Svatá válka

      Poslední lednový den se odehrál další díl naší nekončící Svaté války. Zainteresovaní už jistě dobře tuší. Na tehelném poli proti nám stanul soupeř nejnenáviděnější, hodný jen a jen opovržení. Tato sqadra psychycky nestabilních agresivních individuí se nás každý rok již několik let marně snaží porazit. Ba co porazit, nepovedlo se jim s námi uhrát ještě byť jen jeden jediný bod. Vždy se dostaví vyhecovaní, nažhavení, plni elánu a falešných nadějí. A pokaždé znovu a znovu odcházejí se sklopenou hlavou, jak zpráskaní nemilovaní psi, zbití a ponížení hledají své tmavé místečko kdesi v koutku zapomění.

   Nejinak tomu bylo i tuto sobotu. Na palubovce bylo od úvodního hvizdu jasné, kdo že si opět přimkne plný počet bodů. Potůčkovci se sice zejména v prvním poločase občas dostali do náznaků šancí, ale střelecká nemohoucnost opět ovládla jejich "kopačky". A tak jako vždy vynikali alespoň hrou hodnou rozdivočelých prasat - strkání, škrábání, kousaní a brečení před rozhodčím, všeho toho sme byli opět svědky. O to více potěšil gól v jejich síti chvilku před koncem první půle, následovaný vyhasínáním plaménku naděje v očích našich nepřátel a vzrůstajícím pocitem frustrace. Tento pocit nabyl obzvláště vysokých rozměrů u jejich "brankáře", který si ve druhé půli neodpustil děsivý hysterický výlev hodný scén laciných amerických béčkových hororů. Bohužel pro "ně" se za pocit komplexů a méněcennosti žádné góly nepřipisují.

    A tak přišla naše spravedlivá smršť a ve chvíli to bylo již 3:0 pro tu jedinou správnou stranu. Poté se nepříteli po sérii šťastných odrazů podařilo ze skrumáže snížit, ale plamen jeho nadšení byl vzápětí krutě zfouknut a zadušen další trefou v jeho síti. Konečný stav 4:1 neodpovídá dění na hřiští, neboť výsledek 7:0 by byl vhodnější.

      Následuje zápas proti buranům z Kočí. Tito chlapci, mnohdy ještě děti, sou pravděpodobně ještě větší parta dobytka než jejich výše popisovaní předchůci. Opravdu hrát proti těmhle nažhaveným dementům je něcíčko. Ty exoti se snad ani nesnažej trefovat balón, ale soupeřovy nohy a jiné části těla. Pokud chtějí tito jantaři něco okopávat ať si raději zajdou za barák na pole. Opravdu, tak to emotivně vyhrocený mač sem dlouho nezažil. Musí si ale ti truhlíci příště uvědomit následky svých činů a případně svou odvahu a nebojácnost na hřišti dokázat nám tváři v tvář i později mimo něj. To už však křupánkové tolik touhy po boji v sobě nenalézali.

    Každopádně co se týče zápasu sme ji i přes lehce slabší začátek smetli z placu výsledkem 3:1. Kdo dával dóly není nijak důležitý, protože o vítězství se vždy rovnoměrně dělí celý tým. Následuje pravidelná seance v hostinci Za Vodojemem, kde sme zprvu svědky nechůtných scén u vedlejšího stolu, kde skupina životních ztroskotanců v časných odpoledních hodinách již alkoholem zcela zpitomělá pojídala nápojáčky, lístky, tácky a došlo i na servis. To si nedělám srandu, ty mrdky to fakt jedli. Jinak sme se konečně zas jednou sešli v kompletní sestavě a 6 bodů sme důstojně oslavili. Havk vole.