, a oni vůbec nepřišli.“

A v hlase je smutek a Jiří si najednou sundává tu čepici Black Sabbath a já vidím, že je pod ní úplně plešatý a dlouhé vlasy tvoří věnec kolem lysiny na vrcholku hlavy. Bez té čepice Jiří najednou vypadá jako vyžilý stařec. Vyptávám se, jak se vlastně svatba, díky níž je slavný, dostala na internet. Floyda vykradli a kromě hi-fi aparatury, pro kterou zřejmě zloději přišli, mu ukradli i cédéčka. Na jednom z nich byl záznam svatby. Zloděj, než je umístil na YouTube, vystříhal ty nejošemetnější pasáže zachycující, jak Jiří s partou šňupou heroin. Asi jim, když už je okradl, nechtěl způsobit nějaké další nepříjemnnosti.

A jak se řeč stočí k nahrávce, Jiří zase posmutní, zase vypráví, jak ho kvůli tomu videu nikam nechtějí do práce, a pak najednou povídá, že kolikrát je rád, že má mámu. Mámu, jíž bude za pár dní dvaasedmdesát a on je na tom tak špatně, že nemá ani to, aby ji k těm narozeninám koupil dárek.

Je čas se rozloučit, tak položím nejzásadnější otázku, která mě při řeči s Jiřím napadla už několikrát: Co bude dál?

„Musím sehnat práci. Takhle už nemohu dál žít. Už jsem přestal poslouchat muziku. Jak dál... Je to těžký, jsme nějakej utahanej ze života.“

OSUDY DALŠÍCH ÚČASTNÍKŮ SVATBY

Blanku Jiří našel po roce od svatby doma zmlácenou tak, že ji odvezli do nemocnice, kde za tři dny zemřela. Jiřího nestíhali, protože se našel svědek, který ji viděl zbitou ještě před Jiřího návratem domů.

Floyd, SS Division Valonia, bydlel v bytě od kterého pravidelně ztrácel klíče a do kterého bylo možné vlézt přes světlík, ikdyž bylo zamčeno. Když ztratil klíče naposledy, ujela mu při přelézání noha, spadl do světlíku a rozbil si lebku. Krátce poté v nemocnici zemřel.

Kameník Hans – zemřel také, ale Jiří nezná podrobnosti.

Manželé Ouřadovi. Paní ( v paruce posazené na hlavu obráceně) si v opilosti rozbila hlavu a zemřela, pan Ouřada (močil před svatební síní) popíjel s kamarády, pak usnul a už se neprobudil.