Krvavá cesta od Stalingradu

Autor na stránkách knihy poutavě zachytil své zážitky řadového vojáka rudé armády neruské národnosti z doby druhé světové války. Po krátkém úvodu, kde popisuje své dětství v chudé vesnici kdesi za Uralem, se rychle přesunujeme na frontu ke Stalingradu, kam se Mansur Abdulin dostal právě včas, aby se účastnil mohutné Sovětské protiofenzívy. Byl členem mobilního minometného oddílu a pohyboval se tak přímo na frontové linii. Zažil poslední fáze bitvy o Stalingrad a likvidaci obklíčeného německé „kotle“. Poté došel se svou jednotkou až na bojiště u Kurska, kde byl podle svých slov naprosto ohromen obrovskou koncentrací mužstva, techniky a zuřivostí bojů – a to byl veterán od Stalingradu… U Kurska byl raněn do nohy a převezen to týla (cesta sanitou do polní nemocnice trvala 3 hodiny a operace probíhala bez narkózy, jediné anestetikum byla vodka), zranění zanechalo trvalé následky a do konce života už kulhal, pročež byl propuštěn ze služby, což mu dost možná zachránilo život. Jak sám píše, měl neuvěřitelné štěstí, jelikož průměrná životnost rudoarmejců byla cca 14 dní, on přežil přibližně tři-čtvrtě roku v první linii nejtvrdších bojišť východní fronty.

    Jak už jsem napsal v úvodu, kniha je psaná velmi poutavě a čtivě. Kromě popisů bojů z pohledu pěšáka je velká část vzpomínek věnována i životu v týlu a náladám a rozmarům vojáků v době, kdy se přímo nebojuje. Stejně tak je kniha protknuta autorovými úvahami nad hrůzami války, chybami velení a celkově filozofováním nad smyslem života typu – proč zrovna já jsem přežil, když spousta kamarádů kolem mě padlo. Při čtení mi několikrát doslova přeběh mráz po zádech při popisu šílených situací, které lidi ve válce museli podstupovat a čeho všeho je člověk v zoufalé chvíli schopen, proto aby přežil. Knihu každopádně doporučuju jako jednu z nejlepších z žánru military.