Odysea

Odysea - Jaroslav Novák

   Píše se rok 1942. Vám je něco přes 20 a v Protektorátu Čechy a Morava pro Vás začíná být poněkud horko, jelikož u vás doma přespávala osoba, kterou zatklo gestapo. Čekat až si pro vás přijdou, není moc perspektivní výhlídka, a tak se rozhodnete vzít pořádně dlouhou čáru, nejlíp až do Anglie k formující se čs. Jednotce. Vzhledem k tomu, že pravidelná linka Praha – Londýn je už nějaký čas mimo provoz, nezbývá nic jiného, než se vydat přes půl Evropy takřka po svých.

  Takhle přesně začíná příběh Jaroslava Nováka. Ten odposlechem zakázaných radiostanic vyzjistil, že pro cestu do Anglie není nic jednoduššího, než se dostavit na patřičný britský konzulát, který za vás už zbytek zařídí. Nejbližší je v Barceloně. Ani to Jaroslava neodradí a nechá se dobrovolně naverbovat na práce v Německu. Odtud je to přece jen blíž na francouzské hranice, které taky jednoho víkendu společně s kamarádem,  nepozorovaně překoná.  Teď už jen stačí projít celou Francii… a pak znovu přes hranice do Španělska.

  Pokud mě něco při Novákově putování překvapilo, tak to byla ochota, s jakou jim běžní Francouzi pomáhali, riskujíc tak doslova vlastní život. Sice se z velké části pohybovali tzv. Vichystickou Francií, která nebyla oficiálně okupována, ale byla vazalským státem Velkoněmecké říše a napomáhání nepřátelům se trestalo i smrtí. Přesto se snad nikde nesetkali s odmítnutím. Řada lidí je u sebe nechala přes noc a dokonce jim nezřídka připravila pohoštění. Problémy nastaly až na jihu Francie, když narazil na četnickou hlídku a byli zatčeni. Ze situace jim pomohl plakát na zdi četnické stanice, vyzývající ke vstupu do cizinecké legie. Oba naši hrdinové okamžitě službu konajícímu četníkovi oznámili své přání rozšířit hrdé řady legionářů. Ten poté viditelně pookřál a zajistil oběma přesun do patřičných kasáren. Tady však Češi zjistili, že utéct je kvůli přísnému režimu nemožné a tak chtě nechtě museli absolvovat základní tří měsíční výcvik. Po něm byli navíc oba kamarádi rozděleni do jiných rot.

  Jaroslavovi se podařilo utéct doslova na poslední chvíli, pár hodin před naloděním a odplutím na posádku v Africe. V uniformě legie pak putoval přes Pyreneje a opět díky pomoci místních se mu podařilo dostat až do Španělska a po pár dnech do vysněné Barcelony a na britský konzulát. Tam ho mile přivítali a přátelsky mu sdělili, že cesta do Anglie vede přes portugalský Lisabon. Případně se může nechat ve Frankově Španělsku zatknout a Britové by si ho oficiální cestou „vyžádali“. To však náš hrdina riskovat nechtěl. A tak dlouhá odysea pokračovala dál. Tentokráte však již s pomocí britských záchytných kontaktů a především jejich peněz se cestoval přece jenom líp.

  Do britského velvyslanectví v Lisabonu se po několika zádrhelech autor knihy nakonec šťastně dostal a bez dlouhých průtahů byl odeslán do Gibraltaru na britskou vojenskou základnu, kde na něj kromě stovek Angličanů a dalších národů britského společenství čekala i malá jednotka Čechů. Vojenská služba zde připomínala spíše dovolenou. Na programu bylo především polehávání na pláži a návštěvy místních barů. Po několika týdnech flákání byla jednotka naloděna a převezena do Anglie. Tady se Jaroslav Novák po své dlouhé pouti konečně dočkal a stal se oficiálním členem čs. armádní jednotky v Anglii. Nutno dodat, že tamní poměry nepopisuje zrovna idealisticky. Mezi důstojníky a mužstvem nepanovala vůbec dobrá atmosféra. Někteří Češi si dokonce podávali jednu za druhou žádosti o přeložení k anglickým, či kanadským útvarům, jen aby se dostali z dosahu českých oficírů. Novák setrval u české roty a prodělal výcvik jako tankista.

   Až na úplný závěr knihy se dostáváme na frontu k francouzskému přístavu Dunquirque, kam byla česká obrněná brigáda přeložena v říjnu 1944. Fronta zde byla stabilní a úkol našich jednotek byl udržet Němce v jejich perimetru a nedovolit jim probít se ven. Obě zakopané strany, tak na sebe víceméně koukali a občas jedna či druhá podnikla menší, či větší útok, asi aby válka nestála. Pak byl jednoho dne války konec. Ještě se ve zkratce dočteme o přesunu tankové brigády do Prahy a tím je konec i této knihy.

  Co dodat závěrem. Popisů bojů a vojenských věcí vůbec si tu moc neužijeme. Naprostá většina knihy sleduje putování autora napříč Evropou a celkem hezky líčí charaktery lidí, se kterými se potká. Z pohledu životního příběhu jedince je kniha určitě zajímavá. Kdo hledá především válčení a akci, ať zkusí radši něco jiného.