Klukům z céčka ku pomoci

    Jelikož byl náš "C" tým před posledním kolem v kritické situaci co se počtu lidí do pole týče, nabídl jsem bez váhání k dispozici své zkušenosti, um a kvality. Po delší odmlce jsem tak opět zasáhl do bojů v nejnižší soutěži. A hned mě čekal zápas proti soupeři nejzavrženíhodnějšímu. Ano, proti nám stálo neslavně proslulé SPS. V zápase jsme měli kvalitativně rozhodně navrh. Moje, Kůďovi a Vácovi zkušenosti z bitev ve vyšších výkonostních úrovních se zřetelně projevily. Navíc vedle nás fotbalově vyrostli i ostatní spoluhráči. Ač opticky jednoznačně lepší, tak bohužel jsme to byli my, kdo obdržel první gól. Kdo viděl musí uznat, že branka to byla neférová. Čestný sportovec by z takového gólu nemohl mít radost. Hoši z SPS však slavili jako o život. Nicméně jsme dřeli a toužili po obratu. Soupeř se zmohl víceméně jen na střely z dálky. My jsme dobře kombinovali a po delší době hrálo Céčko pěknej fotbal. Já osobně jsem měl obrovskou šanci, když jsem si Bivojovu přihrávku z autu šikovně prostrčil mezi dva obránce, ale tváři v tvář Rendovi v brance jsem ani na 2x nedokázal skórovat. Poprvé můj pokus vyrazil a podruhé jsem levačkou z voleje zakončil vedle. Ale náš tlak narůstal. Ve druhé půli se po sérii šancí konečně prosadil tradiční střelec Ríša a bylo srovnáno. Chvíli na to se v čisté gólovce objevil Kůďa, ale jeho oblíbená patička ho tentokrát zradila. Za zmínku stojí rovněž moje nádherná přihrávka za obranu, na kterou si perfektně naběhl Bivoj, aby zakončil pouze do tyče. Každopádně všechna fotbalová srce plesala. Asi tak 2-3 minuty před koncem mi přišlo, že se na to všichni aktéři tak nějak vysrali a smířili se s bodíkem. Osud nebyl proti a tak se se největším rivalem rozcházíme remízově 1:1.

   Instal Chroustovice "B" nás čekal ve druhé fázi onoho sobotního rána. V tomhle zápase jsme měli navrh ještě víc než v prvním. Skóre jsme otevřel nádhernou střelou já osobně. Chvíli na to chroustováci sice vyrovnali dalekonosnou ranou, kterou Urbis zřejně neviděl a Bivoj se při ní téměř vykastroval. To bylo, ale poslední co jsme jim dovolili. V další fázi zápasu jsme je prostě smetli a skóre 4:1 je pro ně ještě hodně milostivý. Cinkání tyčí, které jsme nastřelili zní slatiňanskou halou ještě teď.

   V jádru spokojeni se po nabrání 4 bodů odebíráme do hostince Za Vodojemem, kde nás přivítá hustý dým, jelikož nějáká hloupá husa topila v krbu, přičemž ale nechápala princip komínu. Po odvětrání mračen dýmu se věnujeme bohulibé konverzaci a sledujeme probíhající Víkend šampiónů, který je však krutě přerušen přepnutím na jiný program, kde běží jakási kovbojská píčovina. Parta starejch fotrů třímající ovladač se však evidentně dobře bavila a tak musel fotbal ve fotbalové hospodě ustoupit spageti westernu.

   I přesto to byla tenkrát jářku veselá taškařice a mooc jsme se všichni nasmáli.