Zase v Polsku na fotbale

   Vrchní fotbalový výtržník a chuligán Buben zase dostal nápad vyrazit na fotbal k našim severním slovanským bratřím. A tak jsme jeli. Pro mě to znamenalo pouze nasednout do auta a nechat se vézt. Plán nebyl nijak složitý. Buben se chtěl po cestě zastavit nejprve na nákupy na tržnici kousek za Náchodem a pak dorazit do Vroclavy, kde se ten domácí utkají s Lechem Poznaň.

    Cestou k nám do vozu přisedl ještě pan Petr a čtvrtý člen posádky pan H jel šikovně až přímo na zápas vlastním autem.  Po příjezdu do Kudowy Zdroje nás nemile překvapilo, že tržnice a vůbec všechno má zavřeno. Byla totiž neděle a nikoho z nás nenapadlo, že v Polsku se opravdu nedělá. V provozu byly akorát benzínky, a tak pan Petr skoupil několik kartonů kuřiva aspoň tam a následně několik hodin dokola přepočítával ceny a kurz a všechny ujišťoval, jak se mu to vyplatilo.

     Když jsme si nepochodili po nákupech, budeme aspoň o to dřív ve Vroclavi a můžeme jít třeba na pivo. Takový plán nezněl vůbec  špatně. A tak sme bez delšího otálení vyrazili. Asi po 30 ujetých kilometrech si všímám, že je něco špatně. Jedeme čím dál pomalejc, Bubnův palubní displej nepěkně svítí a píše nám nesrozumitelné německé vzkazy. Auto nějak nezabírá a nechce se mu jet. Parkujeme na krajnici a přemýšlíme co dál. Risknout dojet a doufat, že to nějak dopadne, nebo se vrátit. Jelikož sme už starý fotři co maj rádi klid a jistoty, rozhodujeme se pro návrat do Náchoda. Přece jen je lepší řešit odtah z Čech, než z Polska. Já navíc dostávám spásnou myšlenku a sice, že by nás mohl v Náchodě nabrat pan H., když jede sám.

   Těch 35.km na parkoviště u náchodského obchoďáku jsme jeli skoro hodinu. Do kopců sem se opravdu bál, abych třeba ještě nemusel tlačit. To by se mi hodne nechtělo, neboť to byl začátkem února a byla celkem pěkná kosa a chumelenice. Ale dopadlo to dobře a i pan H. potvrdil, že nás nabere. Navíc už je prej kousek od nás. Nakonec to ještě nebude tak zlý.   

  Když už měl být H. dávno u nás, optal sem se Bubna kolik je v Náchodě obchoďáků Albert. Prej dva. Tak mu zavolej, protože nás hledá u toho druhýho. Samozřejmě sem měl pravdu a po telefonickém dovysvětlení, jsme se konečně setkali. Pan H. měl slušnýho Superba v plný palbě a uháněl s námi jako o život. Já sem doufal, že pořád stihneme před zápasem to pivo, ale kýžené město bylo dál než sem myslel.

    Po příjezdu do Vroclavi sme navíc vjeli do změti ulic a projížděli snad i centrem. Říkám si, že to je divný, protože minule to bylo na kraji města hned u dálnice. Ale pan H. měl navigaci a tak sem věřil, že ví co dělá.  Najednou pan Petr s Bubnem vesele zahlaholili, že už vidí stadionové reflektory. Ty se opravdu tyčily zpoza několika budov kousek od nás. A já si zase říkal, že to je nějaký divný, protože minule byly reflektory schované vně tribun a nevzpomínám si, že by byly takhle vidět.

   Po příjezdu před onen stadion tak nepřekvapivě zjišťujeme, že se to je stadion starý, který nepotřebujeme. Tak nějak to zapadá do událostí celého dne. Buben tedy rychle panu H. sděluje správnou adresu a už frčíme. Tentokrát správně.

