Muž, který pronikl do Osvětimi

Muž, který pronikl do Osvětimi – Denis Avey a Rob Broomby

  Když se Mussoliny rozhodl obnovit slávu starověké Římské říše a přimknout k Itálii Severní Afriku, musel se nevyhnutelně dostat do sporu se silami Britského impéria. To v roce 1940 reagovalo na rozpínající se italskou armádu a začalo do Afriky posílat vojáky ze všech zemí pod vlivem anglické královny. A tak se dostal do Egypta i hlavní hrdina a spoluautor této knihy, mladý Angličan Denis Avey. Téměř třetina díla je věnována popisům jeho života a bojům v Africe. Nutno dodat, že velice čtivě. Mussoliniho armádu Britové doslova vypráskali a vypadlo to na strašný italský debakl. Jenže Hitler nechtěl nechat svého spojence na holičkách a poslal mu na pomoc německé jednotky tzv. Afrikakorps. Právě při střetu s Němci byl Denis raněn. Popisuje, jak bezmocně ležel vedle těla svého mrtvého kamaráda a viděl, jak se k nim přibližují vojáci nepřítele. Lítost nečekal, smiřoval se s tím, že ho prostě dorazí. Místo toho mu příslušník wehrmachtu poskytl první pomoc a chvíli na to ho transportérem dopravili do polní nemocnice, kde mu ošetřující chirurg dokonce dal přednost před zraněným italským důstojníkem! Rány se hojily dobře a veškerý personál se k němu, jakožto nepřátelskému zajatci choval slušně a mile. Ne nadarmo se tvrdí, že válka v Africe se vedla poněkud rytířštěji než boje v Evropě, zejména pak na východní frontě.

   Později  byl přesunut do opravdové nemocnice v Benghází, vzdálené asi 500 km. Tady už byl ošetřující personál poněkud odměřený, přesto s Denisem jednal korektně. S tím jak spojenci postupovali a vytlačovali síly Osy z Afriky, rozhodli se Němci přesunout zajatce do Evropy. A tak jednoho dne nastoupil Denis spolu s desítkami dalších spojeneckých vojáků na oprýskanou bárku, kde ve smrdutém podpalubí absolvovali cestu přes Středozemní moře. Ironií osudu ji však kousek od řeckých břehů torpedovala spojenecká ponorka a loď šla ke dnu. Náš hrdina měl opět obrovské štěstí a na rozdíl od mnoha jiných tuto katastrofu přežil a dostal se na řeckou pevninu. Tady se mu dařilo pár dní všelijak přežívat, než ho někdo z místních udal a sebrala ho italská hlídka. První dny v italském zajetí byly hrozné, když žili v jakých si zemljankách na bahnitém poli a prakticky všichni zajatci trpěli těžkými průjmy. Naštěstí byl po pár týdnech přemístěn do tábora přímo v Itálii, kde již byly podmínky pro život výrazně lepší, nicméně i tady řádila úplavice a další choroby.

     Po roce stráveném na Apeninském poloostrově byl Denis a řada dalších jednoho dne prostě naložen do vlaku, který směřoval z Itálie pryč směrem na sever. Teď už nebyl zajatec Italů, ale Němců. Prošel řadu táborů, až nakonec skončil v nechvalně proslulé Osvětimi. V rámci tábora pro vojenské zajatce ze západu se ale neměli až tak špatně. Museli sice 11 hodin denně tvrdě pracovat, jinak s nimi Němci jednali víceméně dle ženských konvencí. Zde se také setkávali se židovskými vězni, kteří na tom byli mnohem hůře. Ačkoli měli osobní kontakt se Židy zakázan, přesto jim Britové tajně nechávali jídlo a Denis se dokonce s jedním spřátelil. Jmenoval se Ernie Jejich přátelství došlo tak daleko, že Denis dostal šílený nápad, po konci směny se se svým kamarádem vymění, aby se ten aspoň jednou pořádně najedl a vyspal, zatímco Denis se aspoň podívá, jak to vypadá  uvnitř židovské části tábora. Výměnu skutečně provedli a to, co Denis Avey zažil, nadosmrti nezapomene. Ubytování v obrovské ratejně plné smradu a výkalů. K jídlu pouze trochu vovodé polévky se shnilými bramborami.  Spánek s mnoha dalšími na dřevěné pryčně. Ranní vynášení mrtvol těch, jež už neměli sílu přežít noc a následná selekce, kdy byli vyčlenění slabí a nemocní, kteří již nebyli schopní práce. Oficiálně se říkalo, že jdou do lazaretu, ale každý věděl, že už se nikdy nevrátí.

  S jakou radostí se druhý den na pracovišti opět převlékl do anglické uniformy, která mu zajišťovala relativně slušné zacházení, teplou postel a pravidelné dávky jídla. Zatímco Ernie se pln obav a nejistoty opět začlenil mezi ty, jejichž život zde neměl žádnou cenu.

  Denis Avey se dočkal osvobození a válku přežil. Svého kamaráda, kterého již v táboře nenašel považoval za mrtvého. Až o mnoho let později se dozvěděl, že Ernie válku přežil a dožil jako starý muž v USA. Denis byl za tuto informaci neskonale šťastný, na druhou stranu zároveň litoval, že po Erniem nepátral víc a nesetkal se s ním ještě za jeho života.

 Kniha se četla velice dobře. Je psaná příjemným stylem, který rychle odsýpá. Čtenář se dozví spoustu zajímavostí ze všedního života anglických vojáků v Africe, jakož i barvitý popis strastí v zajetí.