Skorozázrak ve Svídnici

 Po několika málo hodinách opileckého spánku se probírám do sobotního rána. Hned po zásahu světla do mých očí se mi zamotává hlava a vratký krok mě ujišťuje o kvalitě včerejšího večírku v pivovaru. K dobré náladě mi moc nepřidá zjištění, že slíbený odvoz vozem do Svídnice padá, protože řidič je rovněž ještě opilí (byl na tom samém večírku) a tak mě čeká do vsi pod práčovským kopcem strastiplná cesta na kole.  Centrální sraz na místě určil vedoucí mužstva Bláža na 9. hodin. Já se spouštím z větrníku dolů něco po půle v naivní víře, že za čtvrt hodiny jsem tam.

   Kupodivu mě celkem nic nebolí a až na svět co nepostojí a pořád někam poskakuje je mi fajn. Ranní větřík mě hezky probral a cesta přes Slatiňany a zadem přes Škrovád podél řeky příjemně ubíhá. Jenom s tou rychlostí je to jaksi horší, protože mému stroji se nechce moc do obrátek. Rovněž mě zmátla navigace a ve Škrovádu u hostince špatně odbočuju a až na konci neznámé chatové osady uprostřed hlubokých východočeských hvozdů si uvědomuju, že řeku mám vždycky po pravé ruce, zato dnes je to nějak jinak. Následuje tedy přesun zpátky k mostu a další zdržení.

   Na místo určení tak dorážím možná ve čtvrt na 10 a s hrůzou zjišťuju, že na hřišti už pobíhají pánové v dresech. Prozřetelnost však opět zasáhla v můj prospěch a mančaft Tři tečky jehož jsme členem zahajuje až od druhých zápasů. Hned po příjezdu k terásce místní nálevny mě zdraví veselý hlahol OZ. Zamykám si kolo a jdu ke zbytku týmu, který už zčásti opět nasává. OZ září radostí. Je tu rovněž Filda a Druid. O chvíli déle se přiřítí Kudrnáč a vrchol večera je Kubelín jenž svůj příjezd oznámil pádem z kola a ihned je vidět, že z nás vystřízlivěl asi nejmíň. Po chvilce se ze zákulisí vynořil taky Drnek, Bláža a Jára. Zdůraznit musím rovněž přítomnost Dubákovu, který však letos zradil a hrál za jiný tým. Pche!

   Ani se nenaďeju a už jdeme na to. První soupeř je tradiční Mercia. Od začátku zápasu jsme lepší a máme řadu vyložených šancí, které však nikdo není schopen proměnit v toužený gól. A že to byli opravdu šance typu sám na prázdnou bránu. Po každé z těchto příležitostí zahlasím, že nás to bude mrzet. A tak se stalo. Jeden z těch mamrdů se odhodlal k sólu a i přesto, že jsme všichni čekali, že si to tak nějak sám ukopne nám objel tři hráče a ještě dál gól – 0:1. Chvíli na to zase zkoušel v tísni řešit Bláža situaci za každou cenu fotbalově – 0:2. My jsme sice ještě po krásné akci v závěru skóre upravili na rozdíl jedné branky, ale to bylo všechno, co jsme stihli.

   Vracíme se k našemu stolu a máme o čem přemýšlet. Takhle tedy ne, soudruzi. Pravil Bláža a já si jdu pro první pivo… Druhý celek na řadě nese název Policie ČR Chrudim – asi sponzor J Strážci zákona jsou nám nedůstojným sokem a bez větších problémů jim uštědřujeme lekci z fotbalu. Vyhráváme v poklidu asi 3:0 – to máte za ty fotky co mi od vás choděj domů vy mrdky vole.

  Opět obsazujeme stůl na terásce a já zjišťuju, že to dneska nakonec vypadá na příjemný den. Posílám Fildu pro pivo a když jde o chvilku později k výčepu OZ prosím ho též o jedno. Když asi minutu na to příjde ven číšnice (což se ve Svídnici nikdy nedělo) objednávám si u ní další. A tak mám před sebou najednou tři třeboňské 11tky. Filda se mě ptá, jestli nemám problém s alkoholem. Nemám, jen mě to prostě baví. Nutno podotknout, že jsem po chvilce jedno ze svých piv poskytl Drnkovi, který seděl na suchu. Takovej já jsem! A tak sedíme, je pěkně, dávám si klobásu, a je naprostá pohoda. Probíráme včerejší  výjezd a jiné záležitosti. Hvězdou je pro mě jednoznačně Kubelín. Ten člověk mě prostě bavil. Musel jsem se smát všemu co řekl. A nemuselo to dávat žádný smysl.

   Další tým na holení je skvadra starých známých z Festunku. Tyhle týpci jsou sice taky alkoholici, ale jinak to jsou zároveň všechno současní, nebo minulý fotbalisti a turnaj tradičně vyhrávají – spolu se svým bratrským týmem (Festunk B) se pravidelně dělí o první dva fleky a tedy o oba sudy. Mám pocit, že každej čekal, že nás smetou. Zprvu to tak i vypadá, ikdyž nějak výraznou převahu soupeř nemá, ale ta fotbalovost tam znát je. Chvíli před koncem půle dostáváme gól a vypadá to na předepsaný scénář. O to víc všechny šokuje naše bleskové vyrovnání. Do druhého dějství tedy jdeme s favoritem za vyrovnaného stavu.  Asi po třech minutách dostáváme pitomý gól, když OZ dělal srandu a uhnul se střele z půlky vyslanou svým sokem z druhé brány – 1:2. To nás všechny tak nějak nasralo a chvíli na to Bláža nevěda jak tečoval centr z rohu, který se dokodrcal za záda nešťastníka v bráně soupeřů. A když chvíli před koncem Jára z nemožného úhlu proměnil přímák, stal se zázrak skutečností. Porazili jsme neporažené!

   Opět se valíme na další várku piv. Někdo si dává prase, jiný klobás. Vesele debatujeme. Bláža přibíhá s tím, že když teď vyhrajem, tak jdeme do semifinále. Poslední ve skupině je tým asi z Trpišova. Většinou to jsou mladý, běhavý smradi. V tomto zápase mě nejvíce zaujaly dvě věci. První byl incident krátce po začátku. Jeden takovej od pohledu vymrdacnec, asi 17ti letej, fauloval našeho hráče. Hvizd rozhodčího – asi 50tilého pána komentoval stylem:  „to víš, že jo ty čůráku, jen si to pískni, ty debile zkurvenej!“ Na to někteří z nás reagují slovy typu: „ty čůráku desetiletej, co si o sobě myslíš. Ty bys měl vykat i nám, natož rozhodčímu“ Ani pan rozhodčí si to nenechá líbit a reaguje slovy: „nadávej si doma fotrovi a netikej mi“. Jenže ten exot možná ani fotra nepoznal a nejspíš vyrůstal někde v lese s divou zvěří, protože místo aby uznal, že je čůrák, tak situaci dál hrotil a pokračoval v přívalu nadávek – to nevydržel myslím, že Kubelín a chytil toho dementa pod krkem, načež se strhla mela a vypadalo to na hromadnou bitku. Třetí poločas přímo na hřišti by byl stylový. Navíc naše banda vypadala opticky jednoznačně lépe J Třicetiletý metrákový oldschooláci proti partě školáčků…

  Nicméně pořadatel Kožich, který přispěchal v zelené vestičce situaci poměrně civilizovaně uklidnil a tak k lynči nedošlo. Ten umrdanec, kterej to všechno začal, musel opustit hřiště a pokračovalo se dál.

  Průběh zápasu si přesně nepamatuju, ale mám vzato, že jsme vždy o gól vedli a soupeř vždy dotáhl. Nepamatuju si to mj. i proto – a teď se dostáváme k druhé situaci, která mě nejvíce zaujala – že jsem byl přibližně v půlce druhé půle lehce inzultován. Neboj se, vážený čtenáři. K další bitce nedošlo. Ale při skrumáži před naší bránou odkopával z voleje z jedničky Jára míč někam na měsíc. Problém byl, že mě ten projektil po dvou metrech letu trefil přímo do nosu. No posadilo mě to na prdel a v první chvíli jsem myslel, že už nos nemám. Hrozná rána to byla. Nos mi to naštěstí neurvalo a na to jak hrůzně to vypadalo, to dopadlo docela dobře. Rypák mě sice bolí ještě teď, ale furt lepší, než se třeba narodit v Africe J

   Zápas nakonec skončil remízou, nevím jestli 2:2, nebo 3:3 a to, jak se později ukázalo nám stačilo k postupu, jelikož Bláža nám u nutnosti vítězství takticky lhal. Nikdo jinej z nás tabulku ani jiné výsledky nesledoval. Ještě musím poznamenat, že OZ v tomto duelu několikrát doslova čaroval a vynahradil svou pošetilost z předchozího utkání.

   Semifinále se pro nás tedy stalo nečekanou realitou. Navíc nás čekala dvou zápasová pauza, kterou samozřejmě vyplňujeme občerstvováním. Jak se blížil vrchol turnaje přibývalo i diváků – většinou z řad fanoušků Festunku, který ale všechny taky znám. Vládla prostě příjemná atmosféra.

   V zápase o finále proti nám stanula místní omladina ze Svídnice (aspoň myslím). Na druhém hřišti se odehrálo derby Festunku A x Festunku B, kterým jsme svým postupem z prvního místa skřížili plány a museli se potkat už v semifinále (mysleli, že oba postoupí z prvních míst J ).

  Ambiciózním mladíkům naše opilecká hra pořádně zamotala hlavu a myslím, že jsme je naprosto znechutili. Ti kluci prostě nevěděli, co mají hrát. Útočit se báli, protože podnapilí pořízci v naší obraně to sekali od podlahy a náš útok to tam vždycky nějak dokopal. Když už se dostali ke střele, tak je bravurně likvidoval OZ. No prostě porazili jsme zaskočeného soupeře vysoko asi 5:1. Samotnýho mě překvapilo, jak to šlo lehce.

   Těšili jsme se tedy na finálový střet. Ten zároveň dokázal, že naše skupina byla kvalitnější, protože jsme opětovně stanuli proti Festunku A. Ten byl pořádně nažhavenej a bylo vidět, že jejich motivace odčinit porážku je obrovská. Kluci dupali jako blázni, zatímco my jsme to brali už tak jakože z legrace. Ale samozřejmě jsme taky chtěli vyhrát, to zas né, že ne. Štěstí však tentokrát stálo při těch druhých. Už nevím jak, ale vedli 1:0. Já osobně sem se dostal do dvou slibných šancí na vyrovnání – poprvé jsem dobře zapresoval, vypíchl balón obránci, dostal se před něj a ikdyž docela z úhlu jsem měl solidní šanci, kterou jsem ale poslal do gólmana. Z kraje druhé půle – stále za stavu 0:1 jsem rozjel dobrou akci a narážkami s Járou jsem se propracoval opět až před golmana, ale placírkou z první jsem netrefil bránu, škoda no. A tak nám přidali ještě druhej gól a mohli začít slavit. Ale i my jsme byli z druhým flekem nadmíru spokojení!

   Následovalo slavnostní vyhlášení. Tři Tečky za druhej flek dostali suda Regenta a hromadu dalších cen – luxus. Donesl jsem si domů ještě kšiltovku, propisku a kompas! Část osazenstva se okamžitě po turnaji vytrácí. Část si dává ještě jedno a další část si dává ještě víc a vždy ještě jedno a jedno poslední. Nevím proč jsme zase v té poslední skupině. Nakonec jsme zůstali již jen s OZ, který měl snahu odjet, ale já ho vždy znovu a znovu přesvědčuju, že ještě jedno snesem J a tak jsme svědci humorných situací, kdy z nedalekého Trpišova je do naší hospůdky unesena nevěsta a její novomanžel Angličan ji přišel zachránit a hrozně se opil. Zažili jsme z první ruky to jak se jistý pan M. u stolu obsazeného hráči Festunku strašně pozvracel a ti si pak všichni posedali ke mně a panu OZ. Museli jsme vyslechnout strašně nehumorné a trapné vtipy jednoho idiota kdo ví okud a nakonec jsme se dočkali i pravé vesnické diskotéky, která tak nějak mezitím vším začala.

  Nevím už kolik bylo hodin, když jsme se vydali na cestu zpět. Jelikož ale OZ má chatu ve Škrovádě a rozpomněl se, že má v lednici několik lahváčů – udělali jsem ještě zastávku tam. Následně jsme strávili asi 2-3 hodiny kvalitní debatou reflektující všechny problémy současného světa. Domů sem dorazil možná v 1 a hned vytuh. Prostě náramná taškařice a mooc jsme se tenkrát všichni nasmáli.

„Když nemůžeš, tak přidej“

Jaromír Pecina, tělocvikář.