   Na zápas jsme dorazili asi 20 minut před začátkem. S parkováním přímo u stadionu nebyl žádný problém. Za chvíli už jsme na svých místech na tribuně. Trochu mě zklamala návštěva. Kapacita 42 tisíc byla využita tak ze slabé poloviny, ale žádný oficiální údaj o návštěvě sem nepostřehl ani ho později na statistikách zápasu nenašel. Čekal sem víc. Na druhou stranu byla opravdu kosa a na fotbal by šel v tom počasí jen blázen. Potěšil však plný sektor hostujících fanoušků z Poznaně.  Aspoň sme si došli v klidu pro pivo a občerstvení. To tvořily smažená kuřecí křidélka a hranolky. Nic jinýho k výběru nebylo. Taky nic moc. V poločase sme pak navíc zjistili, že to pivo je nealko Primátor z Náchoda. A já si pořád říkal, že mám pocit jako bych pil limonádu, ale přikládal sem tomu, že jde o polský pivo. No nic.

    Pojďme si říct trochu k samotné hře. Fotbal to nebyl špatný. Hrál se vyrovnaný zápas, přičemž dómací dávali i góly. K tomu jim poměrně slušně asistoval golman Poznaně, a sice ze Sparty hostující Jan Holec. Mezi námi, ten chlap nic nechyt a svůj tým rozhodně nepodržel. Dostal celkem tři góly z nichž ten poslední byl nakonec po dlouhatánském povídání rozhodčího s VARem nakonec odvolán. Nevím proč. Já sem viděl špatný vyběhnutí Holce, hráče domácích, kterej ho pohodlně obešel a skóroval. Asi se písklo něco ještě dlouho předtím.

  Brankář na druhé straně naopak podržel až neskutečně. Minimálně třikrát v zápase se hosté dostali do příležitosti, kdy sem si říkal, že teď už prostě musí být gól. A ejhle. Náhle se bleskově vytrčila ruka, nebo noha gólmana a zkazila klukům z Poznaně radost. Ti se přece jen dočkali malé útěchy v podobě branky až úplně na konci, ale nic dalšího už přidat nezvládli. V tu chvíli mě překvapilo neslavení gólu v sektoru hostů. Čekal sem výbuch a s nima to snad ani nehlo.

 O to víc potěšilo pyro, které předvedli asi v 80.té minutě. To byl pecka. Novoroční ohňostroj hadr. Mě se to fakt líbilo. Všichni po stadionu tahali mobily a pořizovali záznam jak diví. Každej se na to těšil a bere to jako zážitek. Proč je to vlastně všude zakázaný a jsou za to drastické pokuty? Nechápu. Ani já nesouhlasím s házením dýmovnic a petard na hriště. Tam rozumím tomu, že se to klubům nelíbí. Ale pokud to hru nenaruší jako v tomto případě je to prostě paráda a atmosféru to jedině vygraduje. Největší paradox je, když se podobnými kousky kluby chlubí v oficiálních pozvánkách na zápas a lákají na úžasnou atmosféru. A přitom lidem za to zodpovědným rozdávají pokuty a zákazy vstupu.

  Domácí kotel nesmím opomenout. Ten byl celou dobu pořádně hlučný, a přitom různé skákal, nebo i tancoval. Škoda jen, že jich nebylo ještě víc, když v porovnání s poměry v české lize si rozhodně nemůžeme stěžovat.

  Po zápase už se hodně těším do auta a na topení. Kosa už se mi dostávala pod kůži. Já pořád říkám, že fotbal by se měl hrát hlavně na jaře, v létě a na podzim. Tyhle zimní termíny mi nejdou na rozum. Dobře to dopadlo, nezmrznul sem a proto může psát tyhle štvavé reportáže.

  Cestou zpátky jsme v Náchodě u jeho netáhnoucího auta zanechali Bubna s tím, že zkusí dojet domů. Zvládnul to chudák až skoro ku Hradci Králové, kde ho to nechalo a musel uprostřed zimní noci volat odtah. Věřím však, že ho to neodradí od dalších fotbalových výletů a a já pro vás budu mít další náměty na reportáž.

  Závěrem zbývá dodat, že to byla náramná taškařice a moc jsme se tenkrát všichni nasmáli